Turecká Antalya musí být rájem pro všechny milovníky i milovnice přírody. Při pohledu na méně obvyklý hotel bohatého (!) pana Aydina by si kdekdo z nich mohl říct, že by tam rád strávil dovolenou. Jenže za jeho zdmi se dějí všelijaké věci. Tedy ne až takové, že by tu v noci chodili duchové. Pan Aydin už je starší, uvědomělý, vyrovnaný a hrdý člověk. Pohledná manželka Nihal je mladá žena. V podstatě by klidně mohla být jeho dcerou (všimněte si linie pro možný konflikt). Spolu s nimi tu je Aydinova rozvedená sestra Necla, která dokáže být opravdu nepříjemnou osobou (všimněte si linie pro další možný konflikt). Pak se tu nachází asistent Hidayet a služka Fatma. A v okolí sousedé, z nichž někteří mohou vyvolat další konflikty.

Jako třeba Ilyas – klučina z nemajetné rodiny, která panu Aydinovi dluží za nájem. Otec byl totiž ve vězení, takže se všechno platí z platu jeho bratra Hamdiho. Klučina hodí kámen po autě, ve kterém jede pan Aydin, a rozbije okno. Náběh na potencionální zápletku nepatrně ve stylu Rozchodu Nadera a Simin. Když se to přijede řešit, jeho otec se neudrží a rozbije okno u svého domu. Jinými slovy je po potencionální zápletce nepatrně ve stylu Rozchodu Nadera a Simin, ačkoli ještě to bude mít určitou dohru. Výbušné chování klučinova otce je ale v oblasti výjimkou, neboť všichni jinak jednají ve vší slušnosti, ať už žádají o úplnou maličkost nebo o pomoc se stavbou domu na dobré účely, případně o odpuštění. Především muži si potom za všech okolností chrání svou hrdost, čest a důstojnost, jelikož tyhle věci jsou skutečně extrémně důležité!

A ženy? Z těch nás budou nejvíce zajímat Necla a Nihal (ta hlavně). Ani jedna z oblasti nepochází, takže není divu, že jim podmínky a další okolnosti občas přijdou velice náročné. Necla se povětšinu času nudí, a tak neváhá využít příležitosti bezdůvodně napadnout práci svého bratra (jinak též bývalého herce, který měl dokonce možnost se osobně setkat s Omarem Sharifem!!!!!!), která spočívá v psaní článků pro jedny noviny. Není to o nějaké závisti, protože to vypadá, že jak sem jednou přijdete, přestanete závidět (nebo to alespoň předstíráte). Necla je zkrátka přesvědčená o tom, že ví všechno nejlépe a pejorativně bratrovi předhazuje, že měl na víc. Není divu, že snadno nabyde dojmu, že prostě chce jen bezděčně slejpat.

Nihal. Nihal je obrovsky zajímavá postava. Mladá žena, co se snaží si zvyknout v drsné oblasti. Ten velký věkový rozdíl v manželství tady ničemu nepomáhá, stejně jako fakt, že se jí manžel ani nedotýká, ani jí neřekne žádná vlídná slova, když vidí, že jí to evidentně chybí a že by je potřebovala slyšet. Občas to může až vypadat, že ji nerespektuje, ale s tím opatrně. Nihal na jednu stranu působí tak, že chce být emancipovaná a silná – dokonce si dovolí požádat Aydina, aby odešel z charitativního setkání, na kterém se podílí a které pořádá v jeho domě, nicméně na tu druhou se nedá zbavit pocitu, že to jenom předstírá a ve skutečnosti se jedná o křehkou ženu, která teprve objevuje život, přičemž pořádnou lekci dostane u Hamdiho doma.

Neuvědomuje si, že Aydin pro ni chce jen to nejlepší, ale své city neumí (nebo možná z nějakého důvodu nechce) dát najevo. Jeho argumenty jsou vždy pádné a moudré, takže není pochyb, že už něco zažil, ví, jak to chodí a skoro vždycky drží slovo. Kupříkladu v jedné scéně požaduje po své manželce doklady týkající se charity, aby mohl zkontrolovat, jestli se jí náhodou nesnaží někdo podfouknout – sebe obohatit a její (a vlastně i jeho) jméno pošpinit. Zatím on na to jde pragmaticky, ona jej podezřívá z toho, že jí chce sebrat to jediné, co jí dělá radost. Zimní spánek tedy skýtá i určitý genderový podtext, neboť si dovedu představit, že pánové se budou spíše přiklánět na stranu pana Aydina, zatímco paní budou za jedno s paní Nahil. Podstatné však je, že se diváci i divačky mají s kým identifikovat.

A to i přesto, že vše sledujeme téměř výhradně z povzdálí, jelikož režisér prakticky vůbec nevyužívá detailní záběry. Celý film vlastně na první pohled působí dojmem, že je ohromně jednoduše natočený. Pokud se však díváme pozorně (a že na to bude vzhledem ke stopáži času dost), zjistíme, že se jedná o vysoce profesionálně natočené dílo. Dlouhé záběry bez střihu napomáhají nerušené plynulosti Zimního spánku, stejně tak jako kamera, která zachycuje jak nádhernou krajinu (zvláště poté, co začne sněžit), tak herecké výkony všech zúčastněných. Z nich ale musím zmínit dvě konkrétní a nejdůležitější jména – Haluk Bilginer a Melisa Sözen.

Zimní spánek je v podstatě tříhodinové komorní drama s na první pohled tlumenými, ale na ten druhý se silnými emocemi. Režisér a spoluscenárista Nuri Bilge Ceylan je dávkuje tak, že v uzavřeném prostředí domu boří čtvrtou stěnu a útočí na nás diváky. Zimní spánek je tedy zrovna jedním z těch děl, která si z tohoto pohledu vedou přesvědčivěji, než nedávno zrecenzovaná Věc. Film sestává mimo jiné z dlouhých dialogových pasáží, které jsou výborně napsané a nechybí jim zamyšleníhodný filozofický podtext. Například když Necla diskutuje o tom, co znamená „nevzdorovat zlu“. Na tomto projektu vlastně nejvíce zamrzí, že není interaktivní jako Kinoautomat. V některých momentech by totiž bylo k nezaplacení, kdybychom si mohli sami určit, jakým směrem se bude děj dále odehrávat.

FOTO: Film Europe