Jaká je barva světa, který dává vzniknout kolosálním myšlenkám? Jak voní? Ve Faustově světě vládne dusné prostředí: revoluční plány se zde rodí ve stísněném a vydýchaném prostoru. On je myslitel, mluvčí myšlenek, přenašeč slov, intrikář, snílek. Anonymní muž poháněný jednoduchými instinkty: hladem, chamtivostí, chtíčem. Nešťastný, štvaný tvor, který vyzývá na souboj Goetheho Fausta. Proč se zarazit na hranici, když je možnost jít dál? Dál a dál, naléhavě kupředu – aniž bychom si uvědomili, že čas stále stojí… A vy musíte projít také.

KOMENTÁŘ REŽISÉRA

Faust je poslední díl filmové tetralogie Alexandra Sokurova o podstatě síly. Ústřední postavy v předchozích třech filmech jsou skutečné historické figury: Adolf Hitler (Moloch, 1999), Vladimir Lenin (Telets, 2000) a císař Hirohito (Slunce, 2005). Symbolický obraz Fausta uzavírá tuto sérii velkých hráčů, kteří prohráli nejdůležitější sázky svých životů.

Faust zdánlivě nezapadá do této portrétní galerie, neboť přináší téměř muzejně-literární postavu zarámovanou do jednoduché zápletky. Co má společného s těmito skutečnými postavami, které dosáhly vrcholu moci? Láska slov, kterým se snadno uvěří a patologický zármutek každodenního života. Ďábel je reprodukovatelný a Goethe zformuloval jeho podstatu: „Smutní lidé jsou nebezpeční.“

Alexander Sokurov
Režisér. Narodil se v Rusku roku 1951. Po ukončení studia na střední škole roku 1968 šel na Univerzitu Gorky (fakulta historie). Během studií začal pracovat jako člen štábu televize Gorky. Ve věku 19 let vytvořil svůj první televizní pořad, u kterého působil jako producent. V letech 1975 – 1979 studoval Sokurov obor režie na institutu All-Union Cinematography Institute (VGIK, Moskva). Jeho první celovečerní film, Osamělý hlas člověka (1987), velmi ocenil režisér Andrey Tarkovsky a později tento snímek získal řadu ocenění. Sokurov byl od roku 1980 zaměstnán ve studiu Lenfilm. Ve stejné době začal pracovat ve studiu Leningrad na dokumentárních filmech.

Alexander Sokurov nepůsobí na svých projektech často jen jako režisér, ale také jako scénárista a kameraman. Během své kariéry získal Sokurov také řadu prestižních ocenění: cena FIPRESCI, cena Tarkovsky, Ruská státní cena (1997, 2001), cena Freedom Award založená Andrzejem Wajdou, cena Vatican Award „Third Millenium“ (1998). Evropská filmová akademie zařadila Sokurova mezi 100 nejlepších režisérů světového filmu.

Filmografie: Alexandra (2007), Slunce (2005), Otec a syn (2003), Ruská archa (2002), Telets (2000), Moloch (1999), Matka a syn (1997), Tiché stránky (1993), Kámen (1992), Druhý kruh (1990), Zachraň a zachovej (1989), Dny zatmění (1988)    



ANDREY SIGLE
Producent a autor hudby. Narodil se 15. května 1964. Absolvoval konzervatoř Rimsky-Korsakov a akademii Royal Academy of Music v Göteborgu. Hudbu složil k více než 40 filmům. V roce 2002 společně s Dmitrym Svetozarovem založili ASDS studia, která se věnovala filmovým, televizním a hudebním projektům pro přední ruské televizní kanály. V roce 2004 založil filmovou společnost Proline Film, jejímž hlavním zaměřením byla podpora ruského artového filmařství a realizace společných mezinárodních projektů, včetně Slunce, Alexandry a Fausta režiséra Alexandra Sokurova, Gadkie lebedi režiséra Konstantina Lopushanskyho, Serko Joeala Fargese. Tvůrčí práce Andreye Siglea byla několikrát oceněna cenami z ruských a zahraničních filmových festivalů (Time For Peace Film & Music Awards – 2008, Governmental Awards of Saint-Petersburg – 2007, 2008, White Elephant Award – 2005, Kinotaur Prize – 2005, 2006). Vážený umělec Ruské federace (2006) a člen Evropské filmové akademie (EFA).

BRUNO DELBONNEL
Kameraman. Narodil se roku 1957 v Nancy. Když mu bylo deset let, přestěhoval se s rodiči do Paříže. Studoval na soukromé filmové škole a získal podporu uznávaného kameramana Henri Alekana.

Držitel ocenění European Film Award za nejlepší kameru (Amélie z Montmartru, 2001, r. Jean-Pierre Jeunet), ceny Cesar (Příliš dlouhé zásnuby, 2004, r. Jean-Pierre Jeunet) a ceny The American Society of Cinematographers (Příliš dlouhé zásnuby). V roce 2007 získal Bruno cenu The Silver Frog na festivalu v Lodži (Napříč vesmírem, 2007, r. Julie Taymor). Třikrát byl nominován na Oscara – Amélie z Montmartru, Příliš dlouhé zásnuby a Harry Potter a Princ dvojí krve (2009, r. David Yates).

YURI ARABOV
Scénárista. Autor knižní fikce a poezie. Narodil se v Moskvě 25. října 1954. V roce 1980 promoval na Ruském státním filmovém institutu, kde studoval ve studiu N. Figurovskyho a E. Diky. Jeho filmovým debutem byl Osamělý hlas člověka (1978; uvedený do kin 1987). V roce 1999 vyhrál na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes cenu za nejlepší scénář za film Moloch. Arabov je jedním ze zakladatelů Klubu poezie v Moskvě (1986). Jako básník se považuje za metamorfistu. V roce 2005 získal cenu Pasternak Prize. Od roku 1992 vede fakultu scenáristiky na Ruské státní filmové univerzitě. Je autorem mnoha filmů a televizních sérií produkovaných v Rusku.

ELENA ZHUKOVA
Vedoucí výpravy. Elena Zhukova je jednou z předních vedoucích výpravy v ruské kinematografii. Narodila se v Leningradu, roku 1982 úspěšně zakončila studia na Leningrad Mukhina Applied Arts School v oboru interiérový a industriální design. Roku 1983 začala pracovat v Lenfilm studiích jako desigerka a od roku 1989 působí jako vedoucí výpravy. Získala dvě ceny NIKA od Ruské akademie filmových umění za nejlepší výpravu filmů Ruská archa (2002, r. Alexander Sokurov) a Mongol – Čingischán (2007, r. Sergei Bodrov). Za práci na druhém ze jmenovaných snímků získala cenu White Elephant od filmových kritiků. Dva filmy, u kterých Zhukova zajišťovala výpravu, byly nominovány na Oscara – Pád Třetí říše (2004, r. Oliver Hirschbiegel) a Mongol – Čingischán.

LIDIA KRIUKOVA
Kostýmní výtvarnice. Zasloužilá umělkyně Ruské federace. Lidia Kriukova je jednou z nejuznávanějších kostýmních výtvarnic v ruské kinematografii. Narodila se v Leningradu a v roce 1974 ukončila studia na Leningrad Mukhina Applied Arts School v oboru interiérový a industriální design se specializací na látkový design. Pracovala v Lenfilm studiích od roku 1974, jako kostýmní výtvarnice působí od roku 1979. Kriukova je členkou Cinematographers Union a ruské Artists Union. Je zasloužilou umělkyní Ruské federace. Za Ruskou archu režiséra Alexandra Sokurova získala cenu NIKA od Ruské akademie filmových umění a za filmy Telets a Slunce Alexandra Sokurova byla na stejnou cenu nominována.

TAMARA FRID
Maskérka. Narodila se v Leningradu. Ve studiích Lenfilm začala pracovat roku 1972. Mezi její díla patří nejznámější filmy ruské kinematografie – Deník jeho ženy (2000, r. Alexej Učitěl), Být mladý (2003, r. Alexej Učitěl) a Okno do Paříže (1994, r. Yuri Mamin). Dále spolupracovala na mezinárodních projektech – Orlando (1992, r. Sally Potter), Été brulant (1995, r. Jérôme Foulon), Skupina Edelweiss (2004, r. Niko von Glasow).

MARINA KORENEVA
Překladatelka, scénáristka, mezinárodní koordinátorka a literární konzultantka projektu. Koreneva zajistila literární překlad scénáře, režisérova scénáře a dialogy pro Fausta v Němčině. Koreneva je literární historičkou, specialistou na rusko-německou kulturní spolupráci a profesionální překladatelkou literatury fikce, která byla oceněna mnoha mezinárodními cenami. Byla prominentní studentkou Institutu ruské literatury (Pushkin House) Ruské akademie věd. V ruské a evropské kinematografii má bohaté zkušenosti.

TISK O FAUSTOVI

„Toto je film o moderním člověku postrádajícím jakýkoliv pojem o vyšším principu, který ho spojuje se světem, člověku, který zcela ztratil jakékoliv pochopení vůči síle teologie. Diktátoři z předchozích filmů této tetralogie vnímali sami sebe jako zástupce Boha na zemi, ale učinili nepříjemné odhalení: že jsou jen lidé. Ve Faustovi je tento zvrat ústředním bodem: člověk se, před našima očima, mění v idol. Moc vábí Fausta. Jeho mottem je: pokud to chci, tak to tak bude. Faustův triumfální pochod po světě je pouze začátkem, kdy film končí. Odchází jen proto, aby se stal diktátorem, politickým leaderem, oligarchou – Lenin, Hitler, Abramovich. Je to náhoda, že režisér přeruší tuto cestu?“ – Séance

„Nikdo, samozřejmě, neočekával, že Sokurov přenese na filmová plátna Mefista ve vlajícím plášti, se špičatou bradou a démonicky srostlým obočím, ale úroveň, ze které tento film startuje – nejen z operních klišé, ale také z obrazu vytvořeného Goethem. To vše je ohromující.

Místo pohodového básníka a provokatéra, který změní vzhled a cítí se jako ryba ve vodě, kamkoliv jde, vidíme v Sokurovově filmu překvapivě neohrabaného, líného tvora. Tento Mefisto – dýchavičný, který se stěží hýbe a mumlá si pod vousy – je starý podivín, bručoun s pokřiveným, vyčnívajícím břichem, s hruškovitým tvarem postavy a řídkými nazrzlými vlasy. Neustále má větry, trpí bolestmi žaludku a přidřepne si na bobek v těch nejméně vhodných chvílích.“ – Oleg Kovalov, Séance

„Svět Sokurovova filmu je agresivně fyzický. Tento svět bolí a páchne jako lidské tělo. Dokonce i vyslanec pekla zde trpí zažívacími potížemi. Gynekologický vyšetřovací stůl připomíná stojan, chirurgické kleště mučicí nástroje a smrt se ztělesňuje, když rakev uvízne v průchodu plném lidí. Sokurov oživuje postavu Faustova otce, postavu, která se již objevila v Goetheho tragédii: je lékař a „narovnávač“ kostí, který poslal pěknou řádku poctivých lidí na věčnost. Medicínu nelze rozeznat od jedu, svačinu od pohřební slavnosti. „Vše pomíjivé je pouze puch,“ říká nový Faust, parafrázujíce Goetheho verše.“ – Mikhail Yampolsky, Séance