Duben

Recenze: Statečné srdce

Vydáno dne 03.01.2022
V precizní technické kvalitě vyšel nedávno na Blu-ray i tento legendární film, jenž se stal zdrojem jak inspirací (Rob Roy, Král Artuš, Zrození národa, …), tak parodií (řeč v Městečku South Park). Tak už to holt bývá u úspěšných bijáků, jaké mají v historii kinematografie svoje prakticky nezastupitelné místo. 

 

Kolem roku 1280 vládne v Anglii král Eduard I. zvaný Dlouhán. Jedná se o vypočítavého monarchu, co nemá rád Skoty. Tamní šlechtici jsou mocichtiví, díky čemuž mu pod záminkou politického shromáždění snadno vpadnou do nastražené léčky, která skončí hromadnou popravou oběšením. Do té proklaté stodoly krátce poté zavítá otec a starší bratr malého Williama Wallace, který neodolá pokušení a také vejde, takže spatří všechnu hrůzu z první ruky. Později zůstane sám doma, protože zbylí dva členové rodiny vyrazí s nepříznivou situací něco udělat. Domů se však vracejí mrtví. Malého klučiny se ujme jeho strýc Argyle (Brian Cox nemůže chybět), jenž mu poskytne dobré vzdělání.

V dospělosti se vrací do Skotska, se kterým to jde docela z kopce. Dlouhán dokonce schválil svým tamním místodržícím právo první noci. To není dobré s ohledem na skutečnost, že se William okamžitě zakoukal do Murron, kterou zná od dětství. Hodně mu všechno usnadnila skutečnost, že vypadá jako Catherine McCormack. Jejich štěstí bohužel nemá dlouhého trvání, protože osud si pro Williama Wallace přichystal něco jiného. Po útoku na královi muže, kteří Murron MacClannough (ve skutečnosti se pravděpodobněji jmenovala Marion Braidfute) chtěli zneuctít, podříznou jeho lásce hrdlo! Není divu, že odplata na sebe nenechá dlouho čekat. Jenže Williamovi to nestačí. Tahle ztráta ho vyprovokuje ke zorganizování celonárodního boje za svobodu – odhodlaného a statečného.

 










 

Snad každý národ má svého odvážného hrdinu, jaký bojuje pro dobrou věc či naopak proti útisku a nespravedlnosti a nesvobodě, za což tudíž zasluhuje velkolepou podívanou na stříbrném plátně. Ostatně o několika z nich už takové vznikly. V Mexiku mají Pancha Villu, v Japonsku mistra Miyamoto Musashiho, v Číně Mulan, V Mongolsku uctívají Čingischána, V Rumunsku zase Vlada III. Napichovače (Drákulu), Makedonci si považují Alexandra, pro Řeky je pochopitelně ikonou spartský král Leonidas, Jihoafričané nedají dopustit na Nelsona Mandelu, v Jižní Americe všichni zbožňují Simona Bolívara nebo Che Guevaru, Afroameričané uznávají Nata Turnera, ve Francii si rádi vyprávějí o Johance z Arku a na Pandoře je hrdinou Jake Sully.

Častokrát se však řeší, jestli byl dotyčný skutečně hrdina, anebo spíše vrah, který využíval neklidné situace ve své zemi k tomu, aby mohl beztrestně zabíjet. Samozřejmě ve starověku a středověku panovaly poněkud jiné poměry, než v novověku, kdy se začalo ustupovat od chammurapiovského „oko za oko“. Ale na rozdíl kupříkladu od Che Guevary, záměr Williama Wallace si nikdo nedovolí zpochybňovat, protože spravedlnost byla evidentně na jeho straně. Rozhodně bylo zapotřebí někoho, kdo ukáže arogantním, namyšleným Angličanům, že si nemůžou dělat cokoli z toho, co se jim zlíbí. Ačkoli právě to, že skoro každý národ má takové své „statečné srdce, které si může za Williama Wallace dosadit, sehrálo nepochybně velkou roli v neutuchající popularitě tohoto epického díla.

 










 

To se pak o poznání snadněji odpouštějí některá klišé, jakými scenárista Randall Wallace (jenž chce věřit, že je Williamovým potomkem) zásobuje závěrečnou dvacetiminutovku pomalu ještě více, než vedoucí Karfík novými chovanci psychiatrické oddělení docenta Chocholouška v Jáchyme, hoď ho do stroje! Dáno to je zřejmě i jistou uspěchaností. Přeci jen stopáž už tak dosáhla ke třem hodinám. A zřejmě na rozkaz studia nebylo možné, aby se Statečné srdce z hlediska délky zvrtlo v Desatero přikázání, Ben-Hura, Tenkrát v Americe nebo v Ligu spravedlnosti Zacka Snydera. S delší stopáží je to ale jinak samozřejmě v pořádku, jelikož skutečný velkofilm prostě musí mít přes dvě hodiny! Jakmile se za takový považuje, ale přitom to nedotáhne ani na těch 120 minut čistého času (tedy bez závěrečných titulků), je to hodně podezřelé a právem to může výrazně snížit divácké očekávání, což se potvrdilo u titulů jako Pompeje, Hercules, Godzilla, …

Proti hrdinovi Statečného srdce však nestála aktivní sopka, bájný nadčlověk, ba ani obrovské japonské monstrum. Proti byli Angličané, už tehdy poněkud konzervativní a namyšlení. Skotové by se evidentně nenechali utiskovat věčně. Jediné, co potřebovali, byl silný vůdce. Kdyby se tohoto postu neujal Wallace, s velkou pravděpodobností by to byl někdo jiný. Třeba by i bez Williamova popostrčení prozřel Robert Bruce, jenž je tady rozhodně velice důležitou postavou, neboť se pokaždé nachomýtne k nějakému důležitému dějovému milníku. Dokonce se dá tvrdit, že tenhle biják je vlastně o něm. Jako v těch filmech o Zorrovi – nejprve to byl Don Diego de la Vega, který dal svým počínáním cenné lekce Alejandrovi Murrietovi, jenž to pak ve druhém díle všechno táhnul sám. Teoreticky se nabízí srovnání i se sérií Pátek třináctého, jelikož Jason taky převzal otěže až od dvojky, protože Statečné srdce má v podstatě taky sequel, ale toto přirovnání může být poněkud zavádějící, že?!?

 










 

V každém případě dojde na bitevní scény, z nichž ta nejpůsobivější a nejprecizněji zpracovaná trvá nějakých patnáct minut. Bohužel se nejedná o tu závěrečnou, kterou by veškeré dění náležitě vygradovalo, nýbrž o tu, které předchází ikonická motivační řeč ke skotským chasníkům. Poctivá oldchoolová práce, jaká se obešla bez CGI efektů, což třeba už o Gladiátorovi napsat tak docela nelze. Ostatně v podobně starosvětském duchu se nese celý film. Jakkoli by mohla být maximálně epická scéna, ve které jde po prohrané bitvě u Falkiru William Wallace požádat o pomoc Lochnesku. Jenže to bychom asi spadli do žánru fantasy a od przení sugestivních skutečných události unavujícím nadpřirozenem tady přece máme například 47 roninů.

režijním debutu o žádné násilí nešlo, byť tam měl chlapcův učitel zohyzděnou tvář. Ale to nebylo proto, že by byl válečný veterán. Jinak se Mel Gibson, jenž 3. ledna 2022 oslavil šestašedesátiny, ve své tvorbě násilí ani trochu neštítí. V tomto ohledu výrazně přitlačil na pilu až ve svých pozdějších a řemeslně ještě o malinko preciznějších projektech (jakkoli jsou kupříkladu ty snové sekvence vizuálně hezky oddělené), neboli v Umučení Krista, Apocalyptu a Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny. Statečné srdce přímo vybízelo k brutální řezničině. Přeci jen se v něm vypravíme na středověká bojiště. Ano, těla se probodávají, krky podřezávají a hlavy usekávají, nicméně kolikrát by se jeden krve nedořezal. U Murroniny popravy zůstává režisér taktní a neukáže vůbec nic. Jako sám Wallace – v bitvách krutý, leč k ženám velice něžný, takže mu snadno podlehla i po lásce toužící králova snacha (úžasně krásná a roztomilá Sophie Marceau). A to ve scéně, se kterou vzhledem k tomu, jakou oběť předtím přinesla Murron, hrubě nesouhlasím. U Izabely zároveň není docela jisté, jestli si to s děckem, co šeptala králi, náhodou pouze nevymyslela.

 










 

Za zmínku určitě stojí také další vedlejší postavy. Všehoschopný král Eduard Dlouhán (Patrick McGoohan) má problém se Skotskem, protože je plné Skotů. A kvůli své všehoschopnosti by si nepochybně velice rozuměl s šerifem z Nottinghamu, s nímž jsme se setkali v Robinovi Hoodovi: Králi zbojníků – ve filmu, jenž vyniká o něco preciznější špinavou atmosférou středověku než Statečné srdce. Nijak s tím nesouvisí, že se odehrává o století dříve. Dlouhánův syn je slaboch a zbabělec, ale pořád dědic trůnu, což bude nutné dát ostatním najevo. Jakékoli intervence můžou být krutě potrestány, ať už se jedná o rebelujícího Skota nebo o synkova kamarádíčka. Do děje výrazněji zasáhnou Williamův sebevědomý irský kamarád, dva úplatní skotští šlechtici a především leprou postižený Robertův otec, jenž pořádně míchá kartami.

Statečné srdce zaslouženě přineslo svým tvůrcům pět Oscarů, včetně Nejlepšího střihu zvuku, Nejlepší režie a Nejlepšího filmu. Oceněny jistě měly být i kostýmy a alespoň nominaci si měl připsat Mel Gibson za Nejlepšího herce v hlavní roli. Bez vítězství nesmyslně zůstal James Horner, jenž takříkajíc na podobnou notu vsadil jak u Titaniku, tak u 33 životů. Ale stejně, kdo si dnes vybaví hudbu jinak rovněž věhlasného Luise Bacalova k tenkrát oceněnému Pošťákovi? Statečné srdce je zkrátka nefalšovaný hrdinský epos, jaký navíc ukazuje Skoty jako velké a odhodlané správňáky a sympaťáky, včetně kámoše Hamishe (Brendan Gleeson nemůže chybět), jeho otce a jeho zakoukání se do princezniny komorné. Takže se asi sotva najde v této části Velké Británie někdo, kdo by tenhle počin neměl rád. I diváci z řady ostatních států jistě uznají, že když chlap nosí sukni, ještě neznamená, že nemůže dokázat velké věci. Vedle uvedených inspirací nutno uvést očekávaného českého Jana Žižku, jelikož Petr Jákl si při jeho tvorbě vzal za vzor právě Statečné srdce a dokonce přesvědčil ke spolupráci střihače Stevena Rosenbluma. Tak věřme, že na jeho film budeme moct být všichni taky stejně hrdí.

P. S.: Blu-ray disk nabízí bonus Svět Williama Wallace, díky kterému se můžeme přímo při sledování filmu dozvědět – byť pouze v angličtině – řadu pozoruhodných informací.

FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 9/109/109/109/109/109/109/109/109/109/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Jedna noc

Mezi těmi všemi českými komediemi, jakých budeme i letos hojně zásobováni, bohužel hrozí, že tohle komorní,... celý článek

DVD

Recenze: Nový svět

Terrence Malick se ve své tvorbě vrátil i do vzdálenější minulosti, ovšem tahle výprava na začátek... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz