Hlavní hrdina je jedním z těch třicátníků, kteří zůstávají vyjukaní, naivní, spontánní a žijí si ve svém vlastním světě. Pro Davida představuje tento svět Národní galerie, kde pracuje. A kromě toho ještě se svým záletným otcem (k tomuto Fotografovi má ale hóóódně daleko) fotí parafráze slavných obrazů, ačkoliv by nebylo překvapením, kdyby bylo odhaleno, že jde spíše o plagiáty. Ale dál. Jednoho dne spatří za výlohou klenotnictví dívku Terezu, která se okamžitě stane jeho múzou a roztomile neohrabaným způsobem se s ní seznámí. Jenomže Tereza chodí s žárlivým a lehce vyšinutým cirkusákem Igorem, jenž se vydává za seriózního artistu, což by mohla být veliká překážka v cestě splněním cílů a snad i za štěstím.

Zvláště poté, co při dalším ze svých „blikanců“ proskočí všemi uctívaný obraz proslulého malíře. Samozřejmě, že za tohle ho nikdo nepochválí. Ani Marek Vašut, který má být jakýmsi bossem jeho komediantské skupiny, nicméně spíše působí dojmem imaginárního kamaráda, který se zjevuje ve chvílích, kdy Igor potřebuje dobře poradit. A protože se jedná o komedii, neradí jako Brad Pitt v Klubu rváčů, ani jako William Hurt v Mr. Brooksovi. Už před proskočením obrazu, třebaže se z toho David dokázal stylově vylhat, bylo jasné, že bude muset opustit Národní galerii a tedy vstoupit do skutečného světa, což pro něj nebude snadné jak z pracovního, tak z osobního hlediska.

Celý film začíná snad nejlepším možným způsobem – krásné nahé ženy si vykračují v trávě. Úžasně poeticko-surreálná scéna, jakou jsme v českém filmu neviděli velmi, velmi dlouho. Záhy se podle očekávání ukáže, že jde o (český) sen. Nicméně nahoty si ve filmu Miluji tě modře užijeme v jisté míře i nadále. A nutno podotknout, že se jedná o velice vkusnou a vkusně natočenou nahotu, dokonce i ve scéně, kdy Tereza stříhá Igorovi vlasy a zničehonic si sundá šaty, aniž by to bylo nějak nezbytně nutné. Příjemně bizarní moment, jakých tu najdeme více.

Asi nemá cenu je vyjmenovávat – stačí vědět, že potěší, přestože se nad některými musí nevěřícně kroutit hlavou. Důležitější je vědět, že scénář k tomuto počinu napsal už před více než dvaceti rokama Jaroslav Papoušek, scenárista Černého Petra, Lásek jedné plavovlásky, Hoří, má panenko a autor trilogie o rodině Homolkových. Úplně původně jím měl režijně debutovat Miroslav Ondříček, nicméně po několika peripetiích se o jeho realizaci začalo opětovně usilovat až v této dekádě a produkce a režie se nakonec ujal Miloslav Šmídmajer, jenž se stal v současném českém filmu obrovsky silným hráčem, i když si jako režisér neohlídává všechno, co je třeba ohlídat (mimo jiné to, že samotné pěkné hlášky nestačí – musí se načasovat i timing). 

Film Miluji tě modře se prezentuje jako „Romantická komedie Jaroslava Papouška a Miloslava Šmídmajera.“ Nevím, ale je zcela evidentní, že ten scénář jedné z nejdůležitějších postav Československé nové vlny prošel četnými změnami, takže si troufám tvrdit, že by Jaroslav Papoušek ze spojování svého jména s tímto počinem nebyl úplně nadšený. Nejde jen o to, že bylo zapotřebí aktualizovat děj do současnosti a nezůstávat v 90. letech, což byl vlastně v mnoha ohledech naprostý pravěk. Úprav se tedy chopili Pavel Brycz a Lucie Bokšteflová, která napsala Laputu, v níž ztvárňuje hlavní roli Tereza Voříšková, o které se delší dobu uvažovalo i pro Miluji tě modře. Logickou posloupnost a všechny díry ve scénáři se stejně zacelit nepodařilo.

Spíše než ty příjemně bizarní momenty bych zmínil některé nepříjemně bizarní. Casting na Avatara, zběžnou narážku na Rychle a zběsile a prapodivné náhody bych nechal být a soustředil se na Product Placement. Bez něj to v českém filmu opravdu skoro nejde – to je holý fakt, který musíme akceptovat. Nicméně způsob, jak se s ním zachází v dílech společnosti Bio Illusion (nejlépe z toho vyšli noví Básníci), je bohužel zřetelnou ukázkou toho, jak by to nemělo vypadat. Otázky typu „A opravdu mi tahle věc zlepší kvalitu vlasů?“ A odpovědi á la: „Spolehněte se,“ můžou klidně zaznít v nekonečných seriálech. Ale ne ve filmech, které se nachází o několik levelů výše a které mají přežít nejlépe několik dekád (tj. nemají být zapomenuté několik týdnů či měsíců po premiéře). Nebo by alespoň měly.

V Miluji tě modře je to kvůli této větě vyvedeno až do extrému. Tereza totiž pracuje v klenotnictví v pasáži Florentinum, ale pak najednou bez jakýhkoliv souvislostí přesídlí na Národní třídu nedaleko Národního divadla a tady dělá v jakémsi kadeřnictví/specializované prodejně/whatever ... Než se uchylovat k takovýmto násilnostem, bylo by lepší natáčení třeba ještě o nějaký měsíc odložit a pokusit se sehnat peníze nějakým jiným způsobem. Mezitím by se totiž určitě dalo ještě zapracovat na eliminování těch některých nedostatků.

Je naprosto jasné a evidentní, že představitel hlavní role Václav Jílek potřebuje nabrat herecké zkušenosti, ačkoliv s některými situacemi (čímž nemyslím zrovna to házení nožů) ve scénáři by měl velice pravděpodobně potíže se popasovat i lecjaký zkušenější herec. Partnerkou mu byla Denisa Nesvačilová, možná budoucí hvězda domácí kinematografie, když nebude jako většina ostatních brát všechno, co se namane. Jedině dobře, že v Miluji tě modře vyvažují nadšení těchto začínajících herců a hereček právě zkušenosti stálic typu Oldřicha Vlacha, Miroslava Táborského, Zdeňka Žáka, a také osvědčené „talentky“ jako Hanka Vagnerová a Máša Málková. Samostatnou kapitolu pak tvoří Taťjana Medvecká v roli jógou posedlé maminky hlavního hrdiny. Její lehkost a nadhled je vskutku radost sledovat.

Miluji tě modře je ale v současné české produkci v některých aspektech dílo natolik jiné, že si rozhodně nezaslouží žádné kruté odsuzování. Kór když k němu složila hudbu držitelka Oscara Markéta Irglová!!! A nelze mu zazlívat, že chce být divácky vděčné, protože ve finále je ještě o něco vděčnější, dalo by se napsat. A samozřejmě je miloučké. Rovněž nás zavede na notoricky známé lokality, které skýtá naše hlavní město – vedle uvedených kupříkladu také do Žižkovské věže či do okolí Pražského hradu. I tohle se mu dá přičíst k dobru.

FOTO: Bioscop