To jeli dva ve vlaku … Ne, komediálním dílkem Zdeňka Svěráka bychom asi neměli začínat při psaní o napínavém thrilleru/dramatu/filmu noir, navíc když bývá jeho režisér označnován za „mistra napětí“. Přezdívka, jaká ve 21. století nedává tak docela smysl, protože mnohé z „Hitchových“ počinů prostě zestárly. Konkrétně u Cizinců ve vlaku za to může patrně rovněž skutečnost, že režisér natáčel tradičně podle storyboardů, což opět vyústilo ve střihy v momentech, kdy v žádném případě neměly přijít. Další možnost je, že spoluscenárista Raymond Chandler, jinak klasik nejen americké, nýbrž v podstatě světové literatury, a samozřejmě stvořitel legendárního detektiva Phila Marlowa, měl zřejmě celý projekt na háku a minimálně z části se nechal inspirovat Pojistkou smrti, ke které psal taky scénář.

Jenže zatímco Billy Wilder šel při vyprávění nekompromisně až na dřeň, díky čemuž stvořil nadčasový klenot, Hitchcockův biják – o sedm roků mladší – opět posouvá do popředí myšlenku, že jeho tvůrce ve své kariéře natočil víckrát de facto stejný film. Podobně jako Martin Scorsese. Tentokrát jde o to, že si ve vlaku přisedne ke známému tenistovi Guyovi Hainesovi pochybný psychopat Bruno Antony. Ví, že se spolupasažér-sportovec chce zbavit svoji zlé manželky Miriam, aby si mohl vzít senátorovu dceru Anne. Na rozdíl od Kmotra, učiní nabídku, která se odmítá: On zabije manželku, zatímco Guy zabije Brunova nenáviděného otce, jelikož ten si uvědomuje zrádnou povahu svého syna. Prostě by si vyměnili vraždy. A jakožto dva lidi, kteří se náhodou potkali v jednom kupé, je přece nikdo nebude podezírat a tenhle trestný čin jim projde.

Zápletka pozoruhodná, ba v jistém smyslu nebezpečná, protože mohla inspirovat (a dost možná aj inspirovala) skutečné zločince. Problém spočívá v tom, že film není poháněný jí samotnou, nýbrž postavami, resp. postavou. Záhy zjišťujeme, že Bruno je všehoschopný, takže musíme počítat s tím, že může objevit taky ve scénách, ve kterých by se teoreticky objevit neměl. Není to ani tak o tom, že na rozdíl od Scorseseho v Mysu hrůzy, Hitchcock neměl Roberta De Nira, nýbrž Roberta Walkera. A vlastně to není ani o tom, že druhý jmenovaný ztvárňuje roli tak, že čitelně lže, takže mu sotva může někdo uvěřit. A není to ani o tom, že oba tituly dělí rovných 40 roků. Potíž spočívá v tom, že rodák z Londýna, který v Cizincích ve vlaku podruhé v kariéře spolupracoval se svou dcerou Patricií, prostě zase nejde až na dřeň.

 










 

A svou významnou roli hraje rovněž skutečnost, jak je vše natočeno. Právě ve Filmových spekulacích o tom psal Quentin Tarantino, že na pět Oscarů nominovaný tvůrce švenky, jízdami a nájezdy rád nechával upozorňovat na kameru, abychom si připomínali, že sledujeme pouze film. Ostatně Vždyť je to jen film rovná se názvu výborné biografické knihy, kterou o Alfredu Hitchcockovi zpracovala Charlotte Chandler. Těžko soudit, proč se k tomu uchyloval. Byl snad natolik přesvědčený o svém režijním superumu, že se domníval, že kdyby na kameru neupozorňoval, diváci by jeho počiny složitě rozdýchávaly? Už nejklíčovější scéna vraždy jest zprvu natočena nápaditě, jenže právě špatným střihem ji zruinuje, čím do značné míry zruinuje celý film. Ani zdlouhavá tenisová pasáž ničemu nepomáhá.

Cizinci ve vlaku jsou titulem, v jehož rámci strávíme v uvedeném dopravním prostředku pouze cca 10 minut. Velikou pochvalu zasluhuje za scénu s kolotočem, která byla trikově naservírována působivě, jakkoli se nelze pozastavit nad způsobem, jakým splašenou atrakci ten starší pán ve filmu zkrotil. Režisér také nechtěl spolupracovat s Ruth Roman, která přitom v roli Anne předvádí prakticky nejlepší herecký výkon ze všech zúčastněných. Knižní předloha Patricie Highsmith, díky níž můžeme vidět i výbornou Smrt v labyrintu, byla podle všeho v ledasčem odvážnější. Nebylo by překvapením, kdyby si z ní vzala tahle adaptace jenom expozici, která jest prakticky ukázkovým prvním dějstvím. Bohužel s tématem/myšlenkou, že každý zná někoho, kdo ho maximálně štve a koho by tudíž nejradši zabil, se nepracuje dobře. Nic na tom nezmění ani slovíčkaření spočívající v tom, že se slovo Strangers (cizinci) v původním anglickém názvu dá snadno změnit na Stranglers (škrtiči).

P.S.: Na DVD se z bonusových materiálů dozvíme, kdo na filmu pracoval, jak vypadá trailer a přidáno bude podivné němé minutové video, ukazující Alfreda Hitchcocka u vlaku při „historickém setkání“.

FOTO: cinema.de