Ingrid, Gregorio, Carmen a Juni Cortezovi jsou členy OSS (Organization of Super Spies). Hned prvním úkolem dvou posledních zmíněných, kteří jsou pochopitelně stále dětmi, bude zachránit dceru prezidenta Spojených států, která si ze všech zběsilých atrakcí v zábavním parku Dinkyho Winkse (legendární Bill Paxton) vybrala tu úplně nejzběsilejší. Vadí ji, že na ni její otec coby hlava státu nemá čas. Carmen a Juni se ji snaží pomoct, což se nakonec podaří, ale neobejde se bez intervence rivalských dětských agentů Garyho a Gerti. Zatímco Carmen vypadá, že by si mohla rozumět s Garym, Juni se spřátelí s Alexandrou, tedy tou prezidentovou dcerou. To se přece může hodit vždycky, kór když dochází k nespravedlnostem vůči vaší rodině … A dokonce i tehdy, když vás mise, jakou jste si po hacknutí systému sami přidělili, zavede na záhadný ostrov.

Letos uvedený Hypnotic byl popisován jako „Hitchcock na steroidech“. Slavný režisér svým způsobem ovlivnil Roberta Rodrigueze i při tvorbě Spy Kids. V tom smyslu, že se do popředí dostává MacGuffin – tedy předmět, který postavy z nejrůznějších důvodů chtějí získat, což dává do pohybu celou zápetku. V jedničce jím byl Třetí mozek, tentokrát přebírá otěže tzv. Maskovač, neboli zařízení, které dokáže vyřadit z provozu všechny hi-tech vychytávky, kterými hlavní hrdiny obvykle zásobuje jejich strejda Machete (Danny Trejo). To se potvrdí i v de facto geniální koncertní scéně, jaká doprovází závěrečné titulky a ve které Alexa Vega coby Carmen zazpívá a zatancuje jako „Britney Lopez“ a Daryl Sabara coby Juni zahraje na kytaru jako „Angus van Santana“.

Zasazení příběhu na skrytý ostrov, svou tajemností a podivuhodností připomínající Ostrov lebek či Ostrov Dr. Moreaua, pozvedlo dobrodružný aspekt na docela jinou úroveň. Přítomný vědec jménem Romero (Steve Buscemi) totiž stvořil malá hybridní zvířátka, jenže když v jeho laboratoři došlo k nehodě (k jakým často dochází v komiksových bijácích), zvířátka poněkud vyrostla. Proto je venku možné natrefit na prasoptáka, kočkorybu, opicopavouka a samozřejmě obávaného hadoještěra. Romero se svých výtvorů bojí, a tak mu dává smysl, proč Bůh nikdy nesestoupí z nebes, jelikož má zřejmě taky strach ze svých stvoření.

 










 

Pro dvojku platí, že je z celé série nejumírněnější, co se týče opravdu přehnaných „crazy“ nápadů. A proto ji můžeme s klidem označit za nejlepší. Režisér znovu ukázkově uplatnil svou filmařskou zručnost, jak potvrzuje Desetiminutová filmová škola. Vizuální efekty možná mohly být zdařilejší, ovšem – jak zmíněno minule – k téhle sérii ve své podobě prostě patří. A navíc v mnoha momentech stějně fungují více než přesvědčivě. K takovým se řadí kromě těch hybridních zvířátek také nekonečný pád do sopky, obrovská mořská příšera nebo brouk, resp. spíše štěnice R.A.L.P.H. A vrchol představuje bojová scéna s oživlými kostlivci, která nejenže přidává projektu na napínavosti a atraktivitě, zároveň jest jistě stylovou poctou slavnému animátorovi Rayovi Harryhausenovi, jenž s podobnou přišel v Jásonovi a Argonautech. Úplně nejvíc jej však proslavila práce na kultovním Souboji Titánů.

Spy Kids 2: Ostrov ztracených snů rozhodně pobaví i ty, kdož mají svoje dětská léta už (dávno) za sebou. A vedle toho opět nepostrádá výchovný prvek, spočívající ve vyzdvihování důležitosti rodiny. Robert Rodriguez předkládá situace, repliky i celé dialogy, jaké nejenže sám zažil, ať už z pozice dítěte nebo později otce či manžela, ale zároveň jsou natolik univerzální, že budou díky vlastním zkušenostem nepochybně povědomé i většině diváků a divaček. K tématu rodiny nutno dodat, že pokračování má zpravidla být ve všem větší, což v případě Spy Kids znamená i přivedení prarodičů (Ricardo Montalban a Holland Taylor), kteří dostali podle Robertovy tehdejší manželky a producentky příjmení Avellanovi a kteří za Antoniem Banderasem a Carlou Gugino nehrají žádné druhé housle. Obecná rovnováha této druhé části je zkrátka téměř dokonalá.

FOTO: cinema.de