Dovedu si představit, že se najdou tací, kteří Sám doma přes jeho věhlas ještě neviděli. Osobně to tak mám s Mrazíkem. Respektive takhle, nikdy jsem ho neviděl tak, že bych si sednul a zhlédnul ho od začátku do konce na jeden zátah. Ale jeden rok jsem viděl deset minut, další úplně jiných dvacet, pak zase zcela nenavazujících sedm … Takže za ty roky jsem tuhle oblíbenou pohádku asi zkouknul, nicméně mám ji trochu na přeskáčku jako Pulp Fiction (což vlastně vůbec není špatné zpětně zjistit, řekněme to, jak se Ivánek stal medvědem). Myslím, že jsem o tom už někdy psal, leč v této souvislosti neuškodí to zopakovat.

McCallisterovi jsou velmi početná rodina, tedy se málokdo při sledování vyzná v tom, kdo je kdo. To však není překážkou, není to důležité. Na rozdíl od faktu, že se chystají strávit Vánoce u příbuzných v Evropě, konkrétně v Paříži (jak neobvyklé). Jenže ráno zaspí. V té rychlosti si pak nevšimnou, že byl při počítání dětí omylem započítán sousedovic klučina. Teprve v letadle matce dojde, že na něco zapomněli. Že by to byly brýle na čtení? Nebo na co jiného by rodiče mohli zapomenout? NA KEVINA! Osmiletý klučina večer před odjezdem zlobil, a tak byl uklizen na půdu. Tam si přál, aby celá jeho rodina zmizela. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že se jeho přání skutečně splnilo. Možná ještě větší, než u Toma Hankse ve Velkém. Ovšem být Sám doma nemusí být pro tak malé děcko úplně výhra. Což o to, vypere si, nakoupí, ale pořád platí, že ve sklepě je něco zlého, po okolí se potlouká údajný zabiják s lopatou, a polda se zlatým zubem, co k McCallisterovým včera zavítal, s velkou pravděpodobností nebyl polda, nýbrž zloděj, co si mapoval terén!

 










 

Spolu se svým kumpánem využíjí situace a vykrádají opuštěné domy v okolí, jejichž majitelé na svátky rovněž odjeli. Přitom po sobě zanechávají puštěný vodovodní kohoutek, aby byl příjezd pro vykradené o to nepříjmnější (kór v zimě) a aby bylo poldům jasné, že mají co do činění s možná organizovanou skupinou. Ve skutečnosti jsou Harry a Marv v podstatě jenom dva břídilové, kteří malé diváky a divačky nevystraší. Na druhou stranu, když začne jít do tuhého, tak právě u takovýchto nikdy nevíte, jak se vám můžou pomstít. V každém případě si nelze nevšimnout, že za těchto okolností má málý klučina šanci je přelstít. Joe Pesci a Daniel Stern to zahráli naprosto brilantně, a proto se automaticky nabízelo, že se vrátí pro sequel.

Pasáž s nakladením a využitím pastí trvá dohromady de facto pouze patnáct minut, ale díky Kevinově vynalézavosti rozhodně stojí za to – od padající žehličky přes nahřátí kliky až po rozmístění autíček na zemi (a k tomu tarantule jako bonus). Samozřejmě nechybí nezbytná nadsázka, jelikož za normálních okolností by některé pády musely být celkem fatální. Už předtím spatříme momenty, kdy musí hlavní postava vymyslet, jak docílit toho, aby to vypadalo, že dům je plný lidí. Kdepak, u Sám doma vskutku není snadné vybrat ty nejlepší scény, neboť každá z nich má něco do sebe. Ať už je komická jako třeba ty v koupelně, dojemná jako kupříkladu setkání v kostele či vychytaná jako například ta s prodavačkou (Tracy J. Connor) v supermarketu. Akorát nedává moc smysl, že se Kevin přestal prakticky ze vteřiny na vteřinu bát „monstra“ ve sklepě.

 

Scenárista John Hughes se tentokrát vyvaroval bizarním úletům, jaké si neodpustil v rádoby klasikách Snídaňový klub či Volný den Ferrise Buellera, kde mnohdy naprosto zcestnými dialogy totálně zazdil jinak mimořádně slibný námět. Pravda, u Sám doma mu s vývojem trochu pomáhali další tvůrci v čele s Chrisem Columbusem, jenž tímto titulem zřejmě pro změnu dosáhnul svého režijního vrcholu (nebo si snad někdo myslí, že Pixely jsou víc?!?) a jenž přispěl postavou souseda Marleyho (Roberts Blossom), který v původní verzi scénáře nebyl. Hughes oproti tomu nepřekvapivě může za účast Johna Candyho, jenž ztvárňuje jednoho z polkařů, kteří se nabídli, že Kevinovu matku Kate (výborná Catherine O’Hara) odvezou ze Scrantonu zpět do Chicaga.

Sám doma je zkrátka brilantní vánoční podíváná, která si právem vysloužila kultovní status. Na něm mají, kromě už uvedených, zásluhu i ostatní pečlivě vybraní herci a herečky, jimž pochopitelně vévodí vynikající Macauley Culkin. Velký potlesk zasluhují kaskadéři, kteří házeli záda, jakoby se nechumelilo, a John Williams, jenž coby hudební skladatel poněkolikáté prokázal svou genialitu. Sám doma je nejen zábavný, ale i výchovný skvost, kterému neschází důležité poučení. Někteří si možná vzpomenou na tu oblíbenou počítačovou hru, co frčela v devadesátkách, ve které se přesně podle vzoru filmu taky kladly pasti, a v bezpečí jsme byli akorát v domě na stromě.


INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI NA BLU-RAY JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: cinema.de