Příběh Máří Magdalény se podle tohoto zpracování tváří být jedním z těch, které jsou relevantní i v současnosti. Také ona (slovy Bédy z Kouře): „Chtěla bejt rovnoprávná. Chtěla dělat, co se jí zachce.“ Měla domluvený sňatek, ale místo toho zaslechla kázání, které ji zasáhlo natolik, že se rozhodla pro něco naprosto nevídaného a neslýchaného. Opustila svou rodinu, nechala se pokřtít, a pak s tím mužem, díky němuž mrtví znovu povstali, a se skupinou jeho dalších následovníků, vyrazila do Jeruzaléma. Bohužel ve finále nikoliv za spásou, vykoupením či napravením křivd a veřejných nepořádků, nýbrž za finálním zúčtováním.

K nespravedlnostem dochází snad už od pravěku až do dnešních dnů. Někdy však ani ti nejznámější bojovníci proti bezpráví nedosáhli za svého života výrazného zlepšení situace. V případě Ježíše Krista je to o dost složitější než u Malcolma X nebo Martina Luthera Kinga, neboť se nedá s jistotou napsat, jestli skutečně existoval. Někteří tvrdí, že ano a že skutečně činil zázraky, jak to uvádí Bible. Jiní jsou přesvědčení, že si reálného Ježíše autoři „Knihy knih“ poněkud idealizovali. A ten zbytek by si stál za názorem, že se jedná o čistě fiktivní postavu.

Na stříbrném plátně jsme mohli Ježíše Krista vidět v několika podobách. V Posledním pokušení Krista jej Willem Dafoe ztvárnil jako přemýšlivého intelektuála. Ve jménu Krista ho Cliff Curtis představil vskutku jakožto dobrosrdečného nadčlověka. Rodrigo Santoro působil v Ben-Hurovi spíše nepatrně jako vejtaha, ale měl dost malý prostor. Tak jako Claude Heater v originálu, přičemž jeho scény se vryly do paměti, přestože/protože ani neukázal tvář. Zapomenout samozřejmě nelze na Jamese Caviezela, jehož Ježíš Kristus byl vskutku mučedník (a taky trochu smolař).

Teď v podání Joaquina Phoenixe to vypadá, že ten, jehož mnozí považovali za spasitele, byl možná podvodník/podfukář, co zřejmě frčel na drogách, využíval důvěry a naivity prostých lidí a rozhodně to nebyl kapitalista! Čili blíže než k Siddhárthovi Gautamovi by měl k L. Ronu Hubbardovi. Z filmu navíc není zcela zřejmé, jestli zmrtvýchvstání opravdu proběhlo, nebo šlo pouze o zbožné přání či přímo výmysl Máří Magdalény, aby uchlácholila jeho apoštoly, mezi nimiž nechyběl ani Petr, tady poměrně překvapivě ztvárněný Chiwetelem Ejioforem, což je – jak známo – Afroameričan.

Čekáte-li početné zástupy diváků na Ježíšových kázáních nebo nekonečné řady přihlížejících, kterak sledují jeho ukřižování, tak budete zklamaní. Režisér Garth Davis, podepsaný pod na Oscara nominovaným Lionem: Dlouhou cestou domů, nabízí komorní, intimní (leč citlivý) styl vyprávění, kdy většinu vidíme v detailních záběrech. Ovšem když už se objeví nějaký velký celek, nepostrádá při tom pomalejším tempu na působivosti. Nabízí se však otázka, nakolik šlo o režisérský záměr a nakolik za to mohl přidělený rozpčet, když biblické počiny v poslední době zase až tolik nevydělávaly (viz kupříkladu Noe).

Máří Magdaléna je v každém případě film, který stojí za zhlédnutí, protože nabízí univerzální a stále aktuální témata k zamyšlení, sugestivní hudbu, a také Rooney Maru, která je coby Máří Magdaléna tak krásná, že není divu, že tuto ženu někteří označovali a označují (snad i v závisti) za prostitutku, jak prozradí závěrečný titulek. Krásná, odvážná, chytrá, laskavá, emancipovaná – v současné době by se v Hollywoodu našla spousta hereček, které by si tuto roli určitě rády zahrály. Nebýt toho přílišného rozjímání a zbytečně komplikovaných dialogů o víře a podobných věcech, mohl být celkový dojem ještě lepší. I když patrně úplně nejlepší by bylo, kdyby film přišel s nějakou alternativní a dosud neviděnou verzí.

FOTO: CinemArt