O filmu už jsme psali v tomto článku, takže pokud máte zájem, můžete si děj a další informace připomenout tam. Aby se film odehrával v prostředí baletní scény, není zrovna obvyklé. Nepochybně je spousta zajímavějších míst, odvětví a dokonce i tanečních stylů, které jsou pro diváky atraktivnější. Jenže filmy nejsou jen o prostředí, ve kterém se odehrávají. Vůbec si nedovedu představit, jak by dopadl třeba nějaký akčňák, kdyby ho režíroval Darren Aronofsky. Myslím, že by to pro něj byl velmi náročný úkol, a neřekl bych, že by obstál. Zatím totiž natáčel pouze a jenom ryzí dramata. Jenže filmy nejsou jen o režisérovi. Sám nemám rád balet. Nemám rád předchozí dramata Darrena Aronofskyho. Ale Černá labuť mě fascinuje!

Všichni známe ty pocity před důležitou zkouškou, důležitým vystoupením nebo důležitým pohovorem. Pokud během uvedených situací musíme spoléhat na věci, které dobře ovládáme, tak jsme před nimi nepochybně klidnější. Pokud ale víme, že během uvedených situací narazíme na věci, které neovládáme vůbec, tak se snažíme udělat maximum, abychom všechny nedostatky odstranili, a potom také uspěli. To je přesně případ hlavní hrdinky Niny, která mistrně ztvárňuje Bílou labuť, ale v baletu Labutí jezero hraje neméně důležitou roli i labuť Černá. A najít její správné pojetí je pro Ninu obtížné. Být dokonalá v tomto slavném představení se pro ni stává přímo posedlostí, takže odstraňuje své nedostatky takovým způsobem, jak bychom to rozhodně neměli dělat ani před nejdůležitější zkouškou, nejdůležitějším vystoupením nebo nejdůležitějším pohovorem. Diváci ale snahu hlavní hrdinky o totální dokonalost přesto určitě chápou, protože mají mnozí z nich jistě sami nějaký cíl, pro jehož dosažení jsou ochotní udělat téměř cokoliv, jako ona. A v tom nepochybně tkví jedno z nejpodstatnějších tajemství úspěchu filmu.

Omezený rozpočet je hodně znatelný, ale i tak všechno skvěle funguje. Protože tvůrci rezignovali na další umělé osvětlení (prakticky využívají jen obyčejné chladné zářivky), dosáhli tím velmi ponuré atmosféry, která přidává dílu na jeho výjimečnosti. Ani kamerové vybavení, které měli tvůrci k dispozici, určitě nepatří k nejlepším. Většina záběrů je natáčená z ruky, a pokud je scéna málo osvětlená, pak obraz drobně zrní, čímž dostává toto drama místy hororový „look". Černá labuť je opět jasná ukázka toho, že pokud máte velký talent, můžete i s malým rozpočtem dokázat velké věci. 

„Režisér Darren Aronofsky vsadil na oblíbenou Natalie Portman, protože byl přesvědčený o tom, že je snad jako jediná ze všech současných hereček schopná tuto ohromně náročnou postavu ztvárnit přesně podle jeho představ." Uvedenou větu jsem napsal v článku, který zmiňuju v úvodu této recenze. Po zhlédnutí filmu jsem přesvědčený o tom, že Natalie Portman všechny původní režisérovy představy překonala. Výkon, který ve filmu po celou dobu ve své doposud vůbec nejnáročnější roli předvádí, je naprosto brilantní. Už když jako malá pomáhala Leonovi stěhovat jeho oblíbenou kytku, bylo vidět, že tohle děvče bude s největší pravděpodobností čekat hvězdná herecká kariéra. Při vší úctě k Annette Beningové a ostatním nominovaným si myslím, že pokud nezíská Oscara za Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Natalie, tak půjde o jedno z největších pochybení ve třiaosmdesátileté historii udílení této neobyčejně prestižní ceny.

Ale Černá labuť není jen o Natalie Portman. Podobně skvěle totiž hrají i její kolega a kolegyně. Vincent Cassel by byl, s trochou nadsázky, možná ještě lepší umělecký šéf baletu než herec. Mila Kunis ztvárnila svou postavu tak trochu tajemně a její představení vyvrcholí velmi intimní scénou její postavy s hlavní hrdinkou, která má už předtím jednu podobnou sama. Při těchto scénách asi ani nebudete věřit svým očím, co že to na plátně zrovna vidí. Barbara Hershey coby matka Niny přidává zajímavým pojetím své postavy celému filmu na dramatičnosti, protože nepůsobí tak, že by byla své dceři jen takovou oporou, jakou by být měla.

Černá labuť patří k těm filmům, po jejichž zhlédnutí vás mrzí, že už je nikdy neuvidíte poprvé, jelikož první zhlédnutí vždy prožíváme nejvíce. Co je na ní vůbec nejcennější je fakt, že vznikla podle původního námětu. Žádný remake, adaptace, prequel nebo sequel. Doufám, že se v Hollywoodu nechají „labutí" alespoň trochu inspirovat, protože více podobně kvalitních originálních námětů by diváci určitě uvítali.