První byla Divergence, kterou následovala Rezistence. Ani v jednom případě jsme se nedostali za zeď Chicaga. Teď se to konečně málem povede několika vyvoleným. Jmenovitě Tris (Shailene Woodley), Čtyřce (Theo James), Christině (Zoë Kravitz), Peterovi (Miles Teller), Calebovi (Ansel Elgort), a také Tori (Maggie Q). Píšu málem, protože jedna z těchto postav bude zastřelena! Nenapíšu která, i když bych mohl, ale zbytek filmu se kvůli tomu stává o poznání méně zajímavým. Ovšem není to jen tenhle důvod, proč není úplně snadné udržet pozornost. K těm dalším v rámci této prapodivné série se ještě dostaneme.

Takže, za hranicemi města objeví většina z výše uvedených Jeffa Danielse, kterak vaří mlhu. Ne, počkat – to byl vlastně vodník Kebule ve večerníčku o Stázině. Tak vidíte, jak mě události z této divergentní franšízy už úplně popletly! Nicméně právě takový nečekaný, ba až šokující twist by bývala opravdu nutně potřebovala. Protože takhle co – Jeff Daniels tu je vlastně komunista budoucnosti. Jak to? No, má plán na záchranu společnosti, který teoreticky dává smysl a fakticky by mohl pomoci, ale po převedení do praxe představuje zlo, s jakým by si neporadil ani Aaron Food – a ten byl na boj proti zlu vycvičen vskutku speciálně. David – jak se jeho postava jmenuje – má navíc vedle svých lží k dispozici také futuristické vychytávky, které kdyby měli soudruzi ve 20. století, pravděpodobně by to všechno dopadlo jinak.  

No, každopádně se dále stane, že láska Tris a Čtyřky bude zase podrobena zkoušce. Tedy za předpokladu, že se ten jejich vztah dá vůbec láskou nazvat, protože se jeví býti ještě nezajímavějším než minule. Alespoň, že tu pořád můžeme najít odkazy na i v současnosti hojně diskutovaná témata, jakými jsou totalita a touha po moci, které se po Jeanine (Kate Winslet) zachtělo i Evelyn (Naomi Watts) a možná i Johanně (Octavia Spencer), ale možná taky ne. Těžko soudit, protože tahle série začíná být díky některým těm bizarnějším sci-fi elementům, způsobu vyprávění (jako by bylo z knižní předlohy vynecháno něco nikoliv obsáhlého, leč přesto důležitého), motivacím určitých jedinců a menšímu prostoru dalších postav s větším potenciálem skutečně poněkud matoucí.

Stejně jako v případě Rezistence, taky tentokrát převapuje úroveň akčních scén. Co naplat, Robert Schwentke je prostě umí – jsou přehledné, zábavné a poměrně výživné. Až si jeden říká, jestli vůbec mají co pohledávat v dílech, jejichž cílovou skupinou by snad měly být především teenageři-holky, které by se v jistém smyslu mohly ztotožnit s hlavní hrdinou Tris. I z toho úhlu pohledu, že by se mohly zakoukat do Čtyřky. Myslím, že už jsem to někdy napsal, ale neuškodí to zopakovat, protože jistě ne všichni budou tento postoj sdílet. Ti, kteří nebudou, ať na Sérii Divergence: Aliance klidně vyrazí. Prostě všechny ty Hunger Games a Labyrinty a Dárcové a Hostitelé a Divergence jsou pro mě tzv. naivní sci-fi – na některé se může docela dobře koukat, avšak stejně je na nich něco, kvůli čemu prostě nedokážou pořádně zaujmout. Skutečné klasiky tedy musíme hledat jinde.

Série Divergence: Aliance, a to vlastně souvisí s tím, co je uvedeno v předchozím odstavci, je film, který je místy též nechtěně vtipný. Vedle několika záběrů, které snad ale neměly nijak cíleně odkazovat na Bojiště Země, přestože tak trochu působí, jde o pro mě už pomalu legendární scénu, ve které hrdinové procházejí zpustošenou krajinou, když tu najednou se nad jejich hlavami autem proletí klučina-záporák s pohledem á la Zoolanderův Blue Steel. Kdybychom něco takového (bez toho pohledu) spatřili v pustině, jež obklopuje Mega-City One, domov Soudce Dredda, pak by to bylo OK. Ale jo, výpravu má Série Divergence: Aliance jinak také celkem slušnou, nicméně kromě zmíněné scény uvízne v mysli už jenom jediná, a to scéna dekontaminace.

FOTO: Freeman Entertainment