Předchozí odstavec patrně trochu připomíná ty, které většinou uvádím na samotný závěr. Povídání o Gymplu tím ale ještě nezakončíme, přestože bychom mohli. Protože se jedná o jeden z těch počinů, které se prostě musí vidět! Už úvodní scéna, ve které sledujeme – nám v té době ještě neznámé – writery a která je navíc doprovázená cool hudbou, se kterou se pracuje naprosto vytříbeným způsobem, dává tušit, že budeme svědky podíváné, jaká nepřimhuřuje oči, jaká nabízí příběh, který se klidně mohl ve skutečnosti odehrát, a jaká nabízí řadu charakterově zcela rozdílných postav, takže se nelze alespoň s jednou neidentifikovat … Alespoň. Ovšem s největší pravděpodobností bude takových více.
A když máme někoho, komu ve filmu chceme držet palce, mají tvůrci vyhráno, protože s postavami prožíváme jejich dobrodružství, zklamání i radosti. Vůbec bych se nedivil, kdyby se našli tací, kteří smutnili, smutní a budou smutnit z toho, že se i ke Gymplu nepřikládá Houdiniho vstupenka z Posledního akčního hrdiny, díky které by bylo možné se dostat přímo do děje a s ostatními postavami na vlastní kůži okusit všechny situace, do kterých se dostanou. A když už jsem zmínil akci, tak tenhle biják dokazuje, že rozhodně není nutno vynaložit miliony dolarů na to, aby stála za to. A že také v české kotlině lze natočit pěkné akční scény v celovečeráku, tj. nikoli v kraťasu, ve kterém uvidíme shodou okolností i Lenku Juroškovou (tam oblečenou, tady ne pokaždé).
Naopak syn nedbá toho, že matku (výborná, Českým lvem oceněná Zuzana Bydžovská) trápí tolik, že musí svoje zklamání řešit chlastem. Prostě chce za každou cenu dělat to, co ho baví. Bohužel pro ni se jedná o graffiti, které není tak docela legální a ze kterého se tím pádem může vyklubat velký průšvih. Snad jediná situace, která má z obou perspektiv pouze proti, bude způsob, jakým se otec (démonický Tomáš Hanák) chová k Pavle – spolužačce a přítelkyni Petra Kocourka, tedy hlavního hrdiny. Jeho neustále zákazy a ponižování a zbytečná krutost, kdy nerozpozná její talent, o kterém my víme, protože v tu dobu už ji známe, ji vedou až k radikálnímu řešení. Jemu předcházející moment, kdy nereaguje na otcova slova a jenom rezignovaně kouká z okna, bude určitě tím nejsugestivnějším.
Představitelka Pavly, sympatická Martina Procházková, neměla v době natáčení s hraním v podstatě žádné zkušenosti a ani potom se herectví nevěnovala. Někdo může namítnout, že svoje repliky v Gymplu spíše jenom tak odříkává, ale při pozornějším sledování musí uznat, že tenhle projev k dané postavě vlastně dokonale sedí. To samé platí pro spolustudenty a spolustudentky – Tomáše Vorla Jr. a Jiřího Mádla pochopitelně nevyjímaje, ačkoli nutno zopakovat, že tohle je opravdu jiná septima, než jakou jsme viděli například v oblíbené komedii Škola základ života. A výzdoba chodeb nebo vpravdě ofenzivní nápis na toaletách (i když to mohl udělat kdokoli) to akorát potvrzují.
Gympl je prostě pecka! Nejen co se týče akce a malování i (touze po) milování. Nebo dialogů a jednotlivých hlášek (mj. „Jdi si hulit někam do pralesa, do pralesa si běž!“ / „Válku na ně. Nejdřív totalitu, a pak válku.“), které mají hodně co do sebe. Tak jako témata, jakým se učitelé věnují při hodinách. Motivace či jeskynní malby jsou volby, jakým scenáristé opět udeřili hřebíček na hlavičku a i díky nim si film po celou dobu udržuje „prošitý“, neboli ucelený tvar. Tomáš Vorel považuje hlavní hrdiny za novodobé Rychlé šípy (a že ví, o čem mluví), s čímž se dá souhlasit, třebaže by z toho jejich stvořitel asi neměl radost. Střetávat se s vonty a pátrat po ježkovi v kleci jest přeci jen něco jiného, než utíkat před rukou zákona a pomalovávat cizí majetek tagy jako COOLM, CHEAP a samozřejmě RHS, který se uchytil natolik, že na něj dodnes můžeme natrefit na různých místech nejen po Praze. Správně vygradovanou závěrečnou scénou to nekončí, jelikož vyvolá potřebu znát odpověď na nastolené otázky. Některé zodpoděla Vejška, ale určitě by to chtělo ještě tu třetí část, aby byla trilogie kompletní. Tak jako v případě Cesty z města, Cesty do lesa a Cesty domů.
FOTO: ceskatelevize.cz