Také ve 21. století se už víckrát potvrdilo, že western či westernové prvky ve filmu pořád dokážou přitáhnout pozornost. I při vyhlašování uchazečů o prestižní ocenění. Jenže první problém Síly psa spočívá v tom, že se odehrává v roce 1925. Tedy v době, kdy byl tolik atraktivní a vděčný divoký západ minulostí. Zároveň ale bylo příliš brzy na to, aby mohl film spadat do subžánru neo-westernu. Jasně, autor knižní předlohy psal o svých osobních zážitcích, nicméně v minulosti už jsme víckrát viděli, že si filmoví tvůrci pro potřeby svého audiovizuálního díla přesadili knižní předlohu do jiné, pozoruhodnější doby.

V Síle psa se po většinu času pohybujeme na ranči, kde bratři George a Phil Burbankové handlují s pozemky a hlavně chovají dobytek, o který se s ostatními kovboji, resp. honáky musí starat. Nepochybně by bylo nesmírně zajímavé sledovat tenhle ryze mužský svět očima ovdovělé Rose Gordonové, která se provdá za George (Jesse Plemmons). Pranic by nevadilo, kdyby stejně našla zalíbení v alkoholu, přestože se její bývalý manžel uchlastal. Herečky ztvárňující alkoholičky často předvádějí velmi působivé výkony. Možná i proto, že jich vlastně až tolik nenapočítáme. Na prvním místě se vybaví Emily Blunt v Dívce ve vlaku. Kirsten Dunst by v hlavní roli nepochybně celý film s přehledem utáhla, kór pod vedením Jane Campion, která kromě ní režijně vedla k oscarové nominaci i Barbaru Hershey, a také Holly Hunter a maličkou Annu Paquin, které slavnou cenu získaly.

Ani Phil v podání Benedicta Cumberbatche se netvářil býti obyčejnou postavou. Drsný honák, který si u ostatních vysloužil respekt a který v případě potřeby všechno a všechny srovná do latě, je postava, která vybízela k sugestivnímu hereckému koncertu. Problém je v tom, že se nelze zbavit dojmu, že svoji drsnost pouze předstírá, protože ví, že se v jeho okolí nenajde nikdo odvážný, aby si dovolil mu nějak oponovat. V takovém případě by pravděpodobně zbaběle utekl. Náhlé ukončení jeho pohrdání Roseiným zženštilým synem Petem (nepřekvapivě jej ztvárňuje Kodi Smit-McPhee) naznačuje mnohé. V té době už jsme ovšem značně nespokojení s tím, že jsme se stále nedočkali žádné souvislé dějové linie. To znamená, že se nám expozice protahuje na více než hodinu!

 










 

Kdybychom alespoň mohli ocenit kvalitní zachycení dobové atmosféry ... To dost dobře nejde z toho důvodu, že se po většinu času pohybujeme na ranči a jeho blízkém okolí, kam spadá i protější kopec, který může kdekomu připomínat psa. Přitom samozřejmě existují westerny, které se soustředí ani tak ne na příběh, nýbrž právě na co nejvěrnější zachycení dobové atmosféry (např. Jak byl dobyt divoký západ, Monte Walsh, McCabe a paní Millerová, …). A daří se jim to tak výborně, že stále nemůže být řeč o tom, že bychom sledovali nějakou nudu. Bohužel tvůrci Síly psa měli pocit, že z nějakého důvodu obecenstvo potřebuje hlavně vidět cosi jako Zkrocenou horu 2 či možná její prequel.

Ono náhlé přehodnocení Philova názoru prakticky není ničím vysvětleno, stejně jako fakt, že Pete, ač svou zženštilost rozhodně nijak neskrývá, nemá problém klidně zabít a vykuchat králíčka či krávu, přestože si jinak mimořádně užívá vytváření kytičkových ozdobiček. K tomu připočtěme ve druhé polovině snímku narůstající počet scén bez jakékoli výraznější pointy, a vyjde nám, že jestli se z Jane Campion poprvé od Piana stane Champion, tak jen a pouze z toho důvodu, že se z větší části zaprodala a natočila film poplatný době, nikoli proto, že by ji k natočení Síly psa motivovala neochvějná osobní touha daný příběh vyprávět, jako tomu bylo právě v případě tohoto oceňovaného historického dramatu.

Síla psa bohužel přispívá k tomu, že na základě oscarových nominací bychom si filmový rok 2021 měli zapamatovat především jako rok, ve kterém vznikly převážně takové filmy, u kterých vlastně ani jejich tvůrci pořádně nevěděli, proč je natáčejí. Jen doufejme, že se z toho nestane trend ... Jinak v závěru Síly psa si do značné míry osvětlíme ten neobvyklý název, nicméně to už je dojem z předchozích dvou hodin natolik rozpačitý, že už jsme cokoli osvětlovat vůbec nepotřebovali. Největší adept na zisk nejprestižnějšího filmařského ocenění by zkrátka takhle vypadat neměl. A ještě dodejme, že na Netflixu je k dispozici také sedmnáctiminutový film o filmu, ze kterého však nebudeme o nic moudřejší.

FOTO: cinema.de