TŘI ZÁKONY ROBOTIKY:
1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo.
2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, pokud to není v rozporu s prvním zákonem.
3. Robot musí chránit sám sebe před zničením, pokud to není v rozporu s prvními dvěma zákony.

 










 

Zvláštní, že na rozdíl třeba od Philipa K. Dicka k dílům ruského autora filmaři pro inspiraci často nesahají. Uvidíme, s čím přijde seriál Nadace, avšak pravda je, že v některých případech se výsledek příliš nepovedl. Jindy to bylo lepší, nikoli však zcela výjimečné. Až Já, robot přinesl skvělý zážitek, jaký musel potěšit všechny fanoušky a fanynky žánru. Možná i proto, že tvůrci vycházeli z Asimovova díla jenom volně. Jistě, film se nevyhýbá některým klišé a hlavní hrdina v podání Willa Smithe je tak strašně kladný a neohrožený, že je to někdy spíše až kontraproduktivní … Ale stejně, jestli máte taky tolik rádi roboty, tak patrně uznáte, že se tahle podívaná velice blíží té, jakou jsme vždycky na dané téma chtěli vidět. 

Adaptace se snad ani nemohl ujmout nikdo jiný než Alex Proyas. Při pohledu na jeho filmografii nemůže nikdo pochybovat nad tím, že je velkým příznivcem sci-fi/fantasy. Do této škatulky totiž pasuje hned pět ze šesti jeho celovečeráků. Obrovsky zamrzí, že jejich na kontě nemá více, tak jako kupříkladu za Demolition Mana zodpovědný Marco Brambilla. Jeho biják se rovněž pyšní správně futuristickou atmosférou. Mezi hlavními hrdiny obou počinů, tj. Willem Smithem a Sylvestrem Stallonem, je ovšem rozdíl. Pramenící i z toho, že tam se častěji ladí na komediální notu, což je logické, protože John Spartan se s novým prostředím po rozmrazení teprve sžívá.

Samozřejmě, Alex Proyas byl přímo u toho, když při natáčení Vrány zakřičel „Cut“, ale Brandon Lee zůstal ležet na zemi, ze které sám už bohužel nevstal. Nicméně takovéto fatální nehody se naštěstí na place nestávají často, kór ne v případě hlavní hvězdy. Je pochopitelné, že po takovém zážitku se do natáčení zrovna dvakrát neženete (zvláště když jde o akčňák), tak jako se spousta lidí bála po Čelistech koupat v moři nebo po Psychu vlézt do sprchy. Každopdáně egyptský tvůrce má nesmírný talent na budování nových světů, jak dokázal se Smrtihlavem, kde dokázal být v podstatě ještě temnější, než u zmiňované Vrány (kdo by byl řekl, že je něco takového vůbec možné?). A opomenout nesmíme Bohy Egypta, kteří můžou být lehce bizarní, ale rozhodně nepostrádají originalitu. S Já, robot režisérovi vydatně pomohl architekt Patrick Tatopoulos. V jejich podání je Chicago roku 2035 opravdu pozoruhodným místem k životu.

 










 

Na úvod nám bude naznačeno, že už existuje i pro civilisty možnost se podívat do vesmíru, což si režisér schovával jako možnou zápletku pro případné pokračování. Jinak tedy zůstáváme po celou dobu nohama na Zemi. Kromě robota Sonnyho, jehož pěkně namluvil a předehrál Alan Tudyk a jemuž nedělá problém skákat po zdech nebo vyskočit z okna v x-tém patře mrakodrapu. Tenhle robot se – podobně jako Číslo pět aka Johnny Pětka nebo Robocop – evidentně nechová podle nějakých naprogramovaných pravidel. Navíc klidně může obejít výše uvedené tři zákony. To by mohlo znamenat velikou hrozbu, protože společnost USR se chystá dodat robota NS5 do každé domácnosti, jelikož doba je tak nastavená a lidé jsou zase o něco línější, takže spoléhají na nejnovější vymoženosti.

Detektiv Del Spooner chová k robotům velikou nedůvěru a má pro to dobrý důvod. Jeho backstory si postupně odkryjeme v několika flashbackách. Policejní kolegové o jeho hejtování „imitací života“ dobře vědí, takže jim nepřipadá správné, aby zrovna on rozplétal okolnosti, které vedly k tomu, že Dr. Alfred Lanning, de facto otec všech robotů, zřejmě skočil z okna. Ale možná mu k tomu někdo dopomohl. Prvním podezřelým se stává spoluzakladatel společnosti jménem Robertson (Bruce Greenwood). Naopak Susan Calvinová (shoda jmen čistě náhodná) se tváří, že pro veškeré úvahy bude mít coby psycholožka přes roboty jak pochopení, tak smysluplnou odpověď. Navíc skvěle vypadá, protože ji hraje Bridget Moynahan.

 










 

Avšak Já, robot je film, jehož tvůrci našli odvahu nejít s davem a nechávají potencionální romantickou linku stranou. Naopak raději dvakrát nechají Shiu LaBeoufa, aby si pořádně zanadával. Jinak se soustředí výhradně na témata typu technologická hrozba či totalita, za což tento počin dostává další veliké plus. Zároveň nutno docenit, že nabízí famózní akční scény, které přitom zmíněné úctyhodné myšlenky neupozaďují, ale naopak je podtrhávají. Tak jako jednička a dvojka Terminátora. (Pravda, střílení obouruč na motorce za letu už je na hraně.) Kdyby se tak to samé dalo napsat třeba o Horizontu události … Byť tam tedy nejde o roboty, nýbrž o samotné peklo. A v souvislosti s Já, robot nelze nevzpomenout na sérii Planeta opic, konkrétně na čtvrtou část původní pentalogie, tj. na Dobytí Planety opic. V něm se totiž taky na relativně malém prostoru rozhoduje o osudu celého lidstva.

Já, robot je výborný film, jemuž sluší i to otevřené finále, které vyvolává další otázky, na které si přitom můžeme po důkladném zamyšlení odpovědět sami dle svého uvážení. Nikdo přitom tvůrce nemůže nařknout z alibismu, protože na rozdíl třeba od raného Martina McDonagha nejenže věřili, že natočí úžasný film, ale skutečně ho taky natočili. Otázky, které si potom položíme, vlastně dokládají, že pod atraktivním vizuálem doopravdy dřímá sugestivní a stále aktuální drama. Natáčení probíhalo bezmála dvacet roků zpátky, ale s ohledem na vzpomínaného Terminátora 2: Den zúčtování se dá tvrdit, že CGI efekty mohly být o malinko důkladnější. Kór když se na nich podílely ti nejlepší ve svém oboru. Nicméně pořád jsou dostačující a z Já, robot tím pádem dělají působivou podívanou, jaká zaujala tenkrát v kině úplně stejně, jako teď při zhlédnutí na Blu-ray.

P. S.: Disk obsahuje přebohatou, interaktivní bonusovou sekci, prostřednictvím které je možné prozkoumat film a okolnosti jeho natáčení ze všech myslitelných úhlů pohledu. Kupříladu kapitola BEHIND THE CAMERA se dále a dále štěpí, což přináší celou řadu krátkých, leč pozoruhodnými informacemi naplněných videí. Mód InMOVIE FEATURES zase přináší během sledování filmu postřehy vztahující se ke konkrétní scéně. Díky tomu si tuplem ověříme, že Já, robot jest vskutku vícevrstevné dílo, jehož tvůrci neponechali téměř nic náhodě. Víceméně jediným nedostatkem sekce tak opět zůstává absence českých titulků.

FOTO: cinema.de