Leccos naznačuje už upoutávka, která se od posledního listopadového víkendu promítá v kinech. Z několika výrazných postav příběhu, který se odehrává v roce 1982, vyčnívá příslušník tajné policie Antonín, člověk znuděný prací i rodinným životem. Antonína rozežírá nezacílený vztek na všechno kolem a podvědomě hledá důvod od toho utéct. Určitou naději na únik vidí v pro něj nedosažitelné dívce Kláře, milence ženatého disidenta. Touze po ní podřídí veškeré úsilí a chladnokrevně zasahuje do osudů blízkých i neznámých lidí.
„Antonín je nevyzpytatelná osobnost. Nebezpečná svému okolí, s mocí a možnostmi, které mu dává totalitní režim, jde za svým cílem sebezničujícím způsobem. Všechny postavy filmu, a s nimi vlastně i diváka, udržuje ve stálém napětí,“ vysvětluje producent Vratislav Šlajer.
„Chtěli jsme vyprávět příběh, který má univerzálnější téma než výpověď o době, v níž se odehrává. Postavy nemají žádné reálné předobrazy. Jejich příběh určitě není příběhem politickým. Politika jen vyhrocuje dilemata, která musejí hrdinové řešit, dilemata, která zdaleka nejsou svázána s dobou a místem děje,“ zdůrazňuje scénárista Ondřej Štindl.
Pouta se natáčela od prosince 2008 do léta 2009 v Praze, Ostravě a Bratislavě. Herecké obsazení vzešlo z důkladných, rok a půl trvajících, castingů. Hlavního hrdinu Antonína hraje hvězda hradeckého Klicperova divadla Ondřej Malý, jeho osudovou ženu, krásnou jeřábnici Kláru, bratislavská herečka Kristína Farkašová . Jedinou slavnou tváří snímku je Oldřich Kaiser , jinak i další role byly obsazeny herci méně známými: Martin Finger, Luboš Veselý, Lukáš Latinák, Barbora Milotová, Roman Zach, Ivana Uhlířová, Jiří Štrébl a Jana Janěková.
První verze scénáře vznikla už v roce 2002. Producent Vratislav Šlajer vzpomíná: „Na začátku byl skvělý scénář, který postupně prohlubovaly a zintenzivňovaly další komponenty – režie, obraz, herecké výkony, hudba. Výsledek není náhoda, ale úspěch intenzivní týmové práce."
Také režisér Radim Špaček oceňuje mimořádný přístup všech členů štábu. „Vyprávění jsme nechtěli přeplácat historickými motivy a zásluhou kameramana Jaromíra Kačera, jeho způsobu snímání a jakémusi mentálnímu připodobnění charakteru té doby, z plátna dýchají 80. léta, přestože se neobjeví žádné jednoznačné symboly, žádná rudá hvězda... Věřím, že se nám společně podařilo natočit film uvěřitelný, pravdivý, úzkostný i nadějeplný,“ uzavírá Radim Špaček.