Při spolupráci těchto dvou bývá zápletka za hranici uvěřitelnosti. Je téměř nepředstavitelné, 

aby se takový příběh přesně takhle krůček po krůčku (včetně rozuzlení) mohl odehrát i ve skutečnosti, přestože tvůrci by s nějvětší pravděpodobností tvrdili opak. V případě člověka, kterého po nehodě nikdo nezpoznává, nebo mafiána, jehož syna zabil kamarád, jinak by přišel o svého potomka, se to ještě podařilo ukočírovat. Ale Non-stop a obsahem nikoliv nepodobný Cizinec ve vlaku už jsou přitažené za vlasy, v čemž se podobají tvorbě Alfreda Hitchcocka, k němuž má odkazovat i český distribuční název, a z jehož filmografie mě z deseti zhlédnutých počinů zaujal jediný.

U Jaume Collet-Serry představují velký problém nedokonalé CGI efekty – to i dobrodružství Doma, Letty a jejich rodiny se jeví uvěřitelnější (a že už skákali s auty z pořádné výšky, táhli zatraceně těžký trezor ulicemi Ria de Janeira, projížděli se s tankem po silnici, chytali se ve vzduchu nad propastí, málem se zřitili z útesu, seskakovali s auty z letadla nebo s luxusním bourákem proskakovali v x-tém patře skrz mrakodrapy). Dále nepřesvědčí ledabyle načrtnuté vedlejší postavy, mnohdy obsazené nevhodnými typy. Proti nim stojí hvězda toho největšího kalibru, takže není složité předvídat. A záporáci ve filmech rodáka z Barcelony rozhodně nepatří k nejobávanějším, kvůli čemuž chybí pořádné napětí.

Nervózní okousávání nehtů hrozilo pouze u Sirotka a v některých sekvencích Neznámého. Přesto se rozhodně nedá o žádném z těchto režisérových projektů tvrdit, že by byl ale vyloženě špatný! Mají totiž něco, resp. někoho, kvůli nemuž stejně zabaví. Liam Neeson by dost dobře mohl představovat důvod, proč má Jaume Collet-Serra dál povoleno natáčet hrané celovečeráky. Ať už ztvárňuje kohokoliv, vždycky předvede prvotřídní výkon. Škoda, že nezačal akčňáky dělat dříve a hlavně doufejme, že si rozmyslí svůj úmysl s nimi skoncovat. O šest roků starší Sylvester Stallone přece taky pokračuje. I když Cizinec ve vlaku naštěstí není ryzí akčňák.

V úvodu se dočkáme sekvence, ve které každý záběr pochází z jiného dne a někdy i z jiného ročního období. Má znázorňovat běžnou ranní rutinu bývalého policajta Michaela MacCauleyho, jenž se už několik roků živí jako pojišťovák. Nicméně snižování stavů postihne i jeho a přemýšlí, jak manželce řekne, že přišel o práci. Ještě se setká s bývalým kolegou, a pak už zase hurá na vlak domů. Pozdraví se s pravidelnými cestujícími a … Zanedlouho si k němu přisedne žena, která se přestaví jako Joanna. Položí jednoduchou otázku: „Jaký typ člověka jste vy?“ Přidá i jednoduchý úkol: pokud najde ve vlaku osobu, která má v batohu cosi ukradeného, dostane 100 000 dolarů! Ty by mu při finanční tísni rozhodně bodly.

V roli Joanny si spolupráci s režisérem zopakovala Vera Farmiga, avšak dohromady se „zdrží“ jenom na necelých pět minut. A Patrick Wilson, jenž se s ní ocitnul V zajetí démonů (v Cizinci ve vlaku se bohužel přímo nepotkají), dostává prostoru dokonce o něco méně. Záměr zařídit, aby se diváci poznali alespoň v jednom/jedné ze spolucestujících se jaksi minul účinkem. V úvahu totiž připadají arogantní makléř, holka tahající falešné občanky, od mobilu neoddělitelná kočka, materialistický kamarád, nedůvěryhodný průvodčí, karty hrající cizinec nebo černoch s kytarovým pouzdrem, které ani není plné pistolí.

Někdo z nich možná přechovává ten hledaný objekt. Nicméně Michael si při svém pátrání ledacos komplikuje a my tušíme, že jestli se mu podaří dotyčného najít, půjde spíše o dílo náhody. Scénář tedy nepředstavuje zrovna celistvé dílo a jakékoliv emoce se daří probouzet zcela výjimečně. Ponejvíce vztek v souvislosti s tou nespravedlností a opovážlivostí, kdy ti cizáci začnou do jisté míry ovládat život hlavního hrdiny. Vlak sice po většinu stopáže neopustíme, ale zvýšení napětí se stejně nekoná a střihová skladba v žádném případě nepomáhá navodit dojem, že bychom měli sledovat děj odehrávající se v reálném čase.

Cizinec ve vlaku je zase takové béčkově natočené áčko, tedy horší kombinace, než když nám naservírují áčkově natočené béčko. Během filmu nám jsou předkládány některé známé knihy, přičemž určitý význam (týkající se jména jedné z postav) má pouze ta předposlední. Tady si asi scenáristé trochu popletli žánry, leč přesto je výsledek opět divácky docela vděčný. Snad kdyby se po celou dobu drželi více při zemi. Ona pěkná finální scéna by přece mohla přijít i tak. Celkový dojem z Cizince ve vlaku o něco vylepší, třebaže se taky dala v pohodě očekávat ... Kdepak, ani tahle neesonovsko-collet-serrovská spolupráce holt nepřinesla nic nového. Víceméně všechno zůstává v zajetých kolejích.

FOTO: Bontonfilm