Na škole byly nejlepšími kamarádkami a slíbily si kamarádství na život a na smrt, jak už to tak chodívá v amerických městech mezi mladými děvčaty. Deset roků poté je situace trochu jiná. Blair, která rozhodně nevypadá jako čarodějnice, se rozvádí a ráda by získala své dítě do péče. Frankie je na holky a zjevně se za to nestydí. Alice se zasekla v minulosti a smyslem jejího života je plánovaná rozlučka se svobodou, protože Jess, jíž považuje za svou nejlepší kamarádku, se má vdávat a do toho kandiduje na senátorku. Nikoliv z Nového Zélandu, ale z Austrálie pak přicestuje další kámoška, která si tedy chybně vyslouží přezdívku Kiwi.

Někdo z vás si možná vybaví stejně pojmenovanou a podobně laděnou komedii z roku 2012. Zatímco tam hrály Kirsten Dunst, Isla Fisher, Lizzy Caplan a Rebel Wilson, tady uvidíme Scarlett Johansson, Zoë Kravitz, Jillian Bell, Ilanu Glazer a Kate McKinnon, přičemž zvláště posledním dvěma jmenovaným komediální talent rozhodně nechybí. Na poli celovečerního filmu debutující režisérka Lucia Aniello si dokázala pohlídat timing, ale celkově vzato byla asi chyba snažit se držet při zemi. Některé z hereček totiž mají tendenci občas nadsazeně přehrávat, zatímco jiné hrají spíše „navážno“, přičemž tato druhá varianta samozřejmě může v rámci žánru fungovat, ale ne v tomto případě.

Protože zápletka spočívá v tom, že jedna z holek nešťastnou náhodou zabije striptéra, přičemž předtím si všechny šňuply něco kokainu. Tuto situaci by jistojistě dokázal v klidu vyřešit Winston Wolfe, jenže na toho lze narazit patrně jen v jiném filmu. Navíc tady nejsme v Los Angeles, nýbrž v Miami. Naštěstí jakýsi právník poradí, že bez těla není ani případ. Samozřejmě nejideálnější by bylo vyhledat asfaltovou jámu, nicméně žádná zřejmě není k dispozici, takže bude muset stačit oceán. To se ovšem nemusí vyplatit, kór když se na pláži kdykoliv můžou objevit sexuchtiví sousedi Ty Burrell a Demi Moore, což je pořád veliká kočka!

Většina současných hollywoodských komedií bývá narvaná výbornými vtípky a gagy zhruba do poloviny. Pak se to obvykle nějak zvrtne a v té druhé vesměs sotva popadají dech. Někdy ho v závěru chytnou, avšak to spíše výjimečně. Holky na tahu se zadrhnou už někdy po třiceti minutách. Sice ještě dojde na nějaký ten nečekaný moment či dobrou hlášku, ale jinak se tenhle biják ani nechce vymanit z té typické šablony. A to jsem ještě nezmiňoval fakt, že budoucí manžel Jess podnikne za bizarních okolností cestu za svou nastávající, protože se bojí, že ji ztratí.

Holky na tahu jsou typickým chick flickem, což znamená, že cílovou skupinou jsou ženy od patnácti snad až někam do padesáti. Ostatní asi budou mít větší problém se s kýmkoli v tomto počinu jakýmkoli způsobem identifikovat, včetně režisérčiných slov o tom, že „se po této komedii budeme cítit lépe“. Patříte-li k první sortě, určitě se podívejte na ty bonusové materiály (byť bez českých titulků), přestože z nich o mnoho moudřejší zřejmě také nebudete. A hlavně se podívejte na vcelku podstatnou scénu za závěrečnými titulky. Pokud patříte ke druhé sortě lidí, tak vězte, že vás Holky na tahu alespoň poměrně silně inspirují ke zhlédnutí filmů Lidská stonožka, a také díky tomu jednomu záběru na Mizery a Mizery II, jestli jste je ještě neviděli (celé).

FOTO: Falcon