Agentka OSS Marissa (Jessica Alba), teta Juniho a Carmen Cortezových, právě čeká dítě se svým manželem (Joel McHale), který už dva potomky má. Cecila (Mason Cook), který je nedoslýchavý, a tak musí nosit naslouchátka, a Rebeccu (Rowan Blanchard), která si libuje ve všemožných kanadských žertících, jejichž obětí se stává především Marissa. Když ale děti zjistí, jaká je její skutečná profese, zapojí se spolu s ní, jejím synovcem a neteří, ukecaným robopsem Argonautem, a ve finále i s tím v té době už ročním miminem (!) do boje proti šílenému padouchovi s hodinami místo hlavy, který chce všechen čas na světě ukrást pro sebe.

Nutno podotknout, že šílený není jen padouch, ale i celý tento film. Ale o tom později. Nejprve pojďme ke zmíněnému čtvrtému rozměru. Každý, kdo na film vyrazí, dostane tzv. Aroma-Scope kartu. Na té se nachází čísla od 1 do 8. Kdykoliv se na plátně jedno objeví, na kartě ho setřete, a tak ucítíte přesně totéž, co postavy ve filmu. Tímto se v podstatě už opravdu zapojují všechny lidské smysly – zvuk, sluch, někteří (především však děti) díky 3D využívají v kině i hmat, pak samozřejmě tedy čich, který zároveň u některých čísel vyvolá i chuť. Rozhodně ale ne u všech, protože zatímco některé vůně jsou poměrně příjemné (cukrátka), jiné takové nejsou (když mimino udělá, ehm, … fuj!). V každém případě přišel Robert Rodriguez s dalším výborným nápadem, který se možná naplno uchytí až za několik let, tak jako tomu bylo v případě předchozích Spy Kids, které kultovní režisér natáčel ve 3D v době, kdy se k tomu ještě nikdo jiný neměl.

Snad žádný jiný režisér není natolik všestranný a odvážný, aby natočil úsměvnou rodinnou komedii a v zápětí se pustil do krvavé podívané pro dospělé. V tuto chvíli má otec pěti dětí (s Elizabeth Avellán, producentkou jeho filmů) na kontě celkem 14 celovečerních kinofilmů (plus jeden televizní s názvem Roadracers, který je natolik kvalitní, že by si býval zasloužil i uvedení na velkém plátně). Z toho osm pro dospělé (plus povídka The Misbehavers /Malí neposluchové/ ve Čtyřech pokojích) a šest pro děti (plus krátkometrážní legrácku Bedhead, kterou můžou zájemci zhlédnout tady). Mimochodem, holčičku se superschopnostmi, ve skutečnosti Rodriguezovu ségru Rebeccu, můžeme vidět i ve finále Spy Kids 4D: Stroje času, jakožto jednoho z nově recruitovaných dětských špionů.

On si Robert Rodriguez vůbec rád ve svých nových filmech půjčuje ze svých předchozích děl. V tom se liší například o svého kámoše Quentina Tarantina, který si také půjčuje, ale z cizích počinů, a pak všechny ty kousíčky precizně skládá v jeden celek, doplní vynikajícími dialogy, a kult je na světě. Co se ovšem hrdého Texasana týče, čerpal tentokrát ze svojí dosavadní filmografie mnohem méně, a zjevně spoléhal na svou aktuální scenáristickou formu, která ale zrovínka nebyla dobrá, resp. ty nápady byly někdy až přehnaně bláznivé. Patrně psal i s uvědoměním, že díky internetu a televizi jsou dnešní děti zvyklé na ledacos a rozhodně na ně z těchto vymožeností útočí hromada pitomějších seriálů a filmů než je tento.

Nicméně pravda je taková, že dnes už i malé děti zaujmou spíše trikové velkofilmy jako Avatar, Transformers nebo většina marvelovských komiksových adaptací. Kdežto takovýto komornější počin, třebaže je po technické a efektové stránce velmi solidně zpracován, zkrátka táhne méně. I proto, že v obsazení chybí vyloženě hvězdná jména. To ale jistě nebude překážkou pro ty, kteří mají v oblibě předchozí díly.

Právě první část této série, u nás uváděná s podtitulem Špioni v akci, byla před těmi deseti lety pro malé diváky a divačky velmi vítaná a neotřelá, a proto se mnozí z nich pak chtěli stát špiony nebo si na ně alespoň hráli. Dobrodružnější dvojka, kde se Juni a Carmen dostali na jeden hodně neobvyklý ostrov, obývaný podivínským vědcem Romerem (Steve Buscemi), který vinou pochybných experimentů stvořil hadoještěry a jinou havěť, hlad dětí po špiónství ještě zvětšil. A zmíněná trojka byla v době čím dál větší popularity videoher též trefou do černého, protože se její děj v jedné takové odehrává. Od té doby prý kdykoliv se Rodriguez objevil někde na veřejnosti, hned se ho lidé vyptávali, jestli chystá další pokračování. Dění okolo organizace OSS je dokonce zajímalo více, než případné Sin City 2 (na jaře by se mělo už doopravdy začít natáčet). Fandům série tedy její tvůrce vyhověl, ale určitě je čtvrtým dílem nepotěšil.

Mezitím stihl ještě dvě všem přístupné komedie. První vznikla v roce 2005 a jmenuje se Dobrodružství Žraločáka a Lávovky. Důležitá informace - Spy Kids 4D: Stroj času je rozhodně lepší. Holt „vychytávky“ jako chlapec, kterého vychoval velký bílý žralok a dívka se silou sopky, kteří spolu s hlavní postavou Maxem cestují mimo jiné i do Země mléka a sušenek, jen tak něco nepřekoná. Omluvou může být, že námět vymyslel Robertův tehdy sedmiletý syn Racer. Ta druhá nese název Shorts a u nás vyšla na DVD nesprávně jako Prckové. Ve skutečnosti titul nemá odkazovat k hlavním postavám, ale k formě, jakou je příběh vyprávěn. Jedná se totiž o několik nechronologicky seřazených povídek (anglicky „short stories“). Tento roztomilý filmeček o magickém kameni, obřímu holubu (aka šušeň) a svérázných obyvatelích jednoho městečka lze doporučit všem členům rodiny. Na rozdíl od Spy Kids 4D: Stroje času, který se bude líbit (snad) jen těm nejmenším.

Z toho vyplývá, že všichni herci často a úmyslně přehrávají. Nejvíce to odnesla Jessica Alba. Naštěstí jí to ale sluší i s tím malým miminem. Dobrá zpráva je také ta, že uvidíme i ty původní Spy Kids - Juniho (Daryl Sabara) a Carmen (Alexa Vega). Svou přítomností tento díl v mnohém zachraňují, protože noví představitelé hlavních rolí Mason Cook a Rowan Blanchard zdaleka nejsou tak talentovaní. Ačkoliv je fakt, že ani tito předchozí dětští špioni se jinde než u režiséra, který je objevil (Sabara si plácá ještě s Michelle Rodriguez ve filmu Machete) pořádně neprosadili. Určitě je ale zajímavé sledovat, jak se za ta léta změnili. Třeba Alexa Vega, 23 let, též vyrostla … a vyspěla (hint: Sin City). Zkrátka vypadá opravdu dobře. Ještě jedna drobnost pro úplnost. Pokud jste četli náš lahůdkový speciál 5/6, pak víte, že do Spy Kids 4D: Stroje času možná přijde i sám Machete (Danny Trejo). Nebudeme vás napínat, mihne se tu. Asi tak na tři sekundy a k tomu v dosti „nemachetovské“ pozici. Rozhodně se ale jedná o jeden z těch mála momentů v tomto filmu, kdy se i nahlas zasmějete.

Spy Kids 4D: Stroj času má s předchozími díly série přeci jen jedno společné. A to výraznou pointu, nebo chcete-li přímo poselství ve finále - ukazuje dětem důležitost rodiny. Když už to vypadá, že malí hrdinové nemohou daného padoucha porazit, objeví se i ostatní rodinní příslušníci a společně zvítězí. Tahle série je evidentně pro Roberta Rodrigueze dost osobní. Sám má devět sourozenců a o počtu jeho dětí už byla řeč. Do Spy Kids proto nepochybně zakomponoval celou řadu vlastních prožitků. I tentokrát také vtipně využívá zvukové efekty a vůbec je znát, že opět natáčel co možná nejúsporněji a nejefektivněji. Je třeba dodat, že se mu to i tentokrát podařilo, byť měl vše ztížené svým scénářem, který obsahuje hodně opravdu stupidních scén (namátkou zápasící těhotná Jessica Alba v úvodu a mnohé další, jejichž vypisování by zabralo dost místa), a také repliky, že vám až bude líto herců/dabérů, že je museli vyslovit. Ale některé momenty se jakž takž povedly. Například scéna, kdy do domu vběhnou záporáci pro „náhrdelník“, když děti odhalí pravou totožnost hlavního padoucha, zastavování času a tím i lidí v různých podobách, kratičký sestřih z předchozích dílů či bitva v pochybně vyhlížejícím hodinářství (do doby, než se objeví jejich otec). Navíc 3D funguje poměrně dobře a čtvrtý rozměr – vůně, bude pro vás i vaše děti jistě vítaným zpestřením. Jinak je ale třeba brát tento film s velkou rezervou. Ale, jak uvedeno, všichni jsme už rozhodně viděli i mnohem odměřenější věci. Jako důkaz poslouží třeba Saxána a Lexikon kouzel, která je ještě afektovanější.