Bartonská škola se nachází ve státě Massachusetts. Dlouhé roky na ní přednáší Paul Hunham, co se specializuje na antickou literaturu. Rád si přihne, každým okem se dívá jinam a smrdí jako ryby, což je taky dáno určitou kondicí. Jedním z jeho studentů je Angus Tully. Ten není hloupý, ale svou upřímností si kolikrát zavaří. Bude-li ještě jednou vyloučen ze školy, půjde na vojenskou akademii Fort Union, jaká představuje takové peklo na Zemi. Jeho otec možná je a možná není mrtvý, matka s tváří Gillian Vigman o něj nejeví zájem, protože má nového přítele Tatea Donovana, se kterým chce trávit nadcházející svátky. Afroamerická kuchařka Mary přišla o syna-vojáka. Když se po několika dnech vánočních prázdniny šťastně odpojí ostatní přebývající studenti, zůstane s Hunhamem a Tullym sama ve školním kampusu (nikoli krampusu). A teprve tehdy začne to pravé dobrodružství … A nebo taky ne.

Nikdo z těch tří nemá zrovna radost, že musí trávit čas, kór takhle o svátcích, ve společnosti těch zbývajících dvou, resp. Mary je to asi celkem jedno, protože je dobrá duše a navíc utrpěla velikou ztrátu, takže nevrlí profesoři a přidrzlí studenti ji opravdu nemůžou vykolejit. Prostory, ve kterých se příběh odehrává, nejsou izolované jako hotel Overlook nebo lesní chata, přesto tady po vylidnění plyne čas hodně pomalu. Snad i proto může nejednomu trvat klidně hodinu, než si k těm třem postavám vytvoří určitý vztah. Ovšem při naskočení závěrečných titulků uznáme, že Paul Giamatti, Da’Vine Joy Randolph i úplný novic Dominic Sessa to zahráli výborně a herecky se dokázali – nepochybně také díky přesnému režijnímu vedení – sladit na stejnou vlnu.

Svým způsobem čtvrtou do party bude Hunhamova kolegyně Lydia (Carrie Preston), která o učitelském volnu brigadničí coby servírka a která vypadá, že má zájem se s ním sblížit, té rybině navzdory. Na druhou stranu se třeba snaží být jen milá, což si jak on, tak Tully vykládají jinak. Každopádně, mladší z obou mužů dychtí po čemkoli, co by zahnalo nudu. Takovou věcí může být tu vánoční večírek u Lydie, tu výlet do Bostonu, kde shodou okolností bydlí Maryina těhotná ségra a kde se po ulicích procházejí postarší štětky. Pamatujme, že se pohybujeme v roce 1970 (a později kratičce 1971), což znamená, že postavy klidně můžou vyrazit do kina na Malého velkého muže, pokud to tedy není jen záminka k uskutečnění dlouho odkládaného plánu. Je hezké, že tvůrci nezvorali rok – na rozdíl od těch, co stojí za projektem Lovelace (recenze), kteří v roce 1970 nechávají postavy zaníceně promlouvat o Francouzské spojce (recenze), co šla do kin až následujícího roku.

 










 

Když mezi postavami probíhají „smalltalkové“ a běžné dialogy, např. o historii, je všechno v naprostém pořádku. Ovšem v momentě, kdy chtějí tvůrci rvát z diváků a divaček emoce prostřednictvím toho, že postavy, především tedy Tullyho, nutí řešit rodinnou situaci, film do značné míry přestává fungovat (s výjimkou předfinální scény v ředitelně), jelikož podobně emočně-násilný, ba spíše až patetický přístup, aplikuje každoročně několik snímků, co se pak ucházejí o cenu Akademie. V Zimních prázdninách zároveň platí, že leckterým scénám schází výraznější pointa, takže když na ně budeme chtít nahlížet jako na takový ten „feel-good movie“, tak budeme muset dodat, že existuje řada příjemnějších.

Zimní prázdniny jsou filmem, v jehož jedné scéně se mluví o plagiátorství, přičemž právě režisér Alexander Payne (jeden z těch, co jejich počiny bývají s železnou pravidelností nominované na Oscara) a scenárista David Hemingson (též stvořitel seriálu Whiskey Cavalier, co se natáčel v ČR) byli nařčeni Simonem Stephensonem (Luca), že vykradli jeho scénář k filmu Frisco, jaký se více než jednu dekádu zpátky dostal na hollywoodský seznam nejlepších dosud nerealizovaných scénářů. Uvidíme, jak celý spor dopadne. Komplikovanější může být v tom, že podobných příběhů nabízí historie kinematografie celou řadu. Tenhle vedle kvalitních hereckých výkonů zaujme ještě precizní dobovou atmosférou.

FOTO: CinemArt