Životopisné snímky se dají pojmout nejrůznějšími způsoby. Můžeme sledovat život dané osobnosti od kolébky do hrobu, můžeme se zaměřit jenom na konkrétní časové období, můžeme se soustředit čistě na soukromý nebo čístě na osobní život. Nebo můžeme téměř v reálném čase sledovat pouze jednu určitou situaci. Bývalo by to asi bylo hezké strávit dvě hodiny pouze a jenom na Antarktidě cestou na jižní pól. Jelikož s výjimkou Věci, Věci: Počátku a Bílé smrti se zase tolik filmů na nejstudenějším kontinentu neodehrává. A přímo natáčená tam byla snad akorát Odysea.
Jeho jediný, zato docela výrazný nedostatek, představuje lehce chaotický sled událostí v úvodu (bohužel se mu nevyhne ani při dobývání jižního pólu), a poté ještě není například jasné, jestli bylo chtěné, aby jedna nehoda vypadala jako úplně jiná nehoda. A nejasnost panuje i okolo té výpravy na ledoborci Maud, tj. dosáhnout severního pólu na lodi zamrzlou vodou, kde se pohybujete někdy rychlostí tak několika metrů za den. Je to dáno jen tím, že to tvůrci ve filmu prezentují poněkud méně srozumitelně, nebo jde fakticky o tak stupidní tehdejší nápad přirovnatelný třeba k cestě z Prahy do Plzně přes Brno? Jo, a nesmíme zapomínat na ty dvě objevivší se malé Eskymačky.
Thor Hayerdahl na cestě z Jižní Ameriky do Polynésie zažil několik pozoruhodných i magických momentů. Amundsen byl akorát napaden ledním medvědem (nikoli až tak fatálně jako hrdina REVENANTu Zmrtvýchvstání, ale pořád dost nepříjemně), a taky viděl polární záři. Pål Sverre Hagen si – a to je zajímavé – zahrál oba dobrodruhy a coby první jmenovaný svým výkonem zaujal více, přestože Roald byl možná ještě odhodlanější, vytrvalejší a soutěživější typ. Jeden z těch, kteří by skočili do nitra sopky, kdyby se mohli dozvědět něco, co nikdo jiný neví a co nikdo jiný před nimi nedokázal.
Tento biják se záměrně nejmenuje Roald Amundsen, protože se vcelku značně věnuje i jeho bratrovi Leonovi, který měl na starosti finanční stránku expedic, ale pak se rozkmotřili. Dost času sledujeme jeho povídání s Roaldovou láskou Bess Magidsovu, během kterého to občas zavání lehčími mind games a dojde i na žárlivost. Ani tak ne proto, že Roald dosáhl takových úspěchů, jako spíše kvůli tomu, že jich dosáhnul i bez Leonova přičinění. Tahle linie spojená s rozpravou Christiana Rubecka a Katherine Waterston spolu se vztahem k paní Kiss (Ida Ursin-Holm) není nezajímavá, což platí také pro zobrazování Angličanů jakožto arogantních namyšlenců, kteří neuznají porážku. Tak jako není nezajímavá skutečnost, že na Amundsenově výpravě vzducholodí na severní pól měl svůj velký podíl i Benito Mussolini. Ačkoli tehdy ještě nikdo pořádně nevěděl, co je to za hovado – zrovna jako my se z filmu nedozvíme, jestli Amundsen taky na severní točně vylezl ze vzducholodě na zem a jestli tam doopravdy viděl Santu. I proto bych osobně stejně radši strávil v kině ty dvě hodky na jižním pólu.
Amundsen chce možná zbytečně obsáhnout takříkajíc od všeho trochu. Ta sourozenecká rivalita by bývala snesla asi více prostoru, byť na druhou stranu i tak určitý vývoj má a některé posunky, akce typu rozbití glóbusu či nepodání ruky jsou všeříkající a díky přítomnosti Bess se jejich význam násobí. Vedle kostýmu Michaely Horáčkové Hořejší, Vojty Kotka v cameo úloze, a také faktu, že psí maso je bohaté na vitamíny a zabraňuje kurdějím, musíme zmínit špičkové triky, jaké si prakticky v ničem nezadají s těmi, které vídáme v hollywoodských blockbusterech. Takže ano, filmový Amundsen rozhodně stojí za zhlédnutí. A zároveň vlastně taky dokládá, že velké osobnosti se narodily v dané době z konkrétního důvodu, třebaže se jim jejich touha stala mnohdy fatální. Ale byli si jí dobře vědomí a s ní do svého vytouženého dobrodružství taky šli.
P.S.: O známé vodce ve filmu nezazní ani slovo.
FOTO: Bontonfilm