Drony. Drony dokáží spoustu věcí. Jsou takové, které vyprodukují úžasné filmové záběry. Jsou takové, které klidně přeruší kvalifikační fotbalový zápas. A jsou další, které vydatně pomáhají bezpečnostním složkám v boji s teroristy. Oko v oblacích se soustředí na třetí variantu. Pokud jste snad chtěli raději vidět přerušený fotbalový zápas, nezoufejte – tahle podívaná, s níž na sebe po slabších kusech X-Men Origins: Wolverine a Enderova hra znovu výrazně upozornil Gavin Hood, opravdu stojí za zhlédnutí, klidně i opakované!

Havajské ostrovy, Nevada, Singapur, Anglie, Čína. Všude tam se v případě Oka v oblacích podíváme. Zraky všech ale budou směřovat do Keni, neb právě tam, na předměstí hlavního města Nairobi, zrovna nedaleko domku chudé rodiny, se odehraje armádní akce obří důležitosti. V jednom stavení má dojít ke schůzce, jíž se mají zúčastnit tři z pěti nejhledanějších teroristů východní Afriky. Jeden přitom pochází z USA a jedna je původně britskou občankou. To je první, leč nikoliv nejzásadnější problém, jaký všechno komplikuje.

Zapotřebí bude utéct vojákům, skoupit chleba, vytvářet odhady, ale především činit důležitá rozhodnutí. Pokud možno co nejrychleji a tak, aby nekolidovala s mezinárodním právem. Situace se paradoxně ještě více zamotá, když brouk-kamerka zjistí, že se ve stavení plánuje sebevražedný teroristický útok. Za dob Che Guevary by se tam při takovémto nebezpečí prostě vletělo, a buď by se to vystřílelo, nebo vyhodilo do luftu. Na druhou stranu, kdyby Che Guevara žil dnes, tak by s takovými vyspělými technologiemi, jaké mají k dispozici vládní organizace, bylo do deseti minut po jakékoliv jeho revoluci. Ale to jen mimochodem.

Jak ukazuje Oko v oblacích, významnou roli hraje i morální/lidské hledisko. Takže není divu, že se rozhodující slovo nechává postupně na čím dál výše postavených předtavitelích zainteresovaných států. Někteří se zdráhají, jiné dotaz o povolení zastihne v ne zrovna důstojné pozici, další vydají rozkaz bez mrknutí oka a vrátí se k ping-pongu. Vlastně to není nepodobná situace té, při které se sešlo Dvanáct rozhněvaných mužů (i když tady jsou samozřejmě i ženy). V každém případě se musí nechat, že práce, kterou v Oku v oblacích vykonávají všechny kladné postavy, je doopravdy fascinující!

Z filmu může mít kdekdo dojem, že se odehrává v reálném čase. Ano, dobře, ovšem … tak tomu není. Odehrává se téměř v reálném čase – ono jakmile jednou do záběru střihnete, nikdy nemůžete dostat reálný čas. Takže ani V pravé poledne se, na rozdíl od Ruské archy či Victorie, neodehrává v reálném čase. Ale to jen mimochodem. Zanechme reálného času a vraťme se zpět k Oku v oblacích. Režisér, jenž má na kontě už skvělé snímky Tsotsi a Odvlečen, takřka ukázkovým způsobem vytváří napětí (paralelní střihová skladba), ačkoliv i v tomhle mu hodně pomohl scénář Guye Hibberta.

Oko v oblacích je film o odpovědnosti, respektu, pevné vůli, silných nervech, schopnosti činit ve správný čas správná rozhodnutí, vlivu sociálních sítí, ochraně soukromí a s tím souvisejících možnostech nejmodernějších technologií a vychytávek, v jejichž vývoji lidstvo patrně zašlo už o něco dál, než by bývalo potřebovalo. Velký potlesk pro herce a herečky, a to nejen pro ty (nej)známější, a nejen pro ty v nejdůležitějších rolích, tj. Helen Mirren, Aaron Paul, Alan Rickman, Barkhad Abdi, Phoebe Fox, Lex King, Laila Robins. Jediné, co se dá Oku v oblacích vytknout, je otázka, jestli některé záběry nejsou spíše uměle nastavované, tedy až za hranou, kvůli čemuž začnou trochu pozbývat svůj účel. Přesto se jedná o mimořádný zážitek, jaký se jen tak nevytratí (bohužel na rozdíl od Good Kill).

FOTO: cinema.de