Takže: Liman je nejen příjmení jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů, ale také název (fiktivního) městečka v Západní Virginii. Právě tady bydlí Mike Howell a Phoebe Larsonová. On poklidně pracuje v marketu, dokud se neobjeví paní, která mu začne říkat extrémně nesrozumitelné věci. Mike se totiž kdysi stal součástí speciálního programu CIA, tudíž dokáže skutky, o kterých už ani neví, že je dokáže. Mazec! A fakt je teď bude hodně potřebovat, jelikož bylo rozhodnuto, že musí být terminován. Město bylo kvůli tomu uzavřeno a vypadá to, že situace je bezvýchodná. Každý hulič má ale kamarády a Mike má navíc přítelkyni, pro kterou by udělal skoro cokoliv. Snad jenom kromě dovolené na Havaji. To znamená, že si s přesilou i (staro)novými dovednostmi bude muset chtě nechtě nějak poradit.

Když se vám podaří do projektu nalákat téměř vždycky výborného Jesseho Eisenberga a pokaždé výborně vypadající Kristen Stewart a k tomu ještě Johna Leguizama obsadit do role, která jenom díky němu nepůsobí stupidně a obsadit Walta Gogginse, jehož kariéra začíná být čím dál zajímavější a vůbec bych se nedivil, kdyby se tak do pěti roků objevil v nějaké Marvelovce, logicky musíte očekávat, že i diváci toho budou hodně očekávat. Proto by nebylo na škodu pro začátek udělat úpravy scénáře, aby tito lidé měli ve svých postavách co hrát.

Scénář napsal Max Landis, který vytvořil už Kroniku, což je jeden z nepřeceňovanějších projektů posledních let. A člověk se nemůže zbavit dojmu, že chce psát buď o věcech, kterým podle svého mínění dobře rozumí, anebo mu připadají cool (případně oboje najednou). I když se jedná o hodně průměrného scenáristu, stejně už dostal příležitost režírovat svůj vlastní celovečerák. Ale to jsem poněkud odbočil. Pojďme se nyní vrátit k tomu, co je vůbec největším problémem filmu American Ultra, který se tvářil, že bude svěží zábavnou komedií.

Určitě není svěží, je jen místy zábavný (ale ne v tom smyslu, že by vyvolával hlasitý smích) a do škatulky komedie patří pouze z poloviny. Jakmile se totiž zjistí, co je Mike ve skutečnosti zač, začne být tenhle snímek strašlivě seriózní a vzhledem k tomu, co jsme viděli během expozice, ani Jessemu Eisenbergovi neuvěříme, že by mohl být v podstatě kolega Jasona Bournea. A další věc – jakékoliv snahy o drobné vtípky později prostě nefungují. I to hulení se vlastně musí brát s nemalou nadsázkou (kterou tenhle projekt ohromně postrádá), protože Mike v žádném případě není jako Marlon Wayans ve Scary Movie (pro připomenutí krátká videoukázka) či Jiří Macháček v Samotářích. Kdyby byl, jistě by to byla větší legrace.

Tu rozpolcenost, díky níž není snadné si o American Ultra vůbec něco myslet, natož o něm něco psát, ještě dokládá fakt, že všechny akční scény jsou hodně, hodně, hodně dobře natočené. A to jediné, o čem se dá pravit, že je cool, představuje trik s pánví, který je sice nesmyslný, ale pěkný a zábavný. Přesně v takovém duchu se ale měl nést celý film! Nic totiž neirituje více, než když tvůrci tvrdí o svém filmu něco, co je prakticky lež, anebo taková poloviční lež. I kvůli tomu může mít pak střízlivý člověk při sledování American Ultra stejně pocit, že je sám zhulený. Zvláštní.

American Ultra začne trochu jako taková vidlácká báchorka, pak začne hrát na vážnou notu (obsazení Tophera Grace proto není dobré) a končí v nadsázce, která se dokonale míjí účinkem (ledaže by tvůrci úmyslně počítali s tím, aby daný moment před „železářstvím“ a před policajty působil takhle absurdně, o čemž silně pochybuju) a která už je dost okoukaná (ledaže by byla závěrečná scéna myšlena jako parodie – jestli ano, tak se to nepovedlo). Několik vizuálně zajímavých prvků to bohužel nevytrhne. Takže to shrňme tak, že American Ultra měl na to stát se alespoň v určité komunitě snad až kultovní záležitostí. Škoda, no.

FOTO: Forum Film