Průvodcem na slovo vzatým je totiž Mike Reiss – dlouholetý scenárista Simpsonových, který se na jejich vzniku s krátkou přestávkou podílí už od samotného začátku v roce 1989. Svého času byl dokonce i výkonným producentem, o čemž se také zajímavě rozepíše. Je jasné, že takový člověk musí umět rozesmát, přičemž budeme mít spoustu příležitostí k tomu, abychom si to potvrdili. Tenhle pán je ještě zábavnější, než Judd Apatow (Zbouchnutá, Vykolejená), jenž na populárním seriálu svého času taky pracoval a jenž se postaral o předmluvu k této knize.

Hned na úvod nutno pochválit překladatele Dinu a Jana Podzimkovi, kteří jsou velkými příznivci seriálu, anebo se tak alespoň tváří. Jejich poznámky pod čarou jsou trefné a docela nápomocné. Jediné co, tak opakovaně nepochopitelně píší „Simpsonovy“ nebo „Griffinovy“. Nic nenasvědčuje tomu, že by mělo jít o nějaký sofistikovaný odkaz na původní anglický text, kde by se z nějakého důvodu (důležité slovní spojení!) psalo např. o „The Simsons“. Dokázali si poradit i s ošemetnými vtípky, jejichž pointa se snadno může ztratit v překladu. Springfieldské tajemství má podtitul Historie, fakta a úplné lži o Simpsonových, tedy se jedná o obsáhlá témata, jaká spotřebovala tři stovky stran, z nichž naprostá většina potěší natolik, že nemrzí ani úplná absence fotek.

Všechno je vyvedeno de facto podle vzoru scénáře k epizodě Simpsonových. To máte: úvodní titulky, první dějství, druhé dějství, třetí dějství, ocásek a závěrečné titulky. Mezitím se objevují odpovědi na „Otázky, které vás pálí“. Takže se jedná o jedinečnou příležitost se dozvědět, jak je to s písničkami v Simpsonových, proč je tahle kultovní rodinka žlutá, v čem tkví tajemství úspěchu seriálu … A kdo ví, možná bude konečně vyzrazeno, kde ten Springfield leží, neboli který z těch osmačtyřiceti to vlastně je?!? Už v té kapitole o úvodních titulcích se dočkáme rozboru, ve kterém budou objasněny jak oblíbené vychytávky (Bartovy hlášky na tabuli, gaučový gag), tak detaily, o kterých patrně nevěděli ani skalní fandové.

 










 

Kdo si myslel, že vznik jedné epizody Simpsonových je složitý proces, ten měl pravdu. Nicméně tahle kniha posune veškeré domněnky na vyšší level, protože mezi nápadem a odvysíláním se nachází dalších jednadvacet kroků a bezmála deset měsíců! Autor, přímo podepsaný kupříkladu pod vynikajícími díly Mluvící hlava nebo Šílený Homer (ten s Michaelem Jacksonem), se o každém z těchto kroků rozepíše stručně, jasně a výstižně. Jedná se o časově náročný proces, sestávající hlavně z přepisování, což může být někdy zrádné. Na druhou stranu vzhledem k obvyklému počtu epizod v jedné sérii postačí, když třiadvacet lidí vyprodukuje za rok dvaadvacet dobrých nápadů. K tomu neopomene poznamenat, že samotná animace probíhá v jednom asijském státě – ne, není to Severní Korea.

Rozhodně bylo fér zmínit, že Matt Groening sice Simpsonovi vymyslel, ale v rozvoji a k celosvětové popularitě jim výrazně pomohli jiní. O každém, včetně sebe, napíše Mike Reiss nějaký ten odstaveček, takže i z tohoto úhlu si můžeme utvořit ucelenější představu. Třeba o autorovi se dozvíme, že studoval Harvard, že pracoval také na Alfovi a některých slavných animácích (údajně dal jména Mimoňům!) a že je velmi pravděpodobné, že si na něj FBI kdysi vedla složku (příběh z kategorie ‚To nevymyslíš‘). Zároveň si nelze nevšimout jisté podobnosti amerických Simpsonových s českou Vesničkou. Obě legendy totiž vznikly v podstatě spontánně a náhodou, a při obou si jejich stvořitelé vypomáhali jmény svých příbuzných nebo známých. Rozdíl jest akorát v tom, že Zdeněk Svěrák vymýšlel kultovní komedii osm roků, zatímco Matt Groening stvořil své nejslavnější dílko za pět minut. Přesto z toho byla taková pecka. A jak píše Mike Reiss: „Jen si představte, kdyby nad tím strávil půl hodiny!“

Psaní pro televizní komediální show je v USA evidentně jak náročné, tak zábavné. Nutno vykoumat až 60 vtipů za den (!), přičemž ty vybrané, kterým se zasmějí všichni v místnosti, kteří tedy po většinu času hlavně přepisují dobré nápady, aby byly ještě lepší, musí odolat hned trojí zkoušce. V posledních čtyřech pěti sezonách to trochu vypadá, že tenhle zdlouhavý, ale fungující proces odpadnul. A nelze se zbavit pocitu, že cca od šestadvacáté série občas nechávají zcela samostatně psát náhodného kolemjdoucího, který o sobě tvrdí, že je velkým fandou kreslené rodinky, ale přitom jenom otrocky a bez pointy opakuje to, čím se seriál proslavil (mj. vtipy o náboženství nebo televizní stanici Fox, na které v USA běží).

Spisovatel Mike Reiss … Ano, na kontě má i vydané knihy. Dokonce knihy pro děti, přestože sám žádné nemá. Ovšem, jak tvrdí, tohle platí pro většinu autorů dětských knih. Každopádně ve Springfieldském tajemství si nenechává pro sebe pozoruhodné tipy & triky, včetně toho, že rodinné podívané, jako je tato, se vyplatí psát především pro rodiče. Taky přiblíží herce a herečky, kteří na Simpsonových pracují od samého začátku. A při této příležitosti zmíní českou verzi, kde „Marge mluví chlap“! Nebudou chybět ani příklady, kdy se pořadilo předpovědět budoucnost (nejen prezidentství Donalda Trumpa) a autor přidá jak seznam nejzásadnějších a nejoblíbenějších epizod, tak i několik (ne)veselých příhod ze svého cestování po světě – Kilimandžáro, Japonsko a Írán nevyjímaje.

 

Není vůbec snadné spočítat, kolik hvězdných hlasů jsme v této show už slyšeli. Celá řada slavných herců, hereček, režisérů, zpěvaček, sportovců a minimálně v USA dalších známých osobností už namluvila některou z postav, resp. povětšinou namluvily samy sebe. Některé se hlásí samy, jindy tvůrci složitěji uháněli konkrétní vytipované. A když odmítnou, můžou se klidně dočkat parodie na jejich tvorbu nebo přímo na jejich osobu. Některá vyjednávání byla vskutku náročná (neplatí pro Glena Hansarda a Markétu Irglovou). Mike Reiss se však, obecně vzato, dokáže povznést a i na nepříjemnosti nahlíží s nadhledem. To v některých případech, kupříkladu při pracovním setkání se Stevenem Spielbergem, může být ale jaksi kontraproduktivní. V této publikaci se objevuje několik rámečků s vyjádřením a vzpomínáním hostující hvězdy nebo dalších tvůrců seriálu. Opravdu je napsali oni nebo si je Mike Reiss, případně jeho spolupracovník Mathew Klickstein, napsal sám?

Na začátku se přece píše kromě historie a faktů také o úplných lžích. Sám se k nim přízná, ale neuvede, kdy se k nim uchyluje. V některých momentech se to dá odhadnout – viz randění s vlastní matkou. Díky Springfieldskému tajemství si znovu potvrdíme, že lidi všude na světě mají kolikrát podobný smysl pro humor. Ačkoli výjimky by se pochopitelně našly, soudě podle reakcí na díly, ve kterých titulní rodina vyráží do konkrétních států USA nebo do ciziny (Japonsko, Brazílie, Austrálie, …). V této souvislosti není od věci připomenout, že ne všechny náměty jsou původní. Hodněkrát už jsme viděli stejnou zápletku, jaká se předtím objevila v nějakém známém či méně známém filmu či seriálu, eventuálně s ním rovnou utvořila crossover. Na bijáky se taky hojně odkazuje, takže o popkulturním významu Simpsonových nemůže nikdo pochybovat. Dokonce ani hejteři, k nimž se Mike Reiss rovněž vyjádří.

A stejně tak je bez debaty, že se v této knize objevuje tolik vesměs skvělých vtípků, že se všechny nedají pochytat na první přečtení! Chtěl jsem nějaké uvést, nicméně mnohé by zřejmě po vytržení z kontextu nepůsobily až tak výborně. Takže tři za všechny: Hank Azaria se omluvil všem Indům za to, že namlouval prodavače Apua, který není prezentován zrovna v nejlepším světle … Počkat, tohle je vlastně spíše smutné, jelikož se jedná o další z přehnaných snah o superkorektnost, jaká hýbe, resp. výstižněji řečeno mohutně otřásá současným Hollywoodem. Nicméně ten samý Hank Azaria se na první sezoně (celkově jich je už přes třicet!) ještě nepodílel, takže o něm kolegové a kolegyně stále mluví jako o „tom novém“.

 










 

Pak tady máme řadu pozoruhodných mouder, za jaké by se možná nemuseli stydět ani Confucius, Aristotelés (!) či William Shakespeare. Vedle těch ušlechtilých jako „tvůrčí svoboda je více než peníze“, zamyšleníhodných typu „parodie neznamená automaticky nenávist“ či fištrónských ohledně „recyklování humoru“, spočívá jedno obzvláště povedené v tom, že zatímco scenárista klidně může mít tvůrčí blok, instalatér žádný instalatérský blok nemá a trubky vždycky opraví. Před třetím vtípkem ještě tři čestné zmínky – návrh změny barvy z černé na tmavě černou; Simpsonovi pochválil papež Benedikt XVI.; Mike Reiss dostává tantiemi za Spider-Vepře, byť tenkrát vůbec nebyl v kanceláři. A konečně tedy následující autorovo prohlášení: „Práci na Simpsonových jsem získal stejně jako svou ženu. Nebyl jsem první volbou, ale byl jsem k dispozici.“ Díky velice univerzálnímu smyslu pro humor se při čtení určitě zasměje každý!

Springfieldské tajemství je kniha, která vypráví o seriálu, na kterém se podílela řada kreativních lidí a díky tomu byl předurčený k úspěchu. Takhle, nejenže se na něm podílela, ona se stále podílí a s největší pravděpodobností dál podílet bude, protože po tak dlouhé době nikdo neví, jak by se to všechno vlastně mělo zakončit. Naopak jisté je, že tahle obohacujícími informacemi a srandovními postřehy napěchovaná monografie musí jednoznačně potěšit všechny fanoušky a fanynky jednoho z nejlepších televizních pořadů, jaké kdy vznikly. Při četných pasážích ji s velkou pravděpodobností nebudete chcít dát z ruky, jelikož je prostě mimořádně čtivá. Takhle měla vypadat tahle knížka o Přátelích!


RECENZE NA SIMPSONOVI VE FILMU JE K DISPOZICI TADY

KNIHA JE NEJVÝHODNĚJI K DISPOZICI V E-SHOPU DOBRE-KNIHY.CZ


FOTO: dobre-knihy.cz, fox.com, cinema.de