Pouze čtyři filmy podle videohry vydělaly více než tenhle. Přitom se mezi nimi nevyskytuje ani Resident Evil, ani Mortal Kombat a už vůbec ne Sám v temnotě. Uncharted se rozhodně nestydí za svůj velký rozpočet, ze kterého padla jistě nadpoloviční většina na opulentní vizuální efekty. Protože, co se obsazení týče, najdeme v něm pouze tři hvězdná herecká jména – Mark Wahlberg, Antonio Banderas a Tom Holland, ze kterého se stává opravdu dobrý herec. Co se hereček týče, místo zavedených „značek“ se dočkáme těch, které mají slušně našlápnuto k tomu, aby se také dostaly do první ligy – nebezpečnou záporačku ztvárňující Titi Gabrielle a především Sophia Ali, na kterou se velmi pěkně dívá a která musela předvést vícero hereckých poloh, jakkoliv i její postavu dostihla předvídatelnost. Tak jako Victora Sullivana v podání Marka Wahlberga, jenž sice na další dobu zmizí, nicméně snadno si spočítáme, že se zase objeví.

Kdysi dávno vznikla vynikající dobrodružná počítačová série Broken Sword, o které se taky mluvilo v souvislosti s přenesením na stříbrné plátno, ale zatím se tak nestalo. U Uncharted jsem si na ni několikrát vzpomněl, což bylo fajn, přestože hlavní hrdina George Stobbart vypadá jinak (jeho „kolegyni“ Nicole Collard by ve filmu musela hrát buď Marion Cotillard, nebo Noémie Merlant) a jeho případy jsou realističtější a globálnější. Uncharted nás kromě USA zavede do Barcelony a do jihovýchodní Asie, což ale, pravda, taky stojí za to.

 










 

Ani tak ne díky „vznášejícím se lodím“, jako díky famózní akční sekvenci v letadle, ze které si část užijeme na samotný úvod. Film vlastně začíná stejným záběrem jako Predátoři. A jenom tím předznamená, že veškerá akce bude stát za to. Režisér Ruben Fleischer s ní má bohaté zkušenosti, takže je přehledná, nápaditá a podpořená výtečnými vizuálními efekty, jakými se někdy ani Marvelovky nemůžou pochlubit. Z řemeslného úhlu pohledu šlape tahle podívaná velmi dobře. A tím, co se stane v závěru, trochu připomene Mumii. Jenom zamrzí, že se po intru přesuneme do současnosti, jelikož situovat příběh do 80. nebo 90. let by tomuto bijáku jistě přidalo na atraktivitě. Akorát bychom byli o hlášku o Jacku Sparrowovi chudší, no.

Francis Drake byl mořeplavec a korzár, ačkoli někteří historici tvrdí, že šlo v podstatě o regulérního piráta, který si to uměl zařídit. Hlavním hrdinou snímku je jeho potomek Nate, jenž se svým bratrem vyrůstal v sirotčinci, který vedly jeptišky. Jednou v noci se vloupali do muzea, což pro staršího Sama znamenalo třetí prohřešek a tím pádem vyhazov. Takže radši utekl, ale posílal pohlednice, do kterých možná zakomponoval nějakou tu šifřičku. Patnáct roků poté dopisy už nechodí. Nate pracuje jako barman v New Yorku, kde navzdory současné korektnosti míchá drink negroni a kde se snaží trochu neobvyklým způsobem balit osamocené zákaznice. Zrovna se objeví Sully a prozradí, že znal jeho bratra. Scháněli se totiž po ztraceném pokladu! Nate po počátečním váhání (jak jinak) hodlá na skutky staršího sourozence navázat. Nejdříve bude nutné sehnat (rozumějte ukrást) klíč, což tedy nepůjde bez komplice, který by vyřadil na aukci osvětlení, případně by neváhal rovnou seskočit na lustr, kdyby náhodou Plán A selhal. Když se zadaří, tak hurá před katedrálu Sagrada Família, u které čeká „kamarádka“ Chloe, která už má druhou část klíče, který by měl majitele dovést k mapě, a díky které se dočkáme další výtečné akční sekvence.

 










 

Jedna věc jsou nebezpečné nástrahy při prohledávání podzemních chodeb nebo ztroskotaných lodí (trailer toho nesmyslně prozrazuje o hodně víc, než by měl), druhá záporáci z masa a kostí. Antonio Banderas se takových úloh nebojí. Zabijákova žena a bodyguard ukazuje, že je zvládá stejně dobře, jako kladné postavy typu Zorra. Jeho Santiago Moncada přesně ví, co chce a neváhá jít přes mrtvoly. Zároveň si ve svém opojení mocí a touze po pokladu neuvědomuje, že se neobklopuje pouze věrnými přisluhovači, ale i osobami, jaké nebaví potloukat se v jeho stínu a jaké taky vyžadují uznání. Dojde proto na jeden vpravdě nečekaný twist, po kterém se těžko hledají odpovědi na otázku, jaké jsou vlastně motivace oněch přisluhovačů, když bez mrknutí oka následují někoho, kdo zradil. V Uncharted však dojde i na vítaný oldschoolový moment, kdy mužský hrdina zachrání život ženě!!! Zrovna tak, jak to činili protagonisté akčňáků a dobrodružných fláků z roků osmdesátých a dřívějších. Přeci jen v současnosti nastavily počiny typu Wonder Woman, Black Widow nebo Birds of Prey poněkud jiná, emancipovaná pravidla.

Uncharted bude patřit k tomu nejlepšímu, co Holllywood za poslední roky na poli daného žánru vyprodukoval. Srovnání celkově snese například s Expedicí džungle, ovšem s tím, že přednosti obou titulů leží někde jinde. Loňský kupříkladu selhal ve finále, letošní je zase jaksi přímočařejší, tudíž i legenda ohledně počínání Fernãa de Magalhãese mohla být propracovanější. Rovněž se liší vztahy mezi postavami. V této Disneyovce mělo jít především o špičkováním projevované vzájemné sympatie mezi Emily Blunt a The Rockem, zatímco tady máme klíčové figury tři, což situaci mírně komplikuje. Sully ví, co od Chloe čekat, tak se snaží si držet distanc. Nate je evidentně nezkušený, tudíž méně ostražitý. Sully jej zase využívá k dosažení svých chamtivějších cílů. Alespoň, že se dočkáme u postav nějakého vývoje. Co na tom, že bude adekvátní hvězdnému statusu jejich představitelů? Uncharted, ač se nevyhýbá nelogičnostem i nějakému tomu klišé, má zkrátka pořád, čím zaujmout. Jenom ty scény mezi a za závěrečnými titulky jsou spíše poněkud navíc.

FOTO: Falcon