Asi netřeba upozorňovat na to, v jakém roce se tento počin odehrává. Nadále existují replikanti, které mají vybíjet jednotky Blade Runner. Tuto práci zastává i K (aka Joe), jenž objeví na syntetické farmě cosi velmi nečekaného a tajemného. Snad by od toho měl raději držet ruce dál, ale co dělat ve světě, kde mu společnost dělá akorát kamarádka Joi, ale jinak to asi musí být pěkná nuda? Ač ho některé odrazují (policejní plukovnice Joshiová, nekompromisní zabíjačka Luv), začne se po případu dále pídit, přičemž stopa vede až k nezvěstnému Ricku Deckardovi ...

Předně se musí napsat, že kdo byl a je nadšený z původního Blade Runnera, ten se s nějvětší pravděpodobností bude rozplývat i nad tímto sequelem. Sám se k příznivcům originálu neřadím. Tedy atmosféru má samozřejmě úchvatnou a do té i od té doby prakticky nevídanou. K tomu samozřejmě šibalsky zakomponovává reklamu na Coca-Colu. Jinak se jedná o v podstatě šťastný projekt, jelikož spojení sci-fi a filmu noir by dříve či později určitě někoho napadlo. Blade Runnerovi se tím alespoň zdárně daří zakrýt fakt, že zápletka je sama o sobě opravdu slabá.

Pro Denise Villeneuvea musela být možnost režirovat toto pokračování splněným snem. Ve svých filmech sází na pomalé tempo a postupné budování napětí. Jenže vrcholu tím dosáhnul patrně u Sicario: Nájemného vraha, a tak Blade Runnerovi 2049 ani jeho vcelku unikátní styl (ačkoliv kdyby režíroval Christopher Nolan, dopadlo by to s největší pravděpodobností hodně podobně) nedokáže bojovat se skutečností, že zápletka – ač na rozdíl od minule rozhodně vyzrálejší, i když pořád v žádném případě nikoliv originální a svým způsobem také neuvěřitelná – by více slušela krátkometrážnímu filmu. K odvyprávění by jistě stačilo 30 a ne 163 minut.

Co se atmosféry týče, dává si Villeneuve hodně záležet, avšak originál Ridleyho Scotta, jenž se pro dvojku chopil role producenta, zdá se býti v tomto směru nedostižný. Trestuhodně tentokrát strávíme hrozně málo času venku na dešti mezi lidmi (nabízí se otázka, kolik lidí vůbec v Los Angeles roku 2049 bydlí, vezmeme-li v potaz existenci zkolonizovaných světů?). A obecně se tvůrci drželi s nějakou vizí budoucnosti hodně zpátky. Místo toho nás nezřídka zavádějí do vesměs nefuturistických místností.

A ještě k tomu tmavých. Proto uděláte nejlépe, když se vyhnete 3D verzi. Díky klasickému formátu se totiž navíc dá očekávat, že příznivce a příznivkyně vzpomínaného originálu stejně přepadne příjemná nostalgie. Tím spíše, až se vrátí Harrison Ford (což není spoiler, když je na všech plakátech). V podstatě až po jeho objevení mezi obřími sochami žen jakoby teprve Blade Runner 2049 získal nějakou duši. Představitel Deckarda letos oslavil pětasedmdesát, ale už od dob Enderovy hry ve filmech spíše jen posedává nebo popostává (tady to nevadí). Na rozdíl od Clinta Eastwooda či Roberta Duvalla, kteří jsou o více než dekádu starší. Otěže tedy přebral Ryan Gosling, jehož jsme už ale viděli podat pozoruhodnější výkony. Společnost mu dělají Robin Wright (Futurologický kongres), Ana de Armas (Nebezpečné pokušení), Mackenzie Davis (Hříčky přírody) a Sylvia Hoeks (Nejvyšší nabídka), přičemž se dočkáme i jedné hóóódně neobvyklé milostné scény.

Blade Runner 2049 je filozofické i filozofující dílo. A jako takové předkládá i jednoduché věci ve složitých dialozích, protože si pak připadá intelektuálnější a zřejmě i důležitější. Celkově vzato neobsahuje až na těch pár surrealistických drobností nic, co bychom už neviděli jinde. Navíc nelze nezmínit fakt, že svět za třicet roků bude sotva vypadat takhle (jednička, odehrávající se v roce 2019, se taky docela spletla). V této souvislosti nebude od věci zmínit první, druhý a třetí krátký prequel, které samozřejmě nemusíte vidět, abyste lépe porozuměli filmu, který si patrně taky najde dost nadšených zastánců a zastánkyň, ale mě si nezískal. A to mám sci-fi moc rád.

FOTO: Falcon