Duben

Recenze: Ant-Man a Wasp: Quantumania

Vydáno dne 21.02.2023
Marvel Cinematic Universe vstupuje do páté fáze svým celkově jednatřicátým filmem, který představuje třetí samostatné dobrodružství Scotta Langa a jeho milé Hope van Dyneové (Evangeline Lilly), která tentokrát sice zůstane trochu upozaděna, ale zato má nový sestřih, který se dá označit za první z řady zvláštních rozhodnutí. 

 










 

To úplně nejzvláštětší spočívá v tom, že je film trochu nepochopitelně oficiálně řazen i do žánru komedie, protože na rozdíl od minule prakticky vymyzela veškerá nadsázka a podobně jako v loňském Thorovi: Lásce jako hrom se hraje na serióznější strunu. Přitom když tvůrci sáhnou pro nějaký vtípek, skoro pokaždé výborně zapadne a funguje na výbornou (výjimku tvoří pouze ty, které se týkají Darrena). Jenže se bohužel dají spočítat na prstech. Jinak jsme nuceni sledovat víceméně tuctovou podívanou, která postrádá nápaditost a působí lehce odbytým dojmem (z hlediska příběhového, nikoli z hlediska CGI), takže vůbec nevyužije svůj značný potenciál.

O co jde? Janet van Dyne se po třiceti rokách vrátila z kvantové říše, tudíž to tam dobře zná. To se bude hodit, protože její dcera stále chodí se Scottem Langem, který má dceru Cassie (Kathryn Newton), které je teď osmnáct. Sice jí to neopravňuje k vědeckému experimentování s vysíláním signálu do jiných světů, přesto právě tohle dělá. Záhy jsou tedy Scott, Hope, Janet, Cassie a Hank Pym přeneseni zpět do kvantové říše, kde se zásahem osudu rozdělí tak, že Scott zůstane s Cassie. Janet se opět setká s kamarádem Krylarem (Bill Murray), který byl možná více, než kamarádem. V každém případě tohle teď není dobré místo na pobývání, jelikož tady vládne Kang Dobyvatel, jenž hodlá dále expandovat. Nebo něco v tom smyslu.

Někteří z těch tvůrců, kteří se Marvelovkám věnují dlouhodobě, jej považují za nejvíc nejnebezpečnějšího záporáka, což musí být nějaký nepovedený vtip, který snad ani nemůže být dále od pravdy. Respekt nevzbuzuje ani svým vzhledem (na rozdíl třeba od Gorra Zabijáka bohů), ani svým počínáním. Ztvárňuje ho Jonathan Majors, tak jako v seriálu Loki. Tohle však není otázka obsazení, protože s tím, jak je tahle figura napsaná, by z ní neudělal hrozivého záporáka ani Josh Brolin, který coby Thanos teprve nastavil laťku hodně vysoko. Ne proto, že měl ke svému řádění k dispozici dva filmy, nýbrž kvůli tomu, že za něj hovořily jeho temné skutky místo planých řečí. Kangovy schopnosti dělat kejkle s časem nás měly zanechat v němém úžasu. Místo toho nostalgicky zavzpomínáme ani tak ne na Čarodějovy hodiny jako na Saschu Barona CohenaAlence v Říši divů: Za zrcadlem.

 










 

Samotná kvantová říše nabízela – tak jako mnohovesmír – prakticky nekonečné možnosti. Jenže scenáristé nepopustili uzdu svojí fantazii a místo toho servírují prostředí, ve kterém jakoby vykrádaly původní Star Wars trilogii, Muže v černém a tvorbu Julese Vernea. Nejzvláštnější je, že když mravenci jdou, vybaví se Hvězdná pěchota, kterou Paul Verhoeven rozhodně nenatáčel jakožto rodinnou podívanou. Darren (opravdu postava za trest) zase připomíná Cranka z Želv ninja a Scottova multiplikace pro změnu evokuje tuhle epizodu Simpsonových … Čili se dá tvrdit, že té neoriginality je znovu dost i na počin z MCU. Tentokrát se ke všemu tvůrci snaží věci zdůvodňovat, což minule de facto nedělali. A také díky tomu stvořili zábavný biják, který opakovaně pobaví. Na rozdíl od tohoto.

Ant-Man a Wasp: Quantumania zároveň evidentně doplácí na to, že vedle těch důležitých postav neuvádí žádnou zajímavou vedlejší, jakými byli například Ghost (Hannah John-Kamen) či Luis (Michael Peña), jejichž absence byla pro změnu odůvodněna tím, že se mimo náš svět přesováme prakticky na úplném začátku, což se takhle po zhlédnutí filmu dá označit za další nedobré rozhodnutí. Štěstí, že sledovat Michaela Douglase zabořovat ruce do rosolovitých blobů, aby mohl řídit loď, se při vzpomínce na dramatické role v jeho filmografii jen tak neomrzí. A rovněž potěší, že Michelle Pfeiffer de facto jako jediná přizpůsobila svůj projev závažnosti celé situace (když už tedy musela být nehumorná), čímž na sebe vlastně nenuceně strhává pozornost. Pořád ale platí, že je to film Ant-Mana, tj. Paula Rudda, jakkoli mu scenáristé pranic nepomáhají tím, že sahají k takové současné mantře hollywoodských blockbusterů, která praví, že „když nevíš, jak vystavět příběh, lhostejno jakého žánru, udělej to tak, aby se z větší části točil kolem otce a jeho potomka.“ Někde to pořád funguje, leč tady nikoli.

FOTO: Falcon
Hodnocení autora: 5/105/105/105/105/105/105/105/105/105/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Chiméra

Film určený patrně především těm nedočkavcům, kteří se do Itálie chystají až o letních prázdninách.... celý článek

DVD

Recenze: Nový svět

Terrence Malick se ve své tvorbě vrátil i do vzdálenější minulosti, ovšem tahle výprava na začátek... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz