Film vychází ze stejnojmenného televizního seriálu Lyndy La Plante, který byl však pro potřeby stříbrného plátna přesazen z Londýna do Chicaga. A to by nebyl Steve McQueen, aby nezačal „vostře“, ba až skandálně. To se takhle líbá afroameričanka s bělochem ... Možná, že to zní jako začátek vtipu, ale není to vtip. V puritánské Americe se rozhodně najde dost lidí, které už tenhle moment pořádně nadzvedne ze sedačky. Teprve až po zaostření zraku zjišťujeme, že se jedná o Violu Davis a Liama Neesona, čímž vlastně celá záležitost získá nový rozměr. Spolu s tím paralelně sledujeme zlodějskou akci s přestřelkou, načemž záhy zjistíme, že čtyři pachatelé zahynuli v hořícím autě. A nás budou nepřekvapivě zajímat jejich Vdovy.

Je až obdivuhodné, jak dokáže Gillian Flynn vystavět příběh s těmi nelineárními odbočkami, které vyprávění nezdržují, nýbrž posouvají. Navíc tyhle tři vyjmenované projekty nepostrádají specifickou, syrovější atmosféru nejistoty, díky čemuž nás spolehlivě drží v napětí z toho, jak to asi dopadne. A samozřejmě nesmíme opomenout fakt, že dokáže napsat postavu, která není černobílá, ale má určitou hloubku. I Vdovy dokazují, že nejlépe jí jdou zkrachovalé existence, neboli lidé, kteří mají nějaký problém, se kterým se buď nemůžou srovnat, nebo z něj (složitě) hledají cestu ven.

A opomenout nesmíme ani schopnost učinit důležitý článek té skládanky i z osobního příběhu, který s hlavní zápletkou zdánlivě příliš nesouvisí. Mezi těmi čtyřmi charakterově odlišnými Vdovami má nejvíce prostoru Veronica, protože její manžel dlužil peníze místnímu politickému kandidátovi-afroameričanovi, který je trnem v oku konkurentovi Jacku Mulliganovi, jenž musí chtě nechtě pokračovat v otcových šlépějích. Afroameričanův bratr se jmenuje Jatemme (pokud umíte trochu francouzsky, zasmějete se jedné vtipné hlášce) a je to bezpáteřní hovado, kterému nedělá pražádnou potíž střelit bezbranného do zad. A to v tělocvičně poté, co stylově zarapoval (na rozdíl od rapu před zápasem v Creedovi II se jedná o skvělou scénu). A Jatemmeovi vůbec nevadí, že ten svinčík bude muset někdo jiný uklidit. Nabízí se hrdinky z tohoto nebo tohoto počinu, ale to sem nepatří.

Režisér to maximálně vychytal s obsazením. Vedle zmíněných rozhodně stojí za pozornost zakřiknutá, bázlivá Elizabeth Debicki, všehoschopný Daniel Kaluuya, dobré je i cameo Jona Bernthala, nicméně za zlatý hřeb všech hereckých představení se dají považovat společné scény Colina Farrella s Robertem Duvallem, které by rozhodně stály za to někdy důkladněji rozebrat. A naprosto famózní jsou výstupy Michelle Rodriguez, která opustila svou „komfortní zónu“ akčních filmů, aby ztvárnila citlivou postavu, která na plátně podtrhne její ženskost (víme přece, že v šatech na premiérách jí to vždycky neskutečně sekne). Pro Lindu to totiž může být první pořádný odvaz v životě.

Vdovy jsou pozoruhodným kriminálním dramatem, jaké rozhodně stojí za zhlédnutí. Byť při těch některých odbočkách zachází zbytečně daleko a přeci jen se nevyhne některým předvídatelným okamžikům. Na druhou stranu je skvělé, že se Steve McQueen nebojí zobrazovat a nechat postavy pronášet věci, které nemusí být každému po chuti. Ať už jde o otázky rasové, politické nebo týkající se násilí. Vdovy se tvářili jako film, který snad ani nemůže zklamat. A i proto, že v jistém smyslu přicházejí s dobrým načasováním, taky určitě nezklamaly.

P. S.: Vabank je ještě o něco lepší. 

FOTO: CinemArt