A nutno podotknout, že je v některých ohledech poměrně netradiční. Třeba v tom, že jeden z těch Oscarů byl za Nejlepší adaptovaný scénář, přestože se podle žádného nenatáčelo. Tvůrci v čele s režisérem Williamem Friedkinem sice oslovili tři scenáristy, kteří dodali tři verze, ale žádná plně nevyhovovala. Spíše tedy plnily úlohu jakési šablony, ačkoli leckteré scény byly údajně dílem čiré improvizace. Není proto divu, že většinou pouze vidíme, kterak postávající policajti sledují zločince nebo je rovnou pronásledují. K tomu se přidala jedna efektní přestřelka … Kdepak, Francouzská spojka nezapře útlejší rozpočet, nicméně ve finále i přes tu nekomplikovanost funguje velice dobře.

Že by opravdu bylo něco na režisérově prohlášení o tom, že „filmový Bůh holt někdy vezme některé filmy na milost?“ Francouzské spojce jistě pomohlo, že bylo možné skutečně vycestovat do Marseille, neboť právě odtamtud pochází hlavní záporák-žabožrout Charnier (Fernando Rey), který je pro každou šmelinu, zvláště pak pro prodej drog. Pro tenhle druh obživy naopak nemají pochopení detektivové Jimmy „Pepek“ Doyle a Buddy Russo (Roy Scheider). Mají svoje kontakty/informátory a nechybí jim tolik potřebné odhodlání. To se bude hodit, protože rozbít Francouzskou spojku není to samé, jako zabavit pár balíčků při šťáře v černošském baru.

 










 

Rozhodně jedna ze tří nejlepších scén celého filmu, přestože v ní policajt častuje lidi tmavé pleti (byť nejsou vzorem všech ctností) rasistickými výrazy. Ti, kteří v současnosti požadují ve všem maximální korektnost, by nebyli spokojení. A spokojený tenkrát nebyl ani Gene Hackman, přestože je zřejmé, že způsob, jakým Pepek mluví, je pouze obrana a nutnost při vynucování si autority před těmi, jejichž revírem je ulice. Slavný herec, který je stejný ročník jako Clint Eastwood (společně pracovali na Nesmiřitelných, což oběma vyneslo cenu Akademie) a který se údajně dostal k herectví spíše nedopatřením (zřejmě proto odešel už před dávnou dobou do hereckého důchodu), tady sehrál svoji úlohu velice uvěřitelně, takže nepřekvapí, že ho nejcennější soška rovněž neminula.

Přitom podobné kriminální počiny, které alespoň částečně vznikly podle skutečné události, a zároveň se mohly pyšnit syrově-drsnou atmosférou, nebyly tenkrát ničím neobvyklým. Na prvním místě se jistě vybaví drama Serpico s Al Pacinem, které jest mimořádně pozoruhodnou podívanou. Podobné pocity vyvolá také Americký gangster, který byl sice natočen až ve 21. století, avšak vizuálním pojetím nás přesvědčivě pošle zpátky do závěru 60. let toho předchozího. A opomenout nesmíme strážce zákona ze San Francisca, totiž Davea Toschiho, který se stal díky svému svéráznému stylu inspirací jak pro Drsného Harryho, tak pro Bullitův případ. U Francouzské spojky se natáčelo podle skutečného příběhu Eddieho Egana a Sonnyho Grossa.

 










 

Uvedený Biják se Stevem McQueenem obsahuje legendární automobilovou honičku. Francouzská spojka v tomto směru přitom nezůstává o mnoho pozadu, jelikož se dočkáme cca desetiminutové sekvence, ve které hlavní hrdina sveřepě pronásleduje nadzemku s unikajícím zločincem, který se ho předtím pokusil zabít a který udělá všechno pro to, aby si zachránil kejhák. Nic přitom nebylo předem rozzáběrováno ve storyboardech, ale skvělým nápadem bylo zakomponovat záběry přímo z čela auta, které všemu přidávají na intenzitě. Automobilových honiček jsme v historii kinematografie viděli mnoho. Takhle však pořád patří k nejlepším. A přitom její délka souvisela víceméně opět především s tím, že bylo nutné natáhnout stopáž a zamaskovat absenci scénáře.

Francouzská spojka obsahuje pár klišé a během expozice dosti kostrbatě zobrazuje vztahy mezi postavami, což v některých případech už v podstatě nedožene. Zevrubnější rozvinutí spolupráce mezi policajtními parťáky by také nebylo od věci, protože v tomhle film od podobných svého druhu trochu zaostává. Avšak pořád obsahuje výborné, napínavé sekvence, za což může i obyčejný paralelní/křížový střih. Z těch, které ještě nebyly uvedeny, jmenujme hlavně rozebírání auta. Dokumentární styl jinak tomuto počinu svědčí a vzhledem k úspěchu, a také k tomu v jistém konkrétním smyslu nedořešenému závěru není divu, že čtyři roky po premiéře šlo do kin tohle pokračování.

P. S.: Bonusová sekce na Blu-ray je bez českých titulků. Moc to však nemusí vadit, protože vedle KOMENTÁŘE WILLIAMA FRIEDKINA a KOMENTÁŘE GENEA HACKMANA A ROYE SCHEIDERA, které by s neujvětší pravděpodobností byly bez české podpory tak jako tak, obsahuje rovněž KRÁTKÝ REŽISÉRŮV ÚVOD nebo SAMOSTATNOU HUDEBNÍ STOPU, což je takový celkem nepraktický bonus. Zato nechybí výborný TRIVIA TRACK, kdy se nám v obraze při přehrávání filmu postupně objevuje řada cool zákulisních informací.

FOTO: cinema.de