Nedaleko Hanušovic leží jedna díra, ve které se toho příliš neděje. Místní obyvatelé mají svojí hospodu a … a to je asi tak vše. Že by měli nějaké záliby, to se taky říci nedá. Tedy kromě sexu, o kterém se někdy říká, že je „zábavou chudých“. To platí především o učitelku němčiny Marunu, toho času ovšem dělající hospodskou. Točí se kolem ní hned několik lokálních starousedlíků, ale se všemi si udržuje jenom takový nárazový vztah. Sama asi pořádně neví, co chce. Zkrátka nechává věcem volný průběh, na rozdíl od svojí ségry Jaruny, která využije příležitosti chytit se postaršího Němce. Nicméně i tady, uprostřed ničeho, se občas stávají pozoruhodné věci.

Tak předně je asi třeba napsat, že Díra u Hanušovic je film v první řadě víceméně festivalový. Jeho (umělecké) kvality jsou nepopiratelné a neoddiskutovatelné. Na to, aby zaujal co možná nejširší diváckou obec, bude ale patrně až příliš specifický. Pomalé tempo, absurdní humor a bizarní situace určitě nevoní každému. Nic na tom zřejmě nezmění ani skvělé herecké obsazení, které tvoří hlavně členové Dejvického divadla, kteří pod debutujícím Miroslavem Krobotem mluví ve specifickém nářečí a nezřídka i velice (s)prostě. To s sebou přináší jednak hodně příležitostí pro zasmání, ale zároveň také občasné překročení hranice zesměšnění, čehož se chtěl režisér vyvarovat.

Na druhou stranu se mu daří – tu alegoricky, tu otevřeně – trefně pojmenovat či přímo zkritizovat některé poměry v našem státě (scéna se statikem bude v tomto směru patrně nejvýstižnější), díky čemuž by teoreticky bylo možné zasadit název filmu do širších souvislostí. Onou dírou by tedy mohla být myšlena celá naše republika, zatímco Hanušovice zní v názvu vedle té díry jako něco sofistikovanějšího, řekněme jako vzkvétající centrum veškerého dění. Klidně by jimi tedy mohlo být Německo, což by odrážela i postava Hanse. Zatímco obyvatelé vesnice jezdí ve starých kraksnách, on má luxusní auto. Zatímco on vypadá jako vážený podnikatel či politik, vesničané jako by teprve nyní přišli na to, že je možné stavět domy i z cihel. Zatímco on působí na první pohled velmi sečtělým dojmem, domorodci mají evidentně v mnohém velké nedostatky.

Snaží se je ale eliminovat sledováním televize. Především vědomostních soutěží a přírodovědných dokumentů. Ačkoliv na druhou stranu se dá silně pochybovat o tom, že si z nich něco odnesou. Spíše je prostě mají puštěné pouze proto, že holt nemají co lepšího/jiného na práci. Z toho opravdu až mrazí. Kór když všichni vědí, že třeba právě ty Hanušovice a s nimi i daleko větší možnosti jsou tak snadno dosažitelné. Jako pro nás třeba právě to Německo nebo jiné prosperující země EU, kde se mimo jiné dají vydělat slušnější peníze. Ale oni přesto zůstávají, přičemž po našem vstupu do schengenského prostoru se očekávalo, že za hranice zmizí mnohem více lidí. Proč zůstávají? Možná kvůli pohodlné povaze, možná kvůli malým ambicím, možná kvůli rodině a přátelům, anebo prostě kvůli silnému poutu k místu, které vždycky nazývali domovem.

Jedinou postavou, jež dá té díře vale, je Jaruna (výborná Lenka Krobotová, režisérova dcera) – vzdělanější, způsobnější a evidentně ambicióznější. Ve vsi byla, jak dávají tušit mnohé scény, díky v předchozí větě zmíněnému stejně takovou černou ovcí. Za tu by se dal možná považovat i Olin (Jaroslav Plesl), jenž je ovšem ještě prostější (možná by se dalo napsat „momentálně zaostalej“), než ostatní obyvatelé, kteří tak získávají jistý pocit nadřazenosti třeba ponižujícími fórky na jeho adresu. Spřízněnou duši však nachází v Maruně, která nejenže se ho zastává a učí ho německy, ale když je vhodná příležitost a on o to velice decentním způsobem požádá, nechá si klidně osahat „hořejšek“. Táňa Vilhelmová z Maruny udělala svým hereckým projevem asi jedinou opravdu sympatickou postavu tohoto mnohými nedoceněného díla. I to i přes ty zálety a s nimi související závěrečné konstatování, na kterém zřejmě fakt něco bude.

Protože když se podíváme na ostatní starousedlíky, spatříme snad cílevědomého, ale žárlivého starostu-myslivce (tradičně skvělý Ivan Trojan), poctivého bezdomovce Smraďocha (tady špinavý Martin Myšička), a také natrefíme na skutečně svéráznou trojku v následujícím složení: jednoduchý Laďa (David Novotný), zrovna takový Balin (Hynek Čermák) a jaksi nespoutaná Laďova stará (famózní Simona Babčáková), se kterou rozhodně není snadné vyjít, protože je prostě svá. V průběhu filmu taky několikrát potkáme zmateného pana Vitáska, jehož úloha může mít několik různých vysvětlení, přičemž na každém záleží, jaké si vybere. Sám Miroslav Krobot si tu nestřihnul ani cameo, nicméně úplně klidně bych si jej dovedl představit ve všech zmíněných mužských rolích.

Díra u Hanušovic takřka naprosto dokonale zachycuje vesnickou atmosféru! Jedná se o film, který je přesný, pravdivý, drzý, působivý, zábavný, možná kontroverzní, v jistém smyslu i poetický, a přitom docela jiný, než Vesničko má středisková, Divoké včely, toto či Signál. Některé scény tu jsou sice bez pointy či málo významné a najde se i nějaká ta vyloženě zdlouhavá. To ovšem nic nemění na tom, že se jedná o patrně nejvyzrálejší letošní debut. Pokud jste jej neviděli v kinech, máte už nějaký ten týden šanci na DVD. Ale jak uvedeno, jedná se spíše o počin pro náročnější diváky. Nikoliv tedy kupříkladu takové, kteří chodí na současné filmy Jana Hřebejka, jenž by se určitě mohl pro zajímavost podívat, jak jinak se taky dají precizně a účinně natočit stolové scény. 

FOTO: A-Company Czech