Od doby, kdy se z Batmana (aka Temný rytíř) stal štvanec, uplynulo už osm let. Gotham by ho však stejně vůbec nepotřeboval. A to ani jako hrdinu, ani jako symbol. Díky odkazu Harveyho Denta, kterého stále všichni uctívají jako ctihodného občana, skončila za mřížemi spousta zločinců. Jenže kdyby tu panoval navždy klid a mír, nebyli bychom v Gotham City! „Zvenčí“ sem proto přichází nebezpečný a nevyzpytatelný žoldák Bane, též maskovaný, ovšem z jiného důvodu než Batman. A má plán tak šílený, že k jeho zastavení možná nepostačí ani spolupráce Lucia Foxe, Jima Gordona, detektiva Johna Blakea a všech ostatních policistů s Temným rytířem, kterému půjde nejen o záchranu města a jeho obyvatel, ale chránit bude muset i svou novou známost Mirandu Tateovou. Jenže pak je tu ještě trochu tajemná a neprůhledná Selina Kyle, která má své vlastní plány.

No, jak vůbec začít. Je tady druhá ze tří opravdu extrémně očekávaných filmových událostí tohoto roku. Ta první, čili The Avengers, to mezitím dotáhla na třetí místo v pořadí komerčně nejúspěšnějších filmů všech dob a těší se velmi příznivému hodnocení. Jak ze strany diváků, tak kritiků. Teď je řada na Temném rytíři, aby povstal (Proč se první díl nejmenuje Temný rytíř začíná, ale Batman začíná? Odpovíme si sami: No, patrně proto, aby všichni věděli, o čem, resp. o kom to bude). Nicméně si nemyslím, že by v tržbách konkurenční marvelovské superhrdiny předběhl. A to i kdyby byl také ve 3D. Nejde jen o to, že tam máme superhrdinů více, kdežto Batman je sám. I když, pod Nolanovým vedením o něm asi ani nemůžeme mluvit jako o superhrdinovi, protože, jak potvrzuje i tento díl, jeho superschopnosti jsou značně omezené, a proto se neobejde bez pomoci „obyčejných“ lidí.

Myslím si ale, že v hodnocení by se „mstitelům“ mohl minimálně vyrovnat, přestože není tak spektakulární. Někdy mi totiž připadá, že Christopher Nolan (a zřejmě i David Fincher, mimochodem) objevil záludný způsob, jak si zajistit trvalou diváckou přízeň, protože jinak si ten poprask kolem jeho rozhodně ne dokonalých filmů nedovedu vysvětlit. Připadá mi, že i kdyby natočil Karate Tiger 6: Neustupuj, nevzdávej se IV nebo Titanic 3, stejně by z nich byli mnozí unešení. Netvrdím, že kupříkladu předchozí dva díly batmanovské trilogie (trilogie o Temném rytíři) nejsou dobré, ale aby na největší internetové filmové databázi okupovaly v době psaní této recenze 113., resp. 8. (!) místo mezi uživatelsky nejlepšími filmy všech dob, to je opravdu příliš.

Pan Nolan natočil podle mého názoru jen jeden vynikající film. V případě Mementa za něho ale prakticky vše podstatné udělal jeho bratr Jonathan, neboť jeho povídka přímo volala po zfilmování. Tím filmem jako by si na sebe upletl bič, protože s každým dalším se snaží být co nejvíce cool a originální, až mu to přerůstá přes hlavu, a tudíž příliš nevychází. V čem je Dokonalý trik tak strašně super? Že tam jsou kouzelníci? To jsou v Iluzionistovi taky. A na rozdíl od Nolana, Neil Burger nemá prvoplánovou potřebu, že diváky prostě musí za každou cenu ohromit, a přesto se mu to ve finále podaří mnohem více, aniž by z kouzelnického řemesla cokoliv prozradil. Navíc je drama s Edwardem Nortonem v hlavní roli nepůsobí tak těžkopádným dojmem, jako by tvůrci vlastně přesně nevěděli, jakým směrem se má příběh ubírat. Že je Počátek jedním z nejoriginálnějších titulů poslední doby? To asi ano, ale takový Zdrojový kód můžeme směle označit za originálnější, filmařsky precizněji zpracovaný, a hlavně lépe odvyprávěný počin, byť stál o nějakých 130 milionů dolarů méně. Přesto nezískal ani jednu oscarovou nominaci a poměrně nedoceněný je i co se hodnocení týče. Čím to může být?

Vnést do příběhu podle komiksu další dějové linie a zasadit ho do reálnějšího prostředí, jako to udělal tento tvůrce se svou trilogií, je určitě chvályhodný nápad, jenže Nolan není, (znovu) podle mého názoru, tak dobrým vypravěčem, aby si mohl něco podobného dovolit. Paradoxní je, že tuto jeho slabinu mnozí vnímají jako přednost, jíž „posunul hranice komiksového žánru“. Upřímně řečeno, pokud se dá něco takového o nějakém filmu z posledních let tvrdit, pak o tom, ve kterém nehrálo žádnou roli Gotham City, ale jiné město hříchu. Rozhodně se nedá říct o této sérii, a její třetí díl to jen potvrzuje, že by byla natolik jiná, aby se dala označit za jakkoliv revoluční.

Že některé momenty (především s účastí i méně zkušených herců či komparzistů) vypadají, jako by byly spíše dílem náhody, než přesnými pokyny režiséra (něco ve smyslu: “Takhle jsem to sice nechtěl, ale je to možná ještě lepší.“ ), zas až tolik nevadí. Vadí to, že se nepodařilo ve vypjatých a důležitých momentech probudit skutečný divácký zájem o postavy, ať už bychom se o ně měli zrovna bát či být šťastní z toho, že dávají sígrům co proto. Absolutní absenci napětí zabraňuje do značné míry správně epická hudba Hanse Zimmera. Je zvláštní, že se toto nezadařilo i přesto, že si opravdu nemůžete být zcela jistí, jak to vlastně s Batmanem a spol. dopadne.

Pozor! Tento odstavec může obsahovat spoilery! V předchozím odstavci uvedené však Nolan v mnohém prozradí tím, že Bane při první přímé konfrontaci Batmana hned nezabije, „jen“ mu ošklivě hne se zády a nechá ho uvězněného tam, kde kdysi seděl sám. Chce totiž, tak jak bývá u podobných filmů zvykem, aby protagonista viděl, jak se město (nebo cokoliv jiného), které měl chránit, bortí i s jeho obyvateli. Pak prý přijde a dorazí ho. Jenže to znamená až za nějakých pár měsíců, takže se Batman stihne s pomocí starších kolegů ve vězení dát do kupy, a pokusit se po zdi s výstupky vydrápat nahoru, což se dosud podařilo pouze jednomu malému děcku. V ten moment už jsme na nějakých 70% přesvědčeni, že to hlavní hrdina zmákne.

Zbytek textu opět bez spoilerů. Pokud se předchozí dva díly mohly skutečně pochlubit něčím, co úplně totálně naprosté většině současných komiksových filmů (včetně Aloise Nebela) schází, pak je to ona senzačně temná atmosféra. I ta ale, bohužel, zmizela tak, jak to po rozhovorech dělává sám Batman. Do jisté míry za to tentokrát patrně může i fakt, že se závěrečné zúčtování neodehrává v noci, ale ve dne. Spolu s atmosférou začala mizet i jistá originalita, co se Batmana, resp. Temného rytíře týče. Naprosto chápu, že měl Nolan potřebu trilogii uzavřít ohromně velkolepým finále, ale ono by jí spíše z hlediska originality prospělo trochu komornější, do kterého by nezatahoval celé město, ale třeba jen jeho část nebo jen dva trajekty, popř. jednu jedinou Batmanovu/Wayneovu blízkou osobu, kterou by musel jít zachránit. Tak by možná lépe fungovaly i ty pokusy o nahlédnutí do duše hlavního hrdiny.

Nicméně tento film, přestože má dvě a půl hodiny, rozhodně nenudí, jelikož v něm opravdu uvidíme spoustu pozoruhodných věcí. Tak třeba: dialogy a repliky jsou někdy určitě na místě a velmi trefné, jindy zase spíše ve stylu: „Co to říká? Proč to vůbec říká?“. Vtípky tradičně (v rámci této trilogie) fungují jen výjimečně, a s atomovou bombou se tu zachází jako s kusem nábytku, což dostává až groteskní nádech. Scenáristické odbočky mimo Gotham sice spíše jen uměle nastavují stopáž a budují onu epičnost, protože délka přes 120 minut se od takovéhoto filmu tak trochu očekává, nicméně ze zdánlivě jen zbytečně natahovaného uvěznění a pokusu o zdolání té stěny na svobodu se scenáristům povedlo velmi slušně „vybruslit“ zdařilou pointou, ale v zápětí vše předvídatelným tahem znovu shodí. Škoda.

Tvůrci předpokládají, že jejich trilogii dobře znáte celou (tj. včetně prvního dílu). Pomyslný kruh se totiž stylově uzavře takřka návratem na počátek, lépe řečeno začátek. To byl opravdu výborný nápad připomenout, že neexistuje jen Temný rytíř, ale i jeho „starší bráška“ Batman začíná. V Temný rytíř povstal se však vyskytuje několik nových postav, z nichž každá má pro to, co dělá, svůj vlastní motiv. Z toho pak pramení scenáristické kličky, které by, troufám si tvrdit, hromadě jiných filmařů u diváků neprošly. Samozřejmě by do značné míry záleželo na tom, kdo by hrál jakou postavu.

Právě obsazení má Temný rytíř povstal prvotřídní a maximálně přesně vychytané. Trvalo to, ale Christian Bale mě nakonec přesvědčil, že by mohl být ochráncem podobného města, jako je Gotham, ačkoliv si stále myslím, že projekty typu Amerického psycha či Fightera, tedy menší, ve kterých hraje nehrdinské lidi (připustíme-li, že Patrick Bateman je člověk), mu svědčí daleko více. Morgan Freeman je jakožto Lucius Fox naprosto skvělý. A kdykoliv se objeví na plátně, krade si jej pro sebe. Stejně tak Michael Caine jakožto sluha Alfred, který je zřejmě jediný, komu se svými činy a projevy daří „zapojit do hry“ divácké emoce. Kdyby nebyl tak poctivý, oddaný a čestný, kdyby ho přestalo bavit být jen pouhým sluhou, kdyby sešel na scestí a spolu s Luciem Foxem by se spikli proti Bruci Wayneovi alias Batmanovi (to není, doufám, spoiler), poznalo by Gotham City záporáky, jaké dosud nespatřilo. Panečku, to by byl teprve biják!

Z nově příchozích ztvárnil velmi zajímavou postavu policisty Blakea Joseph Gordon-Lewitt, jelikož není dlouho jasné, za čí stranu vlastně kope. Marion Cottilard se přestavuje jako bohatá a stále dravá a nekompromisní podnikatelka, což je role, která pro ni jakožto pro křehkým, skromným dojmem působící herečku musela být velmi vítaná. Hlavního záporáka, který by se rozhodně neztratil ani v „ringu“, si zahrál Tom Hardy, ačkoliv mu uvidíme do tváře pouze v jednom asi tak dvouvteřinovém záběru. Jinak celou dobu nosí masku, takže bylo zapotřebí spíše hlasového výkonu, který nemá vůbec chybu. A pak je tu ještě Selina Kyle (Catwoman) v podání Anne Hathaway. Možná, že vám bude připadat, že tato postava není pro příběh zase až tak důležitá, protože některé její skutky by klidně mohl udělat kdokoliv jiný, ale nakonec budete muset uznat, že je dobře, že tu je. A to nejen proto, že bychom byli ochuzeni o elegantní, ladné pohyby a křivky její představitelky.

Temný rytíř povstal sice není vyložený zázrak, ale pokud je i pro vás jedním z nejočekávanějších filmů letošního roku, rozhodně nebude v žádném případě zklamáním. Přeci jen nabízí něco trochu jiného, než ostatní současné komiksové filmy. Akční scény nejsou zrovna velkolepé, tedy s výjimkou té na fotbalovém stadionu, která má určitou hloubku (doslova). Ale to neznamená, že nemůžou být drsné (souboj Bane vs Batman v podzemí) a zábavné (první scéna s Batmanem). Rozhodně je sympatické, že tento film není ve 3D, jelikož tak dokazuje, že to jde i bez třetího rozměru, který by ke všemu díky kameře Wallyho Pfistera stejně nevyniknul. Závěrem bychom napsali asi tolik, že je jistojistě dobře, že tato trilogie existuje, ale určitě bychom neměli zatracovat Burtonovy filmy (jakožto takřka visionářská díla), ani Schumacherovy (jakožto odstrašující příklady). Zároveň ale doufáme, že režisér těchto tří nejnovějších batmanovských „dobrodružství“ nebude tím producentem, který by měl při vzniku nového Supermana rozhodující slovo.