Nejprve zachraňoval dceru. Pak zachraňoval bývalou manželku a dceru. Nyní bude muset nejstarostlivější filmový tatík (jiní totiž nejsou schopní kvůli svému potomkovi s takovou samozřejmostí i zabíjet) zachraňovat především sám sebe. Někdo totiž chladnokrevně zavraždil Lenore, matku jeho dcery Kim! Než se Bryan stačí pořádně rozkoukat, dorazí policie a hodlá jej odvést v poutech. I využije tedy svých dovedností, díky čemuž se mu podaří utéct. A přitom kontaktovat Kim. Té je pochopitelně jasné, že by takového činu vůči bývalé lásce nebyl za žádnou cenu schopen. Ale vyprávějte to Francku Dotzlerovi z LAPD (Los Angeles Police Department). Ten je přesvědčený o tom, že Mills zabíjel! Jakákoliv jiná varianta nepřipadá v úvahu, což je dosti neprofesionální. Navíc to neustálé pronásledování hlavnímu hrdinovi výrazně komplikuje snahu o očištění svého jména a najití skutečného viníka!

Na začátku stvořili Luc Besson a Robert Mark Kamen sympatického hrdinu – jak pro pány („has a very particular set of skills“), tak v podstatě i pro dámy („family comes first“) – a s ním i nesmírně zajímavý příběh. Úspěch na sebe proto nenechal dlouho čekat a z filmu 96 hodin se stala kultovní záležitost. Jenže pak přišel velký třesk v podobě dosazení Oliviera Megatona (takřka Eda Wooda akčních scén) na režisérskou židli. Tenhle pán se prostě nějak minul povoláním, protože nemá cit pro filmové vyprávění. Ty akční scény zkrátka evidentně neumí natočit jinak, než jako onu mnou už několikrát zmiňovanou nepřehlednou kaši, kde v podstatě pořádně nepoznáte, kam vlastně kdo koho praštil. Tohle jsme věděli, ale tentokrát přicházejí nesmyslně zvolené střihy i v některých neakčních scénách, což poměrně výrazným způsobem narušuje pozornost.

Postupem času se však naštěstí z tohoto pohledu trochu umírní (zvláště v souboji „Porche versus letadlo“ to přijde vhod), jenže do popředí zase místo toho vystupují neduhy scénáře Luca Bessona a Roberta Marka Kamena. Předně Bryan už kvůli nim nepůsobí vždy dojmem neohrozitelné mašiny, která přesně ví, co je v dané situaci nejlepší udělat (dalo by se říci, že několikrát zcela zbytečně ohrozí i Kim). Dále, jak už bylo naznačeno, Dotzlerovo (zábavný Forest Whitaker) počínání někdy silně udivuje. A znovu hodně zamrzí totální neuvyžití více než slibného námětu! Minule se mstil otec albánského gangstera, kterého předminule hlavní hrdina v Paříži usmažil. A nyní tedy byla zavražděna jedna z nejdůležitějších postav. Besson totiž pochopil, že jedině tak může zapojit výrazněji do hry emoce diváků, ale nepochopil, že s takovým režisérem se mu to stejně nepodaří naplno.

Představitelka Lenore Famke Janssen si nejvíce prostoru užila v Odplatě. Ve Zúčtování stihne pouze řídit luxusní bourák a popovídat si s Bryanem v jednom velmi přátelském a roztomiloučkém rozhovoru. Do popředí se tak dostává její manžel Stuart, kterého hraje Dougray Scott. Zřejmě proto, že roli odmítl Marton Csokas. Jeho kšefty s Rusáky, kteří podle všeho mohou za zavraždění Lenore, se pokusí (!) hlavní hrdina svým nezaměnitelným způsobem urovnat. Nicméně kdo opravdu nese zodpovědnost, bude všem divákům nepochybně jasné už v den oné vraždy. Ne že by na tom záleželo, protože – ač to možná zní neuvěřitelně – u filmu 96 hodin: Zúčtování se můžete, pokud tedy víte, co od Megatrona Megatona (ne)očekávat, i celkem hezky pobavit. 

Film totiž využívá vpravdě „hitchcockovskou“ zápletku (Na sever severozápadní linkou, Nepravý muž, Sabotér, …), kdy se nespravedlivě obviněný člověk ocitá na útěku. Téměř k dokonalosti ji potom dovedl Uprchlík. Co na tom, že Bryanovo pole působnosti se po obvinění, na rozdíl od vyjmenovaných děl, smrsklo. Místo toho, aby se rozšiřovalo. Na tento mládeži přístupný bijásek (fakt ve trojce nejznatelnější) tedy můžeme svým způsobem pohlížet jakožto na poctu uvedeným titulům, byť hodně svéráznou. A to se mi líbí. Bohužel to není pravda. Pravda je taková (soudě podle toho, že Luc Besson prohlašuje, že Útěk z MS-1 vzniknul podle jeho původního námětu a popírá zjevnou inspiraci Útěkem z New Yorku), že kdysi uznávaný tvůrce jen využívá divácky atraktivní zápletky k dosažení co nejvyšších tržeb. Podle toho, v jak rychlém sledu poslední dobou chrlí jeden (pod)průměrný a ještě (pod)průměrnější počin za druhým, se nelze ubránit dojmu, že film pro něj už není ničím víc, než jen obchodním artiklem, tak jako boty pro obuvníka nebo lidské cíle pro nájemného zabijáka.

A ještě jedno na první pohled malicherné, nicméně pro velké příznivce skvělého a jedinečného originálu dost podstatné upozornění. Trailer na trojku lže! Liam Neeson/Bryan Mills, tak trochu po vzoru Marka z Tropoje, kterého tenkrát popravil při hledání dcery, sice pronese „Good Luck“, ovšem v jiných, resp. v podobných, ale přesto hóóódně rozdílných souvislostech. Takže tohle přání nevyzní tolik úderně, což fakticky naštve!!! Protože by bývalo šlo o skutečně jediný moment, o kterém by se dalo napsat, že se na tomto filmu opravdu, opravdu, opravdu povedl.

96 hodin: Zúčtování je dílo, na kterém je také vidět, jak se herecké umění Maggie Grace film od filmu zlepšuje. Její Kim tady už není ta naivní náctiletá holčička (ostatně po tom, co zažila v Paříži se ani není čemu divit). Nyní už se proměnila v uvědomělou, téměř dospělou ženu, která zanechala snu stát se zpěvačkou a místo toho studuje zjevně velice pofidérní obor na VŠ. Navíc zjistí, že čeká „štěňátko“. Na vývoji této postavy by se i směrem k případnému dalšímu dílu dalo určitě ještě nadále pracovat. Ano, k případnému dalšímu dílu, ačkoliv pan „režisér“ se nechal slyšet, že neví „o čem by to mělo být“. Což nás tedy ale vůbec nepřekvapuje. Nicméně jak ukazují Bondovky, v zaběhnuté sérii lze pokračovat dost dlouho, přestože některé její části za jinými co do kvality výrazně zaostávají. Spekuluje se i o tom, že by Taken 4 mohl být prequelem. Ať si je čím chce. Hlavně když znovu potěší!

FOTO: Bioscop