Výjimečný je zcela určitě, a to především vzhledem ke svému žánru. Kriminální thriller natočený u nás je stejně neobvyklá událost, jako když na poušti napadne sníh. Není to nijak často, ale stává se to. A když se tak stane, obvykle bývá někde chyba. V případě Kajínka je chyba v tom, že se především v prvních zhruba dvaceti minutách, a pak i v několika dalších scénách snaží napodobovat hollywoodské filmy. Přínos této volby je alespoň v tom, že je vidět, že se od „továrny na sny" máme ještě dost co učit. Film totiž jinak plyne velmi pomalu a tempo vyprávění je tedy hodně nevyvážené a děj se místy až nepříjemně táhne. Když už se tvůrci rozhodli udělat film za pomoci kamery a střihu dynamičtější, měli se tohoto rozhodnutí držet po celou dobu.

Jediné, co přinutí i v těchto táhnoucích se pasážích stále sledovat plátno, je brilantní výkon Táni Vilhelmové v roli advokátky Jiřího Kajínka Kláry Pokorné. Pokud tato možná vůbec nejpopulárnější současná česká herečka nezíská svého druhého Českého lva (první je za film Štěstí) za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, pak jí jednoho nechám vyrobit. Patrně neexistuje herečka, která by se do této role hodila lépe. Způsob, jakým Táňa zvládá veškeré situace je opravdu obdivuhodný.

Velmi překvapil také Václav Noid Bárta v roli Kajínkova spoluvězně, protože jeho výkon je určitě daleko lepší než hudba, kterou pro film složil. Ani role Alice Bendové už snad být lepší ani nemohla. Samotný Konstantin Lavroněnko, tedy představitel samotného Jiřího Kajínka, je ovšem bohužel velice nevýrazný. Navíc svým vzhledem připomíná spíše současného trenéra fotbalového Realu Madrid Josého Mourinha, než nejznámějšího českého vězně. Zatímco pro ženskou hlavní roli se tvůrci s obsazením dokonale trefili, s tou mužskou tedy šlápli o dost vedle. Navíc by bylo bývalo lepší, s ohledem na to, že Táňa má ve filmu daleko více prostoru než Kajínek, kdyby se film jmenoval spíše Kajínkova advokátka.

Ve filmu je několik akčnějších scén, z nichž vyniká hned ta první, kdy dojde k vraždě. Na české poměry je poměrně naturalisticky nasnímaná a ano, i dobře zrežírovaná. Debutující Petr Jákl evidentně udělal pro tento projekt maximum, což se potvrzuje i v dalším průběhu filmu. Jen je škoda, že si spolu se spoluscenáristou Markem Dobešem (mj. režisér správně „ulítlé" hororové komedie Chocking hazard) mnohdy neodpustili velmi stupidní repliky, kterými shazují do té doby povedené scény. Velmi pěkná je také scéna s autem, která opět zavání Hollywoodem. Ale něco jí chybí - výbuch. Sice podle všeho auta jen tak nevybuchují, ale divák zvyklý na americké akční filmy výbuch prostě očekává. A určitě to není o financích, protože podobnou věc už jsme mohli vidět i v českých filmech. A to i v těch, které jsou žánrově úplně jinde, a které vypadají spíše televizně (viz Vy nám taky, šéfe). Naopak útěk z věznice Mírov, který Kajínka proslavil, mohl být určitě dramatičtější.

Nelze nezmínit kamerovou stránku filmu. Kameraman F. A. Brabec ukázal, že je opravdový profesionál. Dokáže skvěle natočit nejen lyrické scény s vlajícími šátky, ale i akční scény s krvavými obličeji. Kajínek sice po visuální stránce není tak úchvatný jako třeba Máj, ale to je vzhledem k prostředí, kde se film odehrává (tj. převážně vězení), naprosto samozřejmé. Brabcových dalších nádherných záběrů si ale jistě užijeme dost a dost v prvním českém 3D filmu s názvem V peřinách, který také režíruje. Film bude mít premiéru v březnu příštího roku a i jedna členka štábu mi potvrdila, že se po výtvarné stránce jedná o velmi náročný projekt.

Ale zpět ke Kajínkovi. Jeho příběh nepochybně přímo volal po zfilmování. Pokud by se ale jednalo o originální příběh, který by tudíž nebyl inspirován skutečnými událostmi, spojenými se známým vězněm, tak by bylo hodnocení ještě lepší. Šlo by totiž o velmi chytrý příběh a jeho autor by nepochybně musel být velmi nadaný scenárista. Jenže protože Kajínek vznikl na základě skutečných událostí, je to spíše dosti zarážející příběh, který ale určitě nutí k zamyšlení.

Kajínek asi nebude nejlepší český film letošního roku. Ale rozhodně by měl sloužit jako inspirace pro ostatní české filmové tvůrce, že není třeba se obávat zkusit natočit jiný žánr než drama nebo komedii.