Nejprve se sluší připomenout, že tehdy byly součástí i tzv. fake trailery, tedy trailery na neexistující tituly. Před Planetou Teror se objevil Machete, který se dočkal celovečerního bijáku o tři roky později. Na úvod samotného filmu nám během úvodních titulků předvede své sexy číslo go-go tanečnice Cherry Darling, kterou ale cosi trápí. A proto bude šéfem upozorněna na fakt, že brečet na pódiu se nemá, protože je to „go-go“, nikoliv „cry-cry“. Jedna z velikého množství hlášek, které se vryjí do paměti hned po prvním zhlédnutí. Snadno se ovšem může stát, že skutečná – byť pro někoho možná svérázná – kvalita tohoto díla bude doopravdy doceněna třeba až při tom třetím.

V první řadě se musí připomenout, že má jít o poctu béčkovým exploitačním snímkům z let sedmdesátých a osmdesátých. Robert Rodriguez si šel trochu vlastní cestou, jelikož Planeta Teror představuje vysoce profesionálně natočenou a vskutku pikantně zrežírovanou lahůdku, na kterou je z tohoto pohledu opravdu radost pohledět, třebaže jakožto hororová komedie či spíše komediální horor obsahuje i věci jako utržené končetiny, vydlabané mozky nebo hnisající rány. Násilí se užijeme dost, sexu o poznání méně, ale to neznamená, že by se ve filmu nevyskytovaly další opravdu sexy momenty (Marley Shelton stojící u moře se samopalem bude jedním z nich). Tento žánrový kousek přesto určitě potěší jak dávné příznivce exploitation movies, tak klidně také současné uctívače zombie hororů, eventuálně prostě diváky, kteří mají rádi, když film šlape tak, jak má.

A taky pobaví, přičemž mu nechybí ani jistý přesah, byť vesměs druhořadý. Pořád je totiž rozdíl mezi zombiárnou v podání Roberta Rodrigueze a zombiárnou z dílny Lucia Fulciho, případně George A. Romera, u nichž bývají gore efekty realističtější. Ale zpět k synopsi: Cherry Darling odejde z práce, aby se stala stand-up komičkou, avšak v hospodě u chlápka jménem J.T. (Jeff Fahey), který se snaží objevit recept na tu nejlepší omáčku v Texasu, se potká se svým bývalým, kterým není nikdo jiný než lehce tajemný El Wray, jenž pochopitelně kouří cigarety značky Red Apples (nejen na Tarantinovu část se tu najde více odkazů), a jehož nerad vidí i místní šerif Michael Biehn.

Mezitím dojde na nedaleké vojenské základně k nevydařenému obchodu mezi armádním Brucem Willisem a biochemickým inženýrem Abbym (Naveen Andrews), jenž rozdává poněkud neobvyklý způsob trestu. Kvůli vojákově nenasytnosti unikne do ovzduší větší množství plynu DC2, který by měl sloužit „k likvidaci obyvatelstva v uzavřených oblastech“. V praxi to tedy vypadá tak, že se ze zasažených stanou zombie. Rázný doktor Block (Josh Brolin) řeší se svou manželkou Dakotou, jinak dcerou šerifa Earla McGrawa (Michael Parks), menší rodinnou krizi, takže zrovna dvakrát nepomáhá, že se zrovna hromadí pokousaní chudáci žádající ošetření.

Všechny důležitější postavy získají dostatečnou porci minut na to, abychom si udělali obrázek o tom, jestli nám jsou sympatičtí, nebo jestli by snad nebylo lepší, kdyby byly roztrhány. To platí i pro „Crazy Babysitter Twins“ neboli chůvy-dvojčata, jež hlídají malého Tonyho Blocka, kterého si kvůli možnému traumatu, jaký z této role mohl vzniknout, zahrál režisérův syn. Dále pro šerifova zástupce Toma Saviniho, Pro Fergie, která si zahrála Dakotinu lesbickou přítelkyni, a taky pro Násilníka, jenž chvíli vypadá jako Quentin Tarantino. Freddy Rodríguez ztvárňuje takového až westernového hrdinu, který se prostě objeví, aby těm dobrým pomohl z nesnází, jelikož si ví rady a zřejmě se poučil ze své temnější minulosti. S výborou Rose McGowan ta spolupráce funguje, o čemž by nás býval jistě přesvědčil i ten chybějící filmový kotouč.

Planeta Teror si pro hlavní hrdinku se zdánlivě „neužitečnými schopnostmi“ (useless talent) nachystala nepříjemnost v podobě toho, že jí zombie ukradnou nohu, místo které dostane nejprve tu od stolu, a poté samopal, což je po kytarovém pouzdru plném pistolí další skvělý nápad hodný celé franšízy! Jasně, v Evil Dead 2 si Ash nastavil ruku motorovou pilou, ale to není to samé. Planetě teror hodně pomáhají „neviditelné“ efekty, díky nimž dostává tento počin mimořádnou atmosféru, podpořenou tím zrnitým a poškrábaným obraz, který dodává dění na syrovosti, a soundtrack jenom podtrhává, že Planeta teror je hororově-komediální akční jízda, kterou vůbec není marné vidět vícekrát.

FOTO: cinema.de