Sice venkovan, ale přesto vynikající bojovník Theseus (Henry Cavill) bydlí v poklidu ve svém příbytku, jenž trochu připomíná zednickou buňku, ve vesnici, která je vytesaná do skály. I sem ale později dorazí král Hyperion (Mickey Rourke), drancující a dychtící po pomstě. Chce najít bájný luk Epirus, aby mohl osvobodit Titány uvězněné v hoře Tartaros. Protože se nedaří, hodlá vyhledat panenskou kněžku Faidru (Freida Pinto), jejíž věštecké schopnosti ho můžou k Epiru dovést. Když se pak náhodou setkají Faidra a Theseus, podaří se jim spolu s otrokem Stavrosem utéct a pokusí se vyhecovat další potencionální spojence k boji proti králi.

Tato další filmová výprava do antiky rozhodně nijak slavně nedopadla. Válka bohů není Třístovka. Henry Cavill není Gerard Butler. A Theseus není Perseus. Předně krvavá řežba Zacka Snydera podle komiksu Franka Millera si vůbec nic zbytečně nekomplikuje, ale i s velmi prostinkým příběhem se podařilo natočit kult, který sází více na visuální styl, hektolitry krve a nekompromisního hlavního hrdinu. Zatímco Gerard Butler pronášel legendární hlášky jako „This is Sparta!“, „Tonight We Dine in hell!“ nebo „Spartans, Prepare for Glory!“, Henry Cavill je jako Theseus v tomto ohledu výrazně pozadu. A na rozdíl od Persea, dalšího známého řeckého hrdiny, rozhodně ani nepůsobí neporazitelným dojmem.

Jediné, v čem se Válka bohů Třístovce přibližuje, je úchvatná visuální stránka. Ta se ostatně od režiséra Tarsema Singha bude díky jeho předchozím projektům očekávat vždycky. Jenže v tomto případě vás osloví milionkrát více než děj. Stylizace, vynikající práce se zvukem, a efekty zkrátka vítězí. Zajímavé přechody mezi jednotlivými scénami, Poseidon letící střemhlav do moře, aby vyvolal mohutnou několikametrovou vlnu, Titáni uvězení a hlídaní obřími sochami v krychli v hoře Tartaros a hlavně samotný luk Epirus, kde se šípy objevují po napnutí tětivy – to vše vypadá opravdu velmi dobře a cool, ale příběhově zaujme Válka bohů asi jen své scenáristy.

Že se řecké mytologie Charley a Vlas Parlapanidesové (podle jména soudě, že mají řecké předky) inspirují jen volně, by zase tolik nevadilo, kdyby měl jejich scénář, jak se říká, hlavu a patu. Jenže o hlavu jakoby přicházel spolu s některými Theseovými nepřáteli, a aby měl alespoň nějakou patu, musela by tu vystupovat i jiná hrdinská postava z řeckých dějin, Achilles. Jeho přítomnost ve Válce bohů by rozhodně nebyla kdovíjakým překvapením. Příběh, který scenáristé sepsali, možná místy působí komplikovaně, ale ve skutečnosti je ještě jednodušší, než v Bitvě u Thermopyl. Komplikovaná je pouze jejich schopnost smysluplně vyprávět. Díky tomu, že se jí nedostává, zároveň postupně opadá i divácký zájem o postavy.

Tři vás možná ale přeci jen budou zajímat po celou dobu. Jednak „záporák“ (jeho jednání je vcelku pochopitelné) Hyperion v podání Mickeyho Rourkea, který i tentokrát působí hodně nebezpečně, stejně jako ve druhém Iron Manovi. Nicméně bych se nedivil, kdyby se za nějaký čas nechal v souvislosti s Válkou bohů slyšet, že není jejím příznivcem, a že se v podstatě jedná o hloupý film, tak jako to nedávno prohlásil právě o zmíněné adaptaci slavného marvelovského komiksu s Robertem Downeym Jr. alias Tonym Starkem v hlavní roli.

Další postavou, která vám zřejmě nebude lhostejná, je Theseus Henryho Cavilla. Tady ale asi budete na výkon tohoto herce nahlížet s vědomím, že se přespříští rok objeví na plátně v modročerveném kostýmu s nepřehlédnutelným „eskem“ na hrudi. Jeho roli v tomto filmu ale nelze brát jako trénink, protože jakožto od Supermana, od něj jistě budou všichni očekávat, co se schopností a vlastností týče, mnohem, mnohem víc. A třetí postavou, na kterou se budete rádi dívat, je kněžka Faidra, jejíž představitelka Freida Pinto vypadá opravdu skvěle.

Zrovna tak vypadá i většina akčních scén, které se hojně inspirují již několikrát zmiňovanou Třístovkou. Dokonce bych sis vsadil na to, že režisér, jenž si často nechává říkat jen Tarsem, dostal od producentů ve střižně nařízeno, že musí hojně využívat „zpomalovaček“ a „zrychlovaček“. Ani krví se v nich příliš nešetří, ale tvůrci jsou v tomto směru přeci jen o něco zdrženlivější než v případě bitvy Sparťanů proti Peršanům. Luk Epirus je fajnová věcička, ale že by se zrovna s jeho pomocí dali Titáni osvobodit z klece, nedává tak docela smysl. Nicméně v  řeckých pověstech bychom po jejich pročtení našli asi více nesrovnalostí. Brutální bitva bohů s Titány by asi také probíhala trochu jinak, než jak ji vidíme na plátně, jakkoli je brutální. Když už si říkáte, že tohle byla ta nejpochybnější událost v celém filmu, uzemní vás závěrečný záběr, který měl patrně diváky ohromit, ale spíše je ještě více přinutí přemýšlet o tom, jestli by nebylo bývalo lepší podívat se do antiky až s filmem 300: Battle of Artemisia.

Válka bohů se snaží být něčím, čím je ve výsledku jen z poloviny. A sice visuálně úchvatnou akční podívanou s výbornými efekty a neotřelým příběhem. Jenže ne všechna akce je líbivá a slovo příběh postupně čím dál více kontrastuje se slovem neotřelý. Opět důkaz toho, že slogany typu „od producentů filmu 300: Bitva u Thermopyl“ ještě vůbec nic neznamenají. V podstatě jde o něco podobného, jako když šli lidé na Spirita s tím, že dostanou cosi jako druhé Sin City. Válce bohů mohl pomoci 3D efekt, ale dostavil se pouze v několika málo momentech. Možná by bylo nejlepší zabrousit do nějaké jiné mytologie, protože pokud jde o tu řeckou, za poslední dva roky jsme toho z ní na plátně viděli více, než bychom chtěli. Přitom třeba taková aztécká by nepochybně byla vhodnou adeptkou jak pro líbivou akci, tak pro neotřelý příběh.