U Avengers: Infinity War a u Avengers: Endgame se to dá pochopit, ale připravit si obří rozpočet na zápletku, kterou jsme do roku 2022 viděli snad 2023krát, to se tváří býti nepříliš rozumným nápadem. Jistě, cestujeme po světě – Bangkok, Turecko, Vídeň, Baku, Florida, Virginie, Berlín, přičemž Praha suplovala za více než jednu z těchto lokací. Akční scény z našeho hlavního města se naopak natáčely na Floridě … Ne, to je samozřejmě vtip. Natáčely se normálně v české metropoli, což je vítané zpestření. Kór když dojde na nejlepší akční sekvenci s tramvají, která možná předčí i tu z G. I. Joe, ve které byl využit stejný dopravní prostředek. Ovšem předčí ji pouze proto, že je o dost delší. Bratři Russoové zkrátka potřebují megabudget i tam, kde by si Robert Rodriguez, Steven Soderbergh či Peter Berg vystačili možná se čtvrtinovým. Zbytečné vyhazování peněz za opulentně sestavené scény, které děj de facto nikam neposouvají, jest do očí bijící.

Původně měl režírovat James Gray, což by bývalo bylo pomalu stejně raritní, jako když se pod titulky k filmu Anna Karenina podepsala Anna Kareninová. Ale zanechme legrace a pojďme k serióznější zápletce, která ovšem obsahuje pár úsměvných momentů na odlehčení. A nutno dodat, že tyto momenty fungují. Takže: existují různé speciální, většinou vládní nebo agenturní programy, které dělají z lidí hotové zabijáky, resp. agenty vycvičené na ty nejnebezpečnější/nejšpinavější akce. I Jason Bourne takovým prošel. Proto má hlavní hrdina Sierra Six blíže spíše k němu, než k agentovi 007, třebaže jej v jeden moment zmíní a třebaže tady máma Anu de Armas, který se objevili i v Není čas zemřít. Na martini, ani na slečny nemá úplně čas. I když není pochyb, že s Dani by se jistě rád sblížil, protože s Dani by se rád sblížil každý.

 










 

Sierra Six pracuje pro CIA a jeho nadřízený Denny Carmichael to nemá nastavené tak, že by se stal šmejdem na základě moci, jakou mu poskytuje práce pro tuhle světoznámou agenturu. Kdepak, on byl zřejmě šmejdem vždycky. A ani přetvářka mu příliš nejde, což poznáme hned po první akci, kdy musí protagonista zničit cíl v Thajsku a zajistit paměťovou kartu s přísně utajenými daty. Kolegyně Suzanne Brewerová (Jessica Henwick) takovéto porušování pravidel nerada vidí, ale to je asi tak všechno, co s tím může dělat. Ani po nepovedené misi v Praze, kde se vedle Vítkova a Žižkova podíváme třeba i na náměstí Jana Palacha nebo na náměstí Republiky. Tohle možná nespraví ani indický zabiják se smyslem pro fair play Danush. 

Ač se to po uplynutí expozice zdálo býti takřka Mission: Impossible, začne se nám záhy poté rozjíždět celkem fajnová zábava, jelikož se podařilo probudit zájem o postavy. Včetně té hlavní, byť to nejakčnější, co do této doby její představitel Ryan Gosling předvedl, byl taneček s Emmou Stone v La La Landu … Ne, samozřejmě akční tituly na kontě má taky (mj. Správní chlapi, Blade Runner 2049), ale že by hrál roli mlátičky, v jakých jsme zvyklí vídat Toma Cruise, Matta Damona či Liama Neesona, tak to rozhodně ne. Proti sobě má Chrise Evanse, jenž odmítnul hrát klaďase a místo toho ztvárnil vyšinutého Lloyda Hansena, který pomáhá CIA se špinavou prací a který je podle všeho hrdý na svůj osmdesátkový, téměř „bennettovský“ knírek. Pochopitelně dojde na jejich finální konfrontaci, která bohužel poněkud postrádá realističnost.

 










 

O zrádcích a nekalých praktikách CIA už vznikla celá řada projektů. Na první dobou se vybaví Nepřítel pod ochranou, byť se jinak s The Gray Manem nedá moc srovnávat. Tenhle podle knižní předlohy natočený biják totiž zachází až tak daleko, že ukazuje, jak agentura, která má pomáhat a chránit, využívá v podstatě mafiánské praktiky. I vůči svým bývalým zaměstnancům, mezi které patřil Fitzroy (trefně obsazený Billy Bob Thornton), jenž Sierru Six kdysi vytáhnul z vězení a jehož slabinu představuje neteř Claire, kterou hezky ztvárňuje z Tenkrát v Hollywoodu známá Julie Butters. Kdepak, také v tomto prostředí je velice důležitá důvěra, přičemž stačí jedna chybička a …

The Gray Man je film, který patří spíše do kina, než na televizní obrazovku či dokonce do mobilního telefonu!?! A to i přesto, že by ještě více vynikly určité nedokonalosti akčních scén, které mnohdy působí jaksi umělejším dojmem. Za tu zcela nejlepší – a přitom neakční – můžeme označit příchod k padělateli Wagnerovi Mourovi. Jinak na této nákladné podívané asi ponejvíce zaujme, tedy kromě tohoto songu, poslouchání češtiny a projíždění Prahou (které si vzhledem k nesmyslnému přerušení programu filmových pobídek v následujících rokách v amerických projektech patrně příliš neužijeme), že při čtení mezi řádky zjišťujeme, že postavy nejsou žádné prvoplánové prvoplánové figurky, nýbrž že jejich psychologie jest vlastně docela propracovaná.

FOTO: cinema.de