Premiéra se sice uskutečnila 15. srpna 1979 (při květnovém promítání v Cannes ještě nebyl film zcela hotový, leč přesto získal Zlatou palmu!), ale do produkce vstoupila Apocalypsa už o tři roky dříve. Od natáčení na Filipínách tehdy žádaného režiséra zrazovali všichni včetně jeho mentora Rogera Cormana (po němž pojmenoval důstojníka, který hlavní postavu vyšle na onu misi), nicméně po úspěchu prvních dvou Kmotrů a Rozhovoru si myslel, že je nezničitelný, rad nedbal, a pak v Asii neměl daleko k šílenství. Prakticky denně nechal vozit jídlo z USA a z Itálie. Bál se, jestli film bude fungovat. A noviny do toho psaly posměšné titulky: Apocalypse When?

Do toho se až po příletu do Asie zjistilo, že herec Laurence Fishburne ještě neoslavil patnáctiny a v průběhu natáčení postihnul Martina Sheena slabší infarkt. Začátek a konec filmu vznikly teprve ve střižně. Marlon Brando, který měl slíbený pohádkový honorář za tři týdny práce, přicestoval zcela nepřipravený a s nadváhou. Zpochybňoval postavu plukovníka Kurtze. Dokonce ho nechal přejmenovat. Pak přiznal, že lhal, když řekl, že četl novelu Srdce temnoty od Josepha Conrada, jíž se film inspiruje. Dostal se k ní teprve na place po dnech rozhovorů s Coppolou, přičemž na ně musel čekat celý štáb. Uznal, že původní záměr je dobrý a stvořil tak další nezapomenutelnou postavu. A spolu s ní vzniknul počin, který se řadí mezi filmové klenoty.

Saigon. Kapitán Willard už byl doma, ale teď je zpátky ve Vietnamu a čeká na misi. Se svými bohatými zkušenostmi záhy dosáhne svého a bude mu svěřena jedna opravdu výjimečná. Taková, po které už nikdy nebude chtít další. Nadřízení ho informují o členovi speciálních jednotek, který se zřejmě pomátl na rozumu, vraždil a může být velkou hrozbou. Plukovník Walter E. Kurtz měl našlápnuto k tomu stát se legendou armády a příkladně hrdinným Američanem. Jenže najednou se nechal přeložit a vycouval z Vietnamu až do Kambodži, kde v podstatě vede svou soukromou válku proti všem a domorodci je uctíván jako Bůh. Willard se má stát členem posádky člunu, na kterém spolu s dalšími čtyřmi vojáky (Chiefem, Chefem, Cleanem a Lancem) podnikne dlouhou cestu, po které už nic nebude jako dřív.

Scenář k filmu byl do značné míry dílem Johna Miliuse, který se jakožto nadšený pro-militarista zdál být nejvhodnějším adaptátorem Conradovy novely, ke které přidal několik skvělých nápadů, včetně výše uvedené hlášky, surfování a využití Jízdy Valkýr jakožto psychologického efektu při náletu helikoptér. Někdy se možná mohl od předlohy, jejíž děj se odehrává v 19. století v Kongu, více odklonit. V každém případě se dá směle tvrdit, že bez něj by Apocalypse Now nedosáhla kultovního statusu. Scénář však Oscarem – na rozdíl od kamery a zvuku – oceněn nebyl, takže i přes nesporné kvality svých ostatních děl (zdaleka nejde jen o Barbara Conana) zůstává neprávem poněkud nedoceněným autorem.

Cesta proti proudu historie lidstva za poznáním a Kurtzem vlastně sestává z několika epizod. Nejprve musí s misí vypomoci poručík Bill Kilgore. Někomu můžou jeho metody připadat zvláštní nebo možná kruté, ale rozhodně jsou účinné. Ať už se jedná o využití napalmu, hudbu z repráků pro zastrašení nepřítele, karty smrti … Na druhou stranu nenechává nenávist, aby ovlivňovala jeho úsudek, a klidně přikáže, aby dostal napít člen Vietkongu s vyhřezlýma střevama. Když se všichni kryjí před granáty a střelami, on ani nemrkne. Možná ví, že z jeho autority mají samy zbraně respekt. Kdyby měly Spojené státy v armádě jenom samé Kilgory (jméno vskutku symbolické), téměř jistě by neprohrály. Zálibu v surfování nelze brát jako slabost, ale spíše jako nutnost povypustit páru. Robert Duvall tady na cca jedenácti minutách vystřihnul dokonalý výkon.

Pokračujeme show s dívkami z Playboye a následným zastavením ve zpustošeném táboře, kde nám tyto tři krásky zpříjemní pobyt. Willard, skvěle ztvárněný Martinem Sheenem (ač nebyl pro tu roli první volbou), klidně neváhá za čas s nimi vyměnit palivo. Jakoby čekal, že cesta za Kurtzem bude jednosměrnou. Následuje kontrola lodi s potravinami, kde se naplno projeví nenávist spolucestujících hlavního hrdiny vůči „rákosníkům“. Tato sekvence zároveň precizně ukazuje, že setkání s plukovníkem jest absolutní prioritou. Od bitvy na mostě Do Lung nabírá Apocalypse Now více surreálných rozměrů. A to ještě před příjezdem do Kurtzova tábora zažijeme další útok a historicky-vzdělávací (v žádném případě zbytečnou) zastávku na francouzské plantáži s Aurore Clément.

Prakticky ze všech epizod (s výjimkou Kilgorovy) lze vyčíst neorganizovanost, nesmyslnost, nízkou morálku, nezájem a lhostejnost vůči probíhajícímu válečnému konfliktu. Nejlépe se držet dál od bojiště a být zase co nejdříve doma v USA. Proč na druhé straně světa bojovat o něco, co vlastně postrádá smysl? Jak říká voják u mostu: „Vítejte v prdeli světa, kapitáne.“ Určité napětí po celou dobu obstarává Willardovo vyprávění, ve kterém přibližuje právě zažité události a/nebo své rozpoložení, ale hlavně se z něj dozvídáme více o Kurtzovi, ze kterého vyplývá, že se patrně setkáme s jakýmsi nadčlověkem. Většina diváků se asi nebude moct dočkat, přestože ví, že se Willardův jeden předchůdce raději střelil do hlavy, než aby se s tím „šílencem“ konfrontoval. A ten druhý dezertoval na plukovníkovu stranu. 

Dvě a půl hodiny uteče rychleji než voda v řece Nung. Těsně před setkáním zkusí okolnosti nastínit ukecaný fotograf (trefný Dennis Hopper), na jehož příkladu je vlastně vidět, že ho tam Kurtz trpí z nějakého důvodu a že má ledacos promyšlené. Respekt, jakému se těší, mu nečiní problémy přetáhnout na svou stranu kohokoliv si zamane, a současně mu samozřejmě zajišťuje velikou moc. Spíše než nějaký přízrak, který dal volnost temným silám, jaké mohou člověka ovládnout, když jim nechá prostor, v něm spatřujeme muže s PTSD, který vynikal ve válčení a zbožňoval ho, dokud nepochopil jeho nesmyslnost a krutost, přičemž horor a morální teror nám předvede na konkrétním zážitku z jedné vesnice.

Teď by byl raději se svou ženou a synem, ale už není tím, kým býval. Šrámy na duši se hojí hůř než na těle, a to i v případě těch nejnadějnějších a nejsilnějších. Jeho rozervanost jako by svým způsobem symbolizovalo pohybování se ve tmě s občasným vykouknutím na světlo. Přitom šlo původně o nutnost kvůli nadváze jeho představitele. Marlon Brando ovšem nakonec zase ukázal svou výjimečnost a genialitu. Každý jeho sebemenší pohyb má svůj význam, když ho zabírá kamera, nedovolíme si ani mrknout, a když mluví, ani nedutáme. A kdo jiný by dokázal vytvořit tak důmyslný osmiminutový (v celé délce ani v REDUX sestřihu nezazní) improvizovaný monolog? Nefalšované herecké mistrovství! Tohle setkání nakonec ještě předčí očekávání a i díky tomu filozofujícímu/symbolickému podtextu přinutí k opravdu hlubokomyslnému zamyšlení.

Apocalypse Now je mimořádně působivým protiválečným dílem, na čemž má vedle konceptu road movie velkou zásluhu i zmíněná postava plukovníka Kurtze, která se vymyká obvyklým standardům válečného filmu, tak jako se vymykají V nebo Deadpool ve světě komiksu. Rozhodně platí, že bylo uvedeno ve správnou dobu a co je ještě podstatnější, za ty roky vůbec nezestárlo! Velká škoda, že tímto skvostem de facto skončila éra Nového Hollywoodu a Francis Ford Coppola se kvůli sporům s hlavouny studií vydal cestou menších „artovějších“ snímků, takže už nebylo kdy realizovat jeho další zamýšlené megalomanské kusy. Tedy až do roku 2016, kdy začal pracovat na projektu s názvem Distant Vision, který údajně nebude hotový dříve než v roce 2021 a měl by „překračovat hranice kinematografie“. Pakliže bude při své náročnosti dokončen, díky režisérově ryze autorskému přístupu s velkou pravděpodobností uvidíme další kultovní záležitost.

FOTO: cinema.de