Tentokrát bude řeč především o filmu
První část rozhovoru najdete tady. Další informace o Rebelech nedávno v rozhovoru poskytnul Míra Nosek.
Filip Renč: Tak já jsem vždycky chtěl natočit muzikál a odmala jsem poslouchal ty písničky, co jsou v tom filmu. Moji rodiče to měli doma na těch malých singlech za dvanáct korun a vždycky, když šli do práce, jsem si to doma pouštěl. A v hlavě jsem to měl dlouhé roky. Tak jsem s tím znovu šel za Zdeňkem Zelenkou, který mi pomohl se scénářem. Rok jsem každé úterý chodil do Lucerna baru, kde byla Léta šedesátá, kde právě pouštěli tyhle staré singly a hledal jsem písničky, které by se daly složit do nějakého příběhu, aby ta písnička nebyla samoúčelná a doplňovala celý ten příběh. Jednu z těch prvních verzí jsem psal v Americe, pak to zase psal Zdeněk a udělali jsme výběr těch písniček, i když na některé ty věci bylo těžké zajistit práva. S tím mi pomohl pan Paulů a Honza Kalousek pak některé ty věci znovu nazpíval, třeba San Francisco. Protože právě San Francisco pouštěl můj táta Rusákům. Když byli v roce 1968 u nás v ulici, tak dal reprobedny na okno a pouštěl jim to na plný pecky. A od té doby, co mi to vyprávěl, jsem měl v hlavě, že bych to chtěl někdy natočit. A pak se našel producent František Janda a natočilo se to. Je to taky takový film pro pamětníky, ale mají to rády i děti, protože ty písničky jsou nesmrtelné.
FDb: Kolik bylo celkem verzí scénáře a jak moc se liší ta první od té poslední?
Filip Renč: To byly desítky. A poslední verze scénáře vždycky vzniká až na place.
FDb: Jak dlouho jste vybírali lokace?
Filip Renč: Tak to nebylo náročné. Točilo se to v Prokopském údolí a u Mělníka. Na to máte lidi, kteří vám to doporučí a nafotí, pak si to jedete osobně s architektem vybrat. To je normální postup práce.
FDb: Jak složitý byl výběr těch písniček?
Filip Renč: My jsme vybrali písničky, které měly nějaký děj, a na to jsme hledali návaznosti, takže ten scénář jsme psali současně s tím. Třeba jsme si řekli: „Bylo by docela hezké, kdyby se po téhle písničce stalo tohle a tohle. Pak by to chtělo nějakou pomalejší písničku, kde jsou zamilovaní, tak ji pojďme najít.“ Takže jsme strašných let hledali ty písničky a texty, které by dávali nějakou jednotu a nějakou formu. A to jsme doplňovali tím milostným příběhem a tím rokem 1968. Jsem rád, že tenhle film je jediný, který vypovídá o okupaci roku 1968. Teď se bude 21. srpna zase pouštět v televizi. Před námi se do toho vlastně nikdo nepustil.
FDb: Je pravda, že se ta scéna na koupališti, kde Bugyna říká: „Kam jdete, vy idiote,“ natáčela v noci?
Filip Renč: Točila se za bouřky, kdy padaly kroupy a pršelo. My jsme celou scénu museli zakrýt igelitama a nasvítit, aby to vypadalo, jako že se holky opalují na sluníčku. Čili to bylo v prudké bouřce.
FDb: Jaký byl rozpočet Rebelů?
Filip Renč: Já nejsem ekonom ani producent. Já jsem byl vždycky režisér a mně rukama neprobíhaly účty. V každém případě na tom producent dost vydělal, hlavně na prodeji „cédéček“, protože udělal výborný tah. Tenkrát soundtracky stály i 500 korun a on to dal za 199 korun. A já mám za to doma osmiplatinovou desku, protože se jich prodalo kolem 700 tisíc. Po Karlu Gottovi to bylo druhé nejprodávanější album v dějinách Supraphonu. Takže na tomhle producent vydělal myslím více, než na tom samotném filmu.
FDb: Rebely vidělo v kinech přes 400 000 lidí. Byli jste s tímhle číslem spokojení a víte, jak si potom vedli na DVD?
Filip Renč: Ano, byli jsme spokojení. A jak si vedli na DVD přesně nevím, ale myslím, že je to film, který má doma každý.
FDb: Prodali se Rebelové do zahraničí?
Filip Renč: Prodali se do Japonska pod názvem Praha. (smích) Ale když nejste producentem toho filmu, tak o tom nemám takový přehled. Byl to film určený pro československého diváka. A hlavně když jsou tam česky zpívané písničky, tak se to složitě prodává do zahraničí. Jenom ti blázniví Japonci to koupili. (smích)
FDb: Máte v tom filmu nějakou nejoblíbenější scénu?
Filip Renč: Všechny jsem dělal tak, aby byly oblíbené. Hodně jsem si dělal i švenky (pohyb kamery – pozn. aut.), takže jsem si hodně záběrů švenkoval sám. Tak ty mám nejradši. (smích) Ale líbí se mi ta závěrečná scéna, kdy odjíždějí přes to náměstí a jsou tam ty ruské tanky. To je krásný záběr, na tom horizontu. Ale samozřejmě jsme s architektem Danielem Dvořákem vycházeli z práce architekta Černého a jeho vizualizace klipů z 60. let, protože první videoklipy se začaly točit v Československu. Takže u těch interiérových věcí nám radil právě architekt Černý.
FDb: Ve filmu je průvodčí pan Douša. Byla tohle už tenkrát taková svým způsobem pocta Hlídači č. 47?
Filip Renč: Ne. Já jsem o Hlídači č. 47 tehdy ještě nic nevěděl. Tohle hrál Stanislav Štepka a byl to takový symbol toho bodrého komunisty, který posílal lidi do vězení.
FDb: Tak v tom filmu je to podané tak, že on je přesvědčený o tom, že dělá správnou věc, protože si myslí, že by Tereze mohli ublížit …
Filip Renč: To dělají všichni komunisté, že si myslí, že dělají správnou věc a přitom dělají nebezpečné věci, které bohužel tahle společnost ještě akceptuje.
FDb: Jaké má vůbec Tereza příjmení?
Filip Renč: To nevím. V tom filmu se neoslovuje. Tak třeba Renčová. (smích) Nebo Hanáková. Její otec byl Hanák, tak Hanáková. (úsměv)
FDb: Pro mě jsou Rebelové naprosto dokonalý film. Ale vy sám, změnil byste na něm něco?
Filip Renč: Ani ne. Já myslím, že nám tam všechno vyšlo a že nemá cenu se k tomu vracet. Funguje to tak, jak to funguje. Nevím, dneska bych to možná vymyslel a natočil jinak, ale to je prostě dneska. Tenkrát to bylo tak a bylo to tak dobře.
FDb: Přemýšleli jste někdy nad možností natočit pokračování?
Filip Renč: No, bylo mi to nabízeno, ale tam je otázka, co dál. My jsme končili v roce 1968, a pak bylo jenom temno, temno, temno. My jsme končili v té uvolněné, svobodnější době, která byla před rokem 1968. Tam by to muselo jít do jiné formy filmu.
FDb: Někde jste říkal, že vás v poslední době zaujal ze zahraničních filmů třeba REVENANT. A z českých?
Filip Renč: Velice se mi líbila Padesátka. Je to lehkou rukou natočená komedie, která měla právem úspěch. Nedoceněná je komedie Život je život. A hodně se mi líbily oba díly Gangster Ka a Gangster Ka: Afričan. To je na naše poměry hodně dobře udělaná věc.
FDb: Jaký je váš názor na současný český film?
Filip Renč: Převažuje kvantita nad kvalitou. To ať si každý zhodnotí sám. Povede se jeden dva filmy za rok, a přitom se jich natočí třicet čtyřicet. Dneska každý, kdo dostane digitální kameru, tak jde točit celovečerní film, ale na to ještě musí být jiné věci, než jen digitální kamera. Třeba talent, zkušenosti, praxe a dobrý scénář, což je úplný základ. A to tady prostě není. Točí se banální příběhy, které spíše patří do televize než na plátna kin. Proto ta návštěvnost těch filmů je špatná. Ale nechci dělat hodnotitele českých filmů. Já jsem rád, že se mi občas povede nějaký můj. Ale v našich podmínkách je těžké natočit jakýkoliv film. I když se vám třeba nepovede, tak je to strašný kus práce, takže já si vážím všech filmařů, kteří pro ten malý počet diváků v téhle republice vytvářejí filmy a drží tuhle filmovou kulturu. Každý filmař, který se tady o něco pokusí, tak by měl dostat Nobelovu cenu za odvahu. (smích)
FDb: Vaším dalším projektem by měla být pohádka Živá voda. Prozradíte něco k příběhu?
Filip Renč: Tak já mám teď ve hře dva projekty. Jednak je to pohádka Živá voda, která je krásně napsaná od Lucie Konášové. A druhá věc je komedie od Haliny Pawlowské s názvem Proč jsem se ještě neoběsila. Nevím, co z toho vyjde dříve. Jedno je ztřeštěná komedie a druhé krásná, temnější pohádka s hodně důležitou výtvarnou stránkou. Ale všechno je o penězích. A asi začnu tu Pawlowskou točit v lednu v Keni.
FOTO: ceskatelevize.cz
