Jestli je ale skutečně poslední, to nelze s určitostí říct. A i kdyby nebyl, z tohoto hexenschussu by se jen tak nevzpamatovala. I když se tu objevují náznaky toho, že to mohlo dopadnout ještě bídněji. Protože co si budeme povídat, pětka a šestka už do značné míry pouze recyklovaly, co jsme viděli předtím. Afterlife taky nebyl vyloženě originální, ale všechno od akčních scén přes výpravu až po 3D pozvedl v rámci této franšízy na nedostižnou úroveň. Takže se na jednu stranu dalo čekat, že se na tu nastavenou laťku nepodaří dostáhnout, nicméně co potom provedl hlavní strůjce Paul W.S. Anderson, to je fakticky až k naštvání.

To absolutně nejhorší, co se může u akčního hororu stát je, když není strašidelný/děsivý a akční scény jsou sestříhané tak, jako by si Anderson nechal poradit od Oliviera Megatona (Colombiana, Taken 2). To znamená, že měly být dynamické, nicméně místo toho vůbec není vidět, co se při soubojích děje. U Megatona se dá tenhle přístup pochopit, protože se asi trochu minul povoláním, nicméně Anderson by po více než deseti filmech už mohl vědět, že tohle prostě nemůže spolehlivě fungovat. Kór v rámci Resident Evilu, kde jsme byly zvyklí spíše na efektní zpomalovačky.

Tenhle přístup má vlastně jednu kladnou stránku – nemusíme litovat, že Poslední kapitola přímo nenavazuje na Odvetu, v jejímž závěru jsme viděli hrstku přeživších, kterak se před Bílým domem chystá vzdorovat nekončícím hordám zombíků. Navzdory této elipse tedy můžeme směle tvrdit, že začátek Poslední kapitoly představuje to nejlepší, co ve filmu uvidíme (ani ne proto, že trochu připomene Knihu přežití). Jakmile se vrátíme tam, kde to všechno započalo, tj. do Úlu v Raccoon City, abychom se dozvěděli, kdo Alice ve skutečnosti je, přestane být (věřme, že opravdu) závěrečný Resident Evil skoro jakkoli zajímavý.

Možná až na to, že Červenou královnu si tentokrát zahrála Ever Gabo Anderson, dcera Milly Jovovich a Paula W.S. Andersona, přičemž nebudeme ochuzeni o tu legendární hlášku: „You all are going to die down here.“ Jinak ale nic nepomáhá, že se setkáme třeba i s Claire Redfieldovou (Ali Larter) a patrně by nepomohlo, ani kdyby se objevila Michelle Rodriguez. Takovouto primitivní zápletku by totiž zvládnul sesmolit snad úplně kdokoli. Na druhou stranu je vlastně veliké umění ji natáhnout na nějakých těch 100 minut, když by s přehledem mohla být kompletně vyřízená do dvaceti.

Resident Evil: Poslední kapitola však přeci jen jeden klad má. A tím je vizuální stránka, což u režiséra není žádné překvapení. Poslední Resident Evil vypadá fakt dobře. Jenomže co je to platné, když postrádá ostatní důležité aspekty, které vytvářejí dobrý film. Kupříkladu ten, že vedlejší postavy jsou extrémně nezajímavé (bohužel včetně těch, které v předchozích částech něco znamenaly) a Milla Jovovich sama na všechno nestačí. A ještě dva dodatky – Afterlife patří do pětice bijáků s nejlepším 3D. Poslední kapitolu však v tomto formátu vidět nedoporučuju, jelikož se téměř celá odehrává za tmy. Jestli by nebylo nejoptimálnější chvíli počkat, a pak udělat remake pod názvem Biohazard, jak tuto filmovou sérii znají v Japonsku. Případně ten crossover se sérií Underworld. I když by to asi bylo docela bizarní a v určitém smyslu vykonstruované, ta možnost vidět vedle sebe Millu Jovovich a Kate Beckinsale je hodně lákavá.

FOTO: Falcon