V roce 1998 se Los Angeles proměnilo v baštu zločinu. O dva roky později, konkrétně 23. srpna 2000 ve 12:59, postihlo oblast zemětřesení o drtivé síle 9,6 stupňů Richterovy škály. Mekka filmového průmyslu byla odtržena od pevniny a nový, podle přepracované ústavy doživotně zvolený prezident to považoval za trest Boží. Z USA se postupně stane morální území bez drog, cigaret, alkoholu a tak podobně. V roce 2013 prezidentova dcera, příznačně pojmenovaná Utopie, začne mít všeho dost, spolčí se s jihoamerickým revolucionářem, jenž nápadně připomíná Che Guevaru, a otci sebere vzácnou černou schránku s dálkovým ovládáním, díky které můžou satelity vyřadit z provozu klidně všechny stroje a přístroje na elektřinu, což by svět poslalo zpět do pravěku.

Naštěstí byl dopaden Snake Plissken, který má s trablema tohoto typu zkušenosti. Bylo by hrozně zajímavé se dozvědět, co celou tu dobu dělal! Všechno tedy bude muset vyřešit, a aby se mu chtělo spolupracovat, byl infikován virem, který jej zabije. Tentokráte už za deset hodin, pokud nedostane protilátku. Samozřejmě se i tentokrát setká s různorodými postavami, z nichž „vynikají“ bezpáteřní prospěchář Eddie (Steve Buscemi), nabízíjící svépomocí namluveného průvodce po L. A., dále nechybí Hersha (Pam Grier), která kdysi bývala mužem a se Snakem se shodou okolností zná už z dřívějška. Cameo tu mají taky Bruce Campbell a Peter Fonda.  

Plán natočit sequel se zrodil už nějaké čtyři roky po originálu. Jenže nad příběhem viselo několik otazníků. Jeden z nich vyřešily zemětřesení a záplavy a kriminalita a pouliční nepokoje, které Los Angeles zastihly v první polovině předminulé dekády. Tyhle odkazy jsou z filmu jasně patrné, avšak tvůrci se nesnaží výrazněji přitlačit na pilu tím, že by je oproti skutečnosti třeba ještě znásobili a třeba takto varovali před dystopickou budoucností. Protože se dobře ví, že kupříkladu situace ve městě byla poté, co policajti brutálně zmlátili Rodneyho Kinga, skutečně hodně výživná, vyhrocená a nebezpečná, že si skoro nikdo nemohl být ničím jistý.

Je otázka, proč do role záporáka Cuervo Jonese dosadil režisér právě Georgese Corraface, jelikož se zřejmě rozhodnul své skutečné herecké dovednosti neukázat. A kdyby nevypadal jako El Che, byl byl jenom dalším z řady vysoce průměrných filmových záporáků. To jak minule Donald Pleasence, tak teď Cliff Robertson učinili z prezidenta hodně svéráznou a tím pádem vcelku interesantní postavu, i když rozhodně úplně ne sympatickou. Jeden je nevěděčný a druhý přehnaně nábožensky založený, nicméně to mu stejně nezabrání v tom, aby až na krev šel proti vlastní dceři. Ani v případě Útěku z L. A. se nedá tvrdit, že by mělo jít o kritiku tehdejšího prezidenta Billa Clintona, protože ten se před problémy určitě zbaběle neschovával pod stůl.

Snake sice tentokrát dostal pár vychytávek, jako hologram, speciální oblečení, zabijáckou šipku a hlavně sirky, ale pořád to je trochu málo. Tohle jeho dobrodružství totiž postrádá několik věcí, které dělají výborný film. V první řadě to jsou postavy, protože na rozdíl od Útěku z New Yorku jich je většina hodně bizarních a zvláštních v tom špatném slova smyslu, tudíž takové promlouvají k divákům jen velmi složitě. A pak tu máme řemeslnou složku, která opravdu není dobrá. Nevychytaný rytmus způsobuje, že bychom fakt nepoznali, že by tento biják mohl stát 50 milionů dolarů.

Režisér John Carpenter věděl, že vyšší rozpočet může někdy uškodit, což tady – na rodíl od o pouhých 10 milionů levnějšího, leč na vizuální efekty náročného Neviditelného na útěku (na Johnovy poměry je to pořád hodně peněz) – rozhodně platilo a platí. Vrcholná řežba pak působí celkem odbytým dojmem a dějí se během ní zbytečné věci, které se vůbec dít nemusely. S nižším rozpočetem dokázal legendární filmař více, protože takový podporuje kreativitu. Takhle nemohlo dojít na sequel Escape from Earth, ani na následující Escape from Mars, jenž byl naštěstí později přejmenován a natočen pod názvem Duchové Marsu.

Už tedy bez „Hada“ Plisskena. Tahle postava má být křížencem (mimo některých dalších) Johna Carpentera a Kurta Russella a Johna Waynea a Clinta Eastwooda. Na jednu stranu působí, že mu je všechno ukradené, ale když už se do vězení dostane, poslušně hlásí a informuje. Dokonce se i rozpovídá. Dokáže se dostat do průšvihu, ale poradí si a dá se na něj spolehnout. K ženám se chová hezky a někdy jim snad až příliš důvěřuje, jako v případě pohledné Taslimy (Valeria Golino), po něm jediné normální postavy, která však záhy nečekaně zmizí. Snake Plissken sice není úplně superhrdina, nicméně všichni o něm slyšeli (i když si mysleli, že je mrtvej) a v některých ohledech se superhrdinům dost blíží. Vždyť kdo jiný dokáže, mimo jiné, přistát větroněm na střeše WTC, běhat s šípem v noze, zabodnout nepříteli do hlavy nůž/baseballovou pálku s trny, pilotovat vrtulník, vyskočit z hořícího vrtulníku, pilotovat kluzák, rozpoznat hranici mezi dobrem a zlem, udělat z autorit pitomečky, vysmát se prezidentovi USA, surfovat na vlně tsunami nebo pokaždé hodit koš (klidně přes celé hřiště)? No, snad jenom Machete Cortez.

Útěk z L. A. byl v první řadě nápad Kurta Russella, pro něhož Snake představuje nejoblíbenější postavu, jakou kdy hrál, takže si v ní lze jen obtížně přestavit kohokoliv jiného. Škoda, že film vzniknul právě v polovině 90. let, jelikož tehdy už začínal být John trochu unavený, zvláště když se pak jeho počinu nedařilo komerčně. Snad jenom o rok starší Městečko prokletých bylo z řemeslného hlediska v celé jeho filmografii nepovedenější, jelikož pro ty zbylé dva snímky z přelomu století/tisíciletí (Upíři a Duchové Marsu) si i z tohoto pohledu dal záležet. Případný třetí díl série Útěků by ale býval stál s velkou pravděpodobností za to, protože během úplného finále Útěku z L. A. se dočkáme téměř až šokující události, díky které si tento titul o kousek vylepší hodnocení, a na které by se určitě bývalo dalo pořádně stavět.


RECENZE NA FILM ÚTĚK Z NEW YORKU JE K DISPOZICI TADY


FOTO: cinema.de