Na úvod bude asi dobré zmínit, že „Indymánie“ mě nějak minula. Přestože se pod celou franšízu podepsali dva vynikající tvůrci s bohatou imaginací, totiž Steven Spielberg a George Lucas. Přestože se podíváme do divácky atraktivních prostředí, jaká jsou mnohdy pro napínavá dobrodružství vskutku jako dělaná. A přestože se řeší pozoruhodné artefakty jako archa úmluvy, svatý grál (ačkoli ten se zrovna řeší i tady) nebo v tomto nejnovějším případě Longinovo kopí a soukolí z Antikythéry, díky kterému lze uskutečnit něco, o čem se v souvislosti třeba se sérií Rychle a zběsile zatím jenom mluvilo a spekulovalo.

Každopádně u Harrisona Forda se nelze zbavit dojmu, že čím starší, tím více v roli Indiana Jonese září. V pětce se úvodní sekvence odehrává během druhé světové války a rodák z Chicaga, který v minulém roce oslavil osmdesátiny, pro ni byl digitálně omlazen, což vypadá o dost lépe, než u Jeffa Bridgese ve Tron: Legacy. Po střihu se přesouváme do roku, kdy člověk poprvé obtisknul svoji stopu do povrchu Měsíce, tedy 1969. Doktoru Jonesovi by tedy mělo být 70 a jedná se o skok celkem výrazný, jelikož omlazení se už nekoná. Na druhou stranu, Harrison Ford jakoby ve zbytku filmu na svůj skutečný věk zapomněl (byť i ve skutečnosti vypadá více při síle, než v době, kdy točil Enderovu hru) a jeho herecké nasazení je radost sledovat.

 










 

Tentokrát vedle sebe nemá ani otce, ani syna, ale určitě ducha svatého, který mu vždycky pomůže i z těch nejzapeklitějších situací. To se nedá tvrdit o jeho dobrém kamarádovi Basilovi, který byl spíše přítěží, vezmeme-li v potaz, že nepochopitelně varoval nacistického záporáka před blížícím se tunelem, místo toho, aby ho prostě nechal se o něj rozplácnout a ušetřil by Indymu práci. Po boku titulního hrdiny v Nástroji osudu stane Helena Shawová (Phoebe Waller-Bridge), Basilova dcera přezdívaná „Vombatka“. A rozhodně by bylo maximálně pozoruhodné, kdybychom se mohli lépe seznámit s její matkou, abychom si udělali dobrý obrázek o tom, s kým ji postava ztvárněná Tobym Jonesem zplodila.

Ještě nebude od věci zmínit, že kdo se těší na Antonia Banderase, ten by moc neměl, jelikož jeho úloha není příliš velká, byť se dostal i na povedený plakát. Na něm samozřejmě neschází ani hlavní záporák Mads Mikkelsen, jenž hraje nacistu, který chce odstranit Hitlera, jelikož vidí jeho chyby a rád by zaujal post Führera. Tady bude dobré zmínit, že za ta čtyři předchozí dobrodružství se zjevně Indiana Jones ještě nepoučil z toho, že když už má důležitý artefakt (MacGuffin) na dostah ruky nebo dokonce už přímo v ní, nezřídka se v takový moment objeví zlotřilci, aby mu jej sebrali. Tohle představuje jednu z věcí, kterou si scenáristé mohli pohlídat, jelikož rozhodně nejde o žádná béčka: John-Henry a Jez Butherworthové (Fair Game, Na hraně zítřka), David Koepp (Úkryt, Andělé a démoni).

 










 

Svou tužku k dílu přiložil i James Mangold, který po produkujícím Stevenu Spielbergovi převzal režisérské otěže, leč jeho styl se snaží dodržet. Celý tenhle projekt, jaký dává hrdě na odiv svůj monstrózní, bezmála třísetmilionový rozpočet (jenom závěrečný money shot stál patrně víc, než všechny české hrané filmy, které šly v minulém roce do kin – tedy s výjimkou Jana Žižky), zvládnul ukočírovat velmi dobře, čímž odčinil svoje dva wolwerineovské nedorazy. Ty pomohly dojít k myšlence, že to možná bude tak, že čím dál do minulosti se letos šedesátiletý tvůrce vrací, tím si je jistější. 3:10 Vlak do Yumy lze s klidem považovat za naprosto skvělý počin. Jenže Nástroj osudu tohle tvrzení nepodtrhne, neboť klíčová předfinální pasáž totálně postrádá uvěřitelnou atmosféru, za což asi můžou i do očí bijící vizuální efekty, které narušují jinak příjemný nostalgický návrat do osmdesátek. Z pohledu té uvěřitelné atmosféry v podstatě funguje lépe i taková série o Králi Škorpionovi.

Indiana Jones a nástroj osudu je film, který skalní příznice a příznivkyně této ságy, která započala dvaačtyřicet roků zpátky, zřejmě nezklame. Ti ostatní udělají dobře, když si před cestou do kina připomenou předchozí části (k dispozici jsou jak na DVD/Bluray, tak na Disney+). Ovšem i po jejich zhlédnutí se snadno může stát, že si také řeknou, že takhle dobrodružná podívaná je sice pěkná, ale něco jí prostě pořád schází. Něco, co by ji postavilo na roveň dvou Mumií od Stephena Sommerse, které se pyšní prakticky dokonalou vyvážeností všech složek, včetně hudby, ačkoli zrovna v tomto směru Indiana Jones nezaostává a těžko se chápe, že Maestro John Williams za ni tenkrát nebyl oceněn Oscarem. Plus zasluhují tvůrci také za to, že znovu nevynechali Karen Allen, byť se určitě najde dost těch, kteří v ní vidí spíše Jenny Haydenovou, než Marion Ravenwoodovou.

FOTO: Falcon