Jedna střední škola (opravdu střední, přestože se to jmenuje Fakulta) v Ohiu má dostatek učitelů a ještě více studentů. Celé město se vždycky v pátek sejde na fotbalovém stadionu (americký fotbal!), což znamená, že ve škole mají ostatní zájmové kroužky kvůli rozpočtu utrum. Tenhle sport má prostě přednost. Záhy po poradě se začnou dít prapodivné věci. Jakoby všichni přišli o svou pravou identitu a ze dne na den se změnili (nejmarkantnější změnou projde patrně slečna Burkeová, neb se promění z puťky v neuvěřitelně sexy Famke Janssen). Navíc zběsile pijí vodu. Šíří se to jako epidemie, před jejíž hrozbou Fakulta vlastně zároveň taky trochu varuje. Dokáže šestice studentů s rozdílnými charaktery, mezi nimiž nechybí ani (dobrovolní) outsideři, přijít všemu na kloub a zachránit svět před mimozemskou invazí?

Když jsem někdy na začátku století/tisíciletí viděl Fakultu poprvé, přišlo mi hrozně nápadité a cool představení postav spočívající v mrtvolce (znehybnění obrazu) a jménu postavy – Casey (Elijah Wood), Stokely (Clea DuVall), Delilah (Jordana Brewster), Stan (Shawn Hatosy), Marybeth (Laura Harris), Zeke (Josh Hartnett). První jmenovaný je v podstatě Prügelknabe, ale na rozdíl od Olgy Hepnarové nenajíždí autem do lidí. Líbí se mu Delilah, avšak něco na ni zkusí, až když se kolem začnou dít ty divné věci. Stokely je blázen do sci-fi a někteří, jako třeba Delilah, ji považují za militantní lesbičku, což ji ovšem slouží pouze jako krytí, které ji chrání před okolím. Delilah bude patrně největší kočka na škole, šéfuje školním novinám, později nasadí brýle a přestane se malovat, nicméně vypočítavou mrškou zůstane.

S Delilah má jakýs takýs vztah Stan, jenž pro změnu platí za největší fotbalovou hvězdu, takže ze všech předmětů často dostává jedničky, i když nic neřekne nebo nenapíše. Chce tedy skončit s kariérou, aby věděl, na co doopravdy má. Marybeth nemá s Delilah žádný větší problém. Aby taky měla, když je ve škole nová. Sice má alergii, ale snaží se zapadnout. A Zeke? To je prostě borec! Řídí super bourák, vyrobí vám novou občanku, v pohodě sbalí jakoukoliv roštěnku (k Delilah se zatím nedostal), nebojí se říct, na co zrovna myslí, takže je často drzý – a to i k učitelce, slečně Burkeové. K tomu ví spoustu věcí, pod trikem s krátkým rukávem nosí triko s dlouhým rukávem a hlavně vymyslel recept na drogu vlastní výroby – SCAT.

Jedná se diuretikum, které vysušuje, takže jde patrně o jedinou možnost záchrany. Jenže než se vyrazí na emzáky, nutno mít jistotu, že „věc“ už neparazituje v někom z uvedené šestice. K tomu bude zapotřebí udělat test, jenž se dá označit za update testu, jaký jsme mohli vidět ve zmíněném počinu Johna Carpentera. Tady se totiž pořád jedná o drogu, tedy budou všichni na tripu. Scenárista Kevin Williamson, jinak podepsaný pod Vřískoty, využívá i dalších situací, jaké jsme mohli vidět jinde, ale v žádném případě nevykrádá! Jenom tím, že Stokely přímo zmíní kupříkladu Invazi zlodějů těl, tato díla vtipně zakomponovává do příběhu, který se tak stává více „jako ze života“ a tak zároveň zachovává originalitu.

Když jsem někdy na začátku století/tisíciletí viděl Fakultu poprvé, chodil jsem na střední školu. Už tenkrát mi přišla naprosto dokonalá! I proto, že díky rozličnosti postav si v ní snad opravdu každý najde tu, se kterou se může snadno identifikovat a které může nejvíce držet palce. A letos jsem si ověřil, že pro tu identifikaci nemusíme být ve věku hlavních hrdinů. Klidně bych se z fleku rád dostal mezi ně, jako ten klučina z Posledního akčního hrdiny! Fakulta takhle s odstupem bezmála dvaceti roků nabízí větší množství interpretací. Napříkladu tu, že je dobré dávat si pozor na lidi, protože někteří zjevně nemusí být tím, čím se zdají být. Ačkoliv pro mnohé půjde prostě o v podstatě klasickou sci-fi zábavu, kdy mimozemšťané chtějí ovládnout zemi.

Faktem zůstává, že v teenagerovském věku na střední to nemusí být jenom příjemné období. Mnozí se tam mohou cítit jako mimozemšťani, ale stává se, že to funguje i naopak. Tedy že sebe jako jediné považují za normální a zbytek jakoby pocházel z jiné planety. Scénář se zbytečně nezdržuje dlouhou expozí, o přítomnosti jiné rasy se dozvídáme prakticky okamžitě, což v kombinaci s jedinečným režijním stylem Roberta Rodrigueze znamená parádní jízdu. Navíc je skvělé, že na většinu otázek dostaneme odpověď – jak vypadá planeta, odkud pocházejí? Je ředitelka královnou, nebo čí podobu si na sebe vzala? Jsou všichni propojení a vědí o tom? Nedozvíme se vlastně akorát to, jestli když vás dostanou, je to opravdu taková slast nebo jestli je fakticky lepší zůstat člověkem.

Fakulta je de facto dokonalý a maximálně cool biják, který se jen tak neomrzí. Má výbornou atmosféru, parádní obsazení (které doplňují mimo jiných Robert Patrick, Bebe Neuwirth, Daniel Von Bargen, Piper Laurie, Jon Stewart, Summer Phoenix, Salma Hayek) a herecké výkony, obsahuje spoustu precizních scén a pyšní se i výborným soundtrackem, kde nechybějí trefně využité pecky jako Helpess nebo The Kids Aren’t Alright. Všechny Rodriguezovy filmy pro dospělé si vysloužily pokračování – Desperado a Tenkrát v Mexiku, Od soumraku do úsvitu (dvojka a trojka), Sin City a Ženská, pro kterou bych vraždil, Machete a Machete zabíjí … Výjimku tvoří akorát Planeta Teror a právě Fakulta, což není úplně fér, protože takový The Faculty: Reunion pojednávající o školním srazu třeba po dvaceti letech, který by zase svedl všechny postavy dohromady, a kde by třeba neútočili emzáci, ale duch, by rozhodně nemusel být marnou podívanou. Třeba na její natočení někdy dojde …

FOTO: cinema.de