A je to tu! Očekávané se stalo skutečným a fanynky si stále ještě otírají slzy dojetí a krůpěje potu. Naopak odpůrci upírsko – vlkodlakovské ságy si škubou vlasy a sbírají z podlah oči, které jim vypadly z důlků. Nový měsíc je opět filmem, který rozdělil diváky na dva bojující protipóly a jednu neutrální středovou linii. Jedna strana ho okatě nenávidí, druhá slastně miluje. Musím se přiznat, že jsem se tentokrát pokusila o menší názorový průzkum mezi lidmi v mém okolí a nevěřila jsem vlastním očím, kolik a jakých plusů a mínusů dokáže člověk ve filmu zbystřit. Proto bych vás v průběhu mého článku s některými vnímatelskými postřehy obeznámila.

Hned na začátek bych vás ráda seznámila s režií. Aktivní režisérka prvního dílu Catherine Hardwicke byla z důvodu rozhodnutí nahrávacího studia vystřídána Chrisem Weitzem. Tohoto pána si můžeme spojit se Zlatým kompasem, který režíroval. A jak se ve finále obě verze od sebe liší? Nijak! Odpověděla většina lidí, kterých jsem se zeptala. Téměř nikdo si nějaké změny ani nevšiml. Já osobně jsem zaznamenala oproti prvnímu dílu jen několik odlišností, a to například pronikavějšího humoru, většího počtu různorodých postav nebo více grafických efektů. Když bych měla jmenovat první věc, kterou mají obě režisérské strany společnou, tak ze mě jako na povel vyletí spojení „šílené dialogy“! Už v prvním díle jsem přemýšlela, jestli by někdo v reálném světě dokázal vypustit z úst taková zvěrstva. Samozřejmě beru v úvahu pouze teze, které se netýkají fantas souvislostí. Stejná zůstává i ponurost celého příběhu nebo zbytečné scény. K těm zbytečným scénám bych se ještě ráda vyjádřila. Když jsem si vzala do ruky papír a tužku a shrnula jsem si přibližný čas scén, které bych z celého filmu vidět nemusela s tím, že o nic zásadního rozhodně nepřijdu, tak mi celkový výsledek tvořil cca 80% „knockout momentů“. Účastníci mé ankety se na tento fakt dívali celkem souhlasně, jsem zvědava, jestli i vy to vidíte podobně. Budu jen ráda, pokud se k celé situaci vyjádříte.

Abych se přesunula k hereckému obsazení. Milovnice nagelovaného upírského elegána mohou být při sledování jaksi rozježené. Jde o to, že hlavní protagonista v podstatě už tak moc hlavní ani není. Z celkového dějového koláče získala postava upíra Edwarda alias Roberta Pattinsona ukrojeno jen nepatrně. Herec se na plátně objeví při okrajích - na začátku a na konci. Vlastně, abych byla přesná, tak se bude hlavní hrdince Belle, jinak Kristen Stewart, zjevovat jako neskutečný přízrak. Právě Kristin Stewart získala z pomyslného koláče největší kus, přičemž v některých scénách působí více bezkrevně než by měli vypadat upíři. Hrdinka si v průběhu projde věru depresivními a snad až vyšinutými stavy. Nejednou se setkáme s cukáním a hekáním ze spaní, unavenými a zastřenými pohledy či se zoufalým psaním emailů. Stejné ustarané pohledy sdílely i fanynky, které se zmiňovaly o faktu, že Edward není nejvíce snímaným mužem filmu.

Nástupcem alfa upíra Edwarda Cullena se stává Bellyn kamarád Jacob v podání Taylora Lautnera, ten se nám stejně jako většina jiných mužských postav ve filmu ukazuje „horenahý“. Ano, vy co jste film neviděli, tak se připravte na několikeré doteky nahého těla. Již jsem se zmínila, že ve filmu je tentokrát více postav. Je tomu opravdu tak, kromě upírské linie se připojuje i vlkodlačí a kromě domácích „forksovských“ upírů se do děje nahrnují i zahraniční, plus postavy z minulého dílu a navíc nepotřebné „křoví“. Ještě bych se ale mohla zmínit o dvou postavách, které mne ve filmu zaujaly. Tou první je upírka Alice z rodu Cullenů. Tu jsme mohli vidět i v prvním klání, nicméně v tomto díle má rozhodně více prostoru na svou prezentaci. Hlavně k závěru předvede, co v ní vlastně vězí. Druhá postava, také „ženská“, která stojí za povšimnutí je například drsná upírka coby Dakota Fanning. Nemohla jsem uvěřit, že tohle stvoření je to samé, co vyděšená holčička z Války světů. Bez výčitek mohu říci, že jsem vážně „čuměla“, co nám z půvabné dívky roste.

Nový Měsíc je o něco akčnější než první Stmívání. Celkem pěkně počítačově vytvoření vlkodlaci se nejednou předvedou v plné své rozzuřenosti a zběsilosti. Upíří „bitkování“ mne upřímně zase až tak nenadchlo, čekala jsem zase trochu více napětí v jejich scénách. Snad nejsem jediná, kdo si všiml faktu, že zpomalené scény byly až drasticky míchány s těmi extra zrychlenými. Já nevím, jak vy, ale mně i mým známým to až lezlo na nervy. Abych také chválila, tak se mi na snímku líbilo, že si v něm přecijenom každý našel to své. Nejenom vyhledávači nesmrtelné romantiky mohou zaměřit své zraky na plátna kin a později obrazovek. K nabídnutí je zde jmenovaná akce, krapet psychologie, ale i komediální prvky se naleznou. 

Pokud vás zaujal už první díl, tak mohu ten druhý doporučit, je téměř stejně laděn. Avšak jestli nejste příznivcem klasické „love story“ mezi člověkem a jiným tvorem, tak určitě vyhledejte něco jiného a Novému měsíci se vyhněte rovnou dvěmi oblouky. Když přemýšlím nad hodnocením, zvažuji pro a proti, tak stále slyším slova jednoho z diváků, okatě upozorňuji na to, že se jednalo o zástupce mužného pohlaví: „Vždyť je to tak romantický! Zkus si to představit ve skutečnosti. Ten film je tak uzoufalej schválně! Aby to na tebe tak depresivně působilo taky, stejně jako na tu Bellu,“ co na to říct? Fanoušci a zasvěcené fanynky by jistě film označili jako stoprocentní a dokonalý. Já jsem došla k závěru, že dám „jen“ 60%, protože megafilm, jak je všude Nový měsíc nazýván a vyzdvihován, by měl mít přecejen něco víc do sebe než jen komicky vyznívající rozhovory a dechberoucí (v různých ohledech) konec.