Na úvod bude asi zase nezbytně nutné upozornit, že jsem nečetl ani Božskou komedii, ani Inferno. Film a kniha jsou dvě naprosto odlišná média, která taky vyžadují jiný přístup. O tom jsem skálopevně přesvědčený! Navíc pak nemusím být našvaný, že „tohle v knize nebylo“ a že „tamto do filmu nedali“, nebo že „ta knížka je taková hezká a ti filmaři to takhle zvorali.“ Protože filmová adaptace bestselleru Dana Browna není dobrá. A samozřejmě by v této podobě nebyla, ani kdyby vznikla kompletně podle původního námětu. Jinými slovy to znamená, že můžu být naštvaný čistě jenom kvůli nepovedenému filmu.

Knihy sice neznám, ale jak Šifra mistra Leonarda, tak Andělé a démoni jsou podívané, které se mi velice líbily (obě na 9 hvězd z deseti, abych byl přesný). Kvůli tomu pro mě bylo filmové Inferno jedním z TOP 5 nejočekávanějších počinů roku (spolu s Osmi hroznými, 13 hodin: Tajnými vojáky z Benghází, Sebevražedným oddílem a Hacksaw Ridge: Zrozením hrdiny, abych byl přesný). Tento třetí díl série je ale jiný. Tím myslím výrazně jiný. V jistém smyslu podobný přístup jsme mohli vidět i v případě Pařby na třetí.

Jasně, to asi nebude ten naprosto nejpřesnější příklad. Nejen proto, že Vlčí smečka a Robert Langdon toho mají pramálo společného, ale hlavně proto, že třetí část byla v rámci Pařeb příjemným oživením, a tedy změnou k lepšímu. Zato Inferno oproti předchozím dvěma zásadně a pejorativně změnilo tempo, rytmus a vlastně vůbec styl vyprávění. Místy můžeme mít klidně pocit, že sledujeme remake či možná dokonce reboot celé série. A zápletka? Ta je hodně stupidní. Navíc spíše než pro symbologa a Světovou zdravotnickou organizaci vhodná pro Jamese Bonda, Kingsmana nebo Macheteho. Případně úplně nejlépe pro další z řady těch obtížně popisovatelných akčňáků s Michaelem Dudikoffem.

O co jde? Hlavní záporák má peníze a ujeté nápady, a tak chce vypustit virus, který má zabít (nebo možná jen nějakým způsobem neutralizovat) velkou část celosvětové populace, aby bylo méně lidí, a lépe jsme se na naši planetu vešli. Nebo něco v tom smyslu. Záporáka přitom na začátku filmu zabijou, respektive z vlastní iniciativy spadne z věže, avšak příslovečně po sobě zanechá virální video, ve kterém se neprojevuje jako úplný idiot (i když je). Tvůrci tvrdí, že se snažili, aby nebylo pochyb o tom, jestli je takhle postava – ztvárněná Benem Fosterem – kladná nebo záporná. Inferno však bohužel patří do té skupiny filmů, kde spíše přemýšlíte nad tím, jestli daná figura je nebo není hloupě napsaná.

Třeba postava Harryho Simse (superslavný Ind Irrfan Khan) hloupě napsaná je a dočkáme se s ní jednoho poměrně bizarního twistu, který zahrnuje Omara Sy. Elizabeth Sinskeyová taky hodně zvláštní. Jakožto součást(ka) Světové zdravotnické organizace a přitom se chová jako policejní detektiv nebo nějaká agentka, jakou jsme mohli vidět například ve Zmizelé nebo Dívce ve vlaku. Má snad SZO opravdu takové pravomoce jako FBI či CIA? Sinskeyová zasluhuje pozornost jenom proto, že ji hraje Sidse Babett Knudsen, kterou známe z bezvadně famózního Pestrobarvce Petrklíčového a neprozradím nic bližšího, ale trochu to vypadá, že by si Robert Langdon mohl konečně najít holku! :-)

Na začátku Inferna se probere a vůbec neví, která bije. Hned poté spatří Siennu Brooksovou s tváří Felicity Jones, jež se stává Audrey Tautou, resp. Ayelet Zurer této třetí části, přičemž ale ti bystřejší (což v tomto případě bude jistě většina) brzy zpozorní, jelikož se nacházíme ve Florencii a ona jediná nemluví italsky. Co tam teda dělá? Během svého zotavování má hlavní hrdina vidiny apokalypsy, která vypadá naprosto luxusně – krvavá, zdravě děsivá a vizuálně působivá. Až docela zamrzí, že Inferno není post-apokalyptickou sci-fi, ale vcelku nezáživným mysteriózním thrillerem.

Který navíc vypadá, jako by ho natočili podle scénáře, co tvůrcům poslal nějaký fanoušek té knihy se svými vylepšováky, avšak tenhle fanoušek předtím ani potom neměl se světem filmu vůbec nic společného. Rozhodně nepůsobí dojmem, že by ho psal David Koepp, jenž má na kontě třeba Carlitovu cestu, Hadí oči, Úkryt, Temného anděla, Spider-Mana, Tajemné okno a dokonce Anděle a démony. V Infernu se dá využívání symbolů a záhad a hádenek ve stylu předchozích dvou částí považovat za celkem zbytečné. Přetím jsme se mohli ledacos pozoruhodného dozvědět, nicméně teď se nedozvíme skoro nic. Kromě toho, jak vzniklo slovo ‚karanténa‘. Alespoň, že se cestuje do zajímavých destinací (Florencie, Benátky, Istanbul).

Inferno je de facto opakem nejen Šifry mistra Leonarda a Andělů a démonů, ale kupříkladu také Mostu špionů – oba počiny mají hodně dobrého scenáristu, výborného režiséra, skvělého herce (v obou případech Toma Hankse), ale výsledek u Inferna přesto nepotěší. Ještě štěstí, že Ron Howard je až příliš zkušený režisér na to, aby si pohlídal, aby to nebyl vyložený průšvih, a že Tom Hanks prostě umí, i když tady vlastně nemá moc co hrát. Ale je hodně populární a to se počítá. Kdyby byl Dante Aligieri naším současníkem, dost možná by někoho zažaloval. A co na film říká Dan Brown, toť otázka. Nejlepší by asi bylo natočit další, v podstatě opravné pokračování.

FOTO: Falcon