Od konce devatenáctého století publikovala svoje práce celá řada vynikajících sci-fi autorů. Ale jenom jeden z nich nejen podle mého názoru naprosto geniálním, vizionářkým způsobem ve svých knihách opakovaně předběhnul svoji dobu, kolikrát zjevně o více jak 100 roků. H. G. Wells byl neskutečně prozíravý autor nadčasových děl, z nichž leckterá byla zfilmována, často hned několikrát. Nejznámějšími tituly budou Neviditelný muž, Ostrov Dr. Moreaua, Stroj času a samozřejmě Válka světů, kterou památně zvěčnil na stříbrném plátně už Byron Haskin v roce 1953 a jejíž doslovný příběh s mimozemským elementem se naštěstí realitou nestal. Zatím.

Od verze Stevena Spielberga se v roce 2005 čekaly velké věci. Vždycky to tak je, když na nějakém projektu pracuje více mistrů svého oboru. Sem musíme započítat i Toma Cruise, o jehož oddanosti filmařině se všeobecně dobře ví, ačkoli tentokrát jakoby jeho zaujetí pro věc nebylo bezmezné – asi jej fakticky dosti rozptyloval tehdejší vztah s Katie Holmes. Přitom tři roky předtím s oscarovým režisérem stvořili famózní sci-fi Minority Report (recenze) podle předlohy Philipa K. Dicka, tedy jiného předního žánrového autora. Jenže u Války světů to vypadá, že se scenáristé Josh Friedman a David Koepp rozhodli upozadit nosná a stále aktuální témata knihy (např. respekt před technologickým vývojem, dopad války na člověka, …), aby vzniknul víceméně tradiční hollywoodský popcornový spektákl.

 










 

Existují katastrofické bijáky, během kterých srdce divákovo přestává samým napětím/hrůzou tlouct. K takovým patří třeba Titanic, Godzilla, Superman, Nic nás nerozdělí nebo Jurský svět. Snad kdyby bývala nebyla hlavní role svěřena Tomu Cruiseovi, jehož postavy ve filmech obvykle vítězí nad vším možným – od závodních rivalů a Nicole Kidman přes nepřízeň osudu a úskalí drogového byznysu až po ty nejnebezpečnější a nejvyšinutější zločince ... Ovšem vyšlápnul si i na tvory, jací nepocházejí z této planety. Ve Válce světů najdeme v podstatě pouze tři napínavé momenty. Jednak ten, ve kterém hlavního hrdinu a jeho dcerku objeví mimozemské chapadlo, jednak ten, ve kterém se samotní emzáci vyskytují opodál ve sklepě, a pochopitelně jde také o scénu, ve které prvně uvidíme obrovského tripoda, tedy několik desítek metrů vysoký bojový stroj, jaký cizozemská rasa využívá k podrobení si lidí.

Na rozdíl od knihy, ve filmu se nenacházíme v Anglii, nýbrž v Americe. Přístavní dělník Ray Ferrier působí dojmem, že nemá žádné velké cíle, že chce hlavně nějak přežívat, což se při nadcházejících událostech vlastně může hodit. S manželkou Mary Ann (Miranda Otto) se rozvedl, ale na pár dnů teď bude hlídat společné děti – dospívajícího Robbieho, co má do školy napsat referát o francouzské okupaci Alžíru (vskutku nevšední téma pro mladého Američana), a také malou Rachel (v té době už zkušená herečka Dakota Fanning), která ještě potřebuje před spaním zpívat ukolébavky. Se svým otcem příliš nevycházejí, což je téma, které je Stevenu Spielbergovi z vlastní zkušenosti blízké, a proto se objevuje ve více jeho počinech.

 










 

Nakonec by Rayovi (synek ho pohrdavě oslovuje právě křestním jménem) mohli být vděční, pokud je provede touhle šílenou situací, při které zjišťujeme, že snad už od počátku věků veškeré dění na zemi pozorovaly a studovaly bytosti z prázdnoty vesmíru, aby svůj nevyhnutelný útok načasovali na první roky 21. století. Nepřekvapivě můžeme rozluštit odkazy na 11. září 2001. Další rozdíl oproti knize spočívá v tom, že se nikdy nikdo nezmíní o původu emzáků. I proto, že v roce 1898 nebyla ještě vesmírná technologie pokročilá natolik, aby se dalo s určitostí říct, že náš nejbližší soused Mars jest zcela neosídlen. Tomu je upraven i úvodní komentář pronášený nezaměnitelným hlasem Morgana Freemana.

Tuhle Válku světů jsem poprvé viděl v roce 2014. Krátce předtím, co šla do kin sci-fi Na hraně zítřka. Oba bijáky se nedají dost dobře porovnat. V tomto, který režíroval Doug Liman, prakticky není žádný prostor pro jakýkoli patos. Ovšem ke Spielbergovým filmům tak nějak patří. Tenkrát před osmi rokama mně přišlo, že ho nadávkoval o poznání více, než by bylo záhodno, stejně jako nešetřil tuctovými klišé. Při letošním zhlédnutí jsem se zase nemohl zbavit dojmu, že z pohledu toho nezbytného diváckého dojímání na pilu až tolik netlačil. To bude patrně dáno tím, že jsem se poslední dva roky při sledování takovéhoto žánru více soustředil na samotné chování člověka v krizi. Protože je vlastně jedno, jestli ji představuje (korona)virus nebo mimozemská invaze.

 










 

Z uvedeného pohledu jest rozhodně nejzajímavější postavou Harlan Ogilvy v podání Tima Robbinse, který se tváří, že má všechno srovnané. A na základě informací, byť nepodložených, se snaží něco s nepříznivou situací udělat. Zjistil například, že i tripodi mají své slabé místo, čemuž se určitě dá věřit. Stejně jako nelze nesouhlasit s tím, že okupace nakonec VŽDYCKY selhala. Jeho odhodlanost však někdy může přinést více škody než užitku. Naopak jeho slabší chvilka působí také věrohodně, ačkoli asi ne až v takové míře, aby si vyžádala takhle radikální řešení. Rovněž je vlastně docela vtipné, leč možná nikoli vyloženě záměrné, že si tenhle Harlan Ogilvy kope tunel, tak jako Andy Dufresne ve Vykoupení z věznice Shawshank. Tohle slavné drama Franka Darabonta přece pojednává především o naději.

Válka světů je film, jehož největší chybou je fakt, že staví postavy nad příběh, neboli že se raději věnuje pokřiveným rodinným vztahům, než aby se koncentroval na vzniklou celosvětovou krizi. Zároveň platí, že se některé tyto postavy občas zachovají zcela iracionálně. Zvláště synek Robbie, jehož zmizení jest ovšem ku prospěchu. Prostě z nějakého důvodu nutně potřebuje zariskovat a vidět souboj vojáků s tripody, zatímco starostlivý otec, jehož pochopitelně stihne nařknout ze lhostejnosti vůči svým dětem, během jeho přemlouvání zjišťuje, že cizí lidé chtějí odtáhnout jeho dcerku pryč. Tohle přitom není žádná Sophiina volba – jsem přesvědčený o tom, že víc jako 90 procent rodičů by se vydalo chránit holčičku! Závěrečná scéna je sice fajn (i díky účasti Genea Berryho a Ann Robinson z původní verze), ale vlastně neměla být finální. Když Frodo hodí magický prsten moci zpět do útrob Hory osudu, příběh ještě nekončí. Ve Válce světů by taky bylo skvělé, kdybychom mohli sledovat, jak se lidstvo vypořádává se zkázkou, která není jenom fyzická, nýbrž taky psychická (a pro leckoho možná i ponižující a/nebo stresující). Nicméně to by zřejmě chtělo samostatné pokračování.

FOTO: cinema.de