Tento film se věnuje osudu jednoho Tamilského tygra. Pro upřesnění – nečekejte nic ve stylu Pí a jeho život či Knihy džunglí. Nenatrefíme tu na žádné CGI zvířátko, pouze na slona a ten je skutečný. Tamilští tygři byla militaristická organizace, která na Srí Lance násilím bojovala proti vládě. Když jsou jeho druzi zabiti a pohřbí je spolu se svou minulostí, rozhodne se odcestovat do Evropy. Stejný plán má i žena, která si v útulku vybere osiřelou devítiletou dívku. Úředník tyhle tři prohlásí za rodinu a přidělí jim jména – Dheepan, Jalini a Ilajál.

Společně se usadí ve Francii na jednom sídlišti, kde se to hemží imigranty a kriminálníky. Navenek se musí tvářit jako spokojená rodinka. On začne pracovat jako správce, ona bude pomáhat jednomu staršímu pánovi a malá začne chodit do školy, aby se naučila francouzsky. Dlouho to vypadá, že jedině ona se může těšit na zářnější budoucnost. Jalini je přesvědčená, že se jí dočká pouze u své příbuzné v Anglii. A Dheepan? Ten je vlastně docela spokojený. I přes ty poměrně nuzné podmínky, nicméně ví, že tohle není jeho země, a tak mlčí a je vděčný, že má práci a rodinu, byť ty její dvě členky vůbec nezná. Ale protože pocházejí ze stejné, vzdálené země, není divu, že se přeci jen trochu sblíží. Rozhodně nehledají problémy. Ty si je však najdou samy.

Přitom to dlouho vypadá, že Dheepan bude jeden z těch zcela bezkonfliktních počinů (viz kupříkladu Chlapectví). Že se Dheepan během práce nezraní, ani ho gangsteři nezlanaří pro nějakou špatnost. Že Jalini nikdo neznásilní a že Ilajál nebude ve škole nikdo šikanovat. Prostě budeme jenom sledovat, jak se tahle trojice bude chtít začlenit a pokusí se vést normální život v nové zemi. Hodně dlouhou dobu to tak fakticky vypadá. A vlastně je to docela fajn a v některých momentech i trochu dojemná podívaná, která se může klidně líbit jak divákům evropských filmů, tak příznivcům hollywoodské produkce.

Pro ně si uznávaný režisér Jacques Audiard ve finále přichystal rozuzlení tak trochu ve stylu Dredda či Zátahu (byť paradoxně ani jeden z nich nevzniknul v „Továrně na sny“), což je tak trochu podraz, jelikož si uvědomíme, že v tom, komu držet palce, jsme vlastně nevolili mezi dobrem a zlem, nýbrž mezi zlem a menším zlem. Na druhou stranu se se nelze zbavit dojmu, že režisér chtěl naznačit, že některé něci se na některých místech bez násilí (kterému předchází odvážná varovná práce s lajnovačkou) prostě vyřešit nedají a zřejmě neexistuje způsob, který by na tom mohl cokoliv změnit. Tohle když režisér podá svým typickým syrově realistickým stylem, rozhodně to zaujme.

Dheepan příjemně překvapil svou zdánlivou obyčejností. Často to podstatné zobrazuje pouze v náznacích a až později naplno, což může být někdy v dobrém slova smyslu nečekané. Zároveň se musí dodat, že tvůrci evidentně nechtějí poukazovat na nějakou uprchlickou krizi. Jesuthasan Antonythasan, Kalieaswari Srinivasan a Claudine Vinasithamby své role zvládly velmi přesvědčivě. I pro ty ostatní vybral režisér přesné typy, takže z tohoto pohledu všechno v pořádku. Jenom ten závěr je zkrátka přehnaný a úplně poslední scéna až kýčovitá. Škoda, protože z toho mohl být další nevšední zážitek. Pořád ale Dheepan stojí za zhlédnutí, což platí i o Zimním spánku. Ačkoliv úplně nechápu, proč právě tyhle dvě díla byla na DVD svedena dohromady.

FOTO: Film Europe