Od únosu Kim v Paříži uplynulo podle všeho maximálně jen několik měsíců. Kromě toho, že chce stále být zpěvačkou, se právě snaží složit závěrečné zkoušky v autoškole. S čímž jí její vždy dochvilný otec chce pomoct. Není také zrovna nadšený z toho, že má Kim přítele. To Lenor je v tomto ohledu shovívavější, ačkoliv její vztah s bohatým pracháčem začíná skřípat. A tak jim (myšleno Lenor a Kim) Bryan nabídne, že za ním můžou přiletět do Istanbulu, kde má sice práci, ale jen na tři dny. Pak spolu mohou po letech strávit poklidnou dovolenou.

Poklidná být mohla, to jo. Kdyby ovšem Bryan v Paříži nesejmul albánské gangstery z Tropoje. Mezi nimi byl i syn jistého arcigangstera (ten, kterého Bryan popravil elektrickým proudem poté, co mu prozradil, kde by se měla jeho dcera nacházet), jenž teď touží po pomstě. Všechny tři chce odvést do Tropoje a tam terminovat. To ale neví, že Bryan má „velmi zvláštní schopnosti. Schopnosti, které zdokonaloval po celou dobu své dlouhé kariéry …“. Takže když jeho a Lenor Albánci unesou, můžete si být jistí, že najde způsob, jak se osvobodit, jak varovat Kim, a jak se vypořádat s přesilou. Jen aby zvládl také porazit arcigangsterova největšího nochsleda, všechno si vysvětlil s jeho šéfem a včas našel svou exmanželku.

Asi netřeba připomínat, jak příjemný šok způsobil příznivcům akčního žánru v roce 2008 film Taken, nebo 96 hodin, chcete-li. Příběh mladé dívky, která se svou kamarádkou Amandou vyrazí na výlet do Evropy, ale v Paříži se stane objetí únosu, který mají na svědomí obchodníci s bílým masem, byl nesmírně originálně podaný. Na scénu totiž jako uragán vlétl její nekompromisní otec, bývalý agent CIA, kterého nic nemohlo zastavit v tom, aby přivedl svou dceru zase zpátky domů. Starostlivý rodič, který umí střílet, umí se rvát, má kontakty na těch správných místech, a hlavně ví přesně, co má dělat. Skutečně postava natolik výrazná, silná a mimořádně pozoruhodná, že by klidně utáhla dalších minimálně pět pokračování nebo několikasezónní seriál. Kór kdyby ji pokaždé hrál Liam Neeson, kterému prostě nejde nedržet palce. Už nyní však můžeme předeslat, že to nevypadá ani na třetí díl. Ale popořadě.

Tenhle šedesátiletý rodák ze Severního Irska je prostě pan Herec. Když se ho podaří zlákat do hlavní role nějakého projektu, můžou si jeho tvůrci být jistí, že alespoň nějaké kvality se v něm objeví. Přesně tohle platí pro 96 hodin: Odplatu. Ale popořadě. Role Bryana Millse bude rozhodně patřit k jeho nejznámějším. Zvláště když po celém světě vydělal první díl přes 220 milionů dolarů, což je na nehollywoodský počin opravdu, opravdu hodně. Výborné spoluhráče získal v Maggie Grace a Famke Janssen. Maggie skvěle ztvárnila Kim jako mladou naivku, která se domnívá, že všude na světě panuje stejné bezpečí jako doma u rodinného krbu. Byť je přeci jen opatrnější, než byla její kamarádka Amanda (Katie Cassidy). Famke sice nemá velký prostor, ale přesto svou roli starostlivé matky sehrála výborně.

Producent a spoluautor scénáře Luc Besson tehdy svěřil režii Pierru Morelovi, který měl v tu dobu coby hlavní tvůrce na kontě pouze jeden film. Okrsek 13 však mile překvapil, a to nejen díky šikovnému využití parkouru a obsazení jeho zakladatele Davida Bellea do jedné z hlavních rolí (o dosti nemožném sequelu se raději vůbec nijak šířit nebudeme). Morel ukázal, že umí slušně budovat napětí, výborně zrežírovat akční scény a neméně dobře je sestříhat.

To taky potvrdil v 96 hodinách, kde navíc zvládl i emotivní momenty tak, že fungují na jedničku. Když má Kim radost z dárku, máme radost s ní. Když Lenor zjistí, že zbývají právě čtyři dny na to, aby dceru v Paříži našli, soucítíme s ní. Když Bryan říká únosci TOTO, běhá nám mráz po zádech. Kdybychom jeho dceru unesli my, zařídili bychom jí po tomto hovoru krásnou, nezapomenutelnou cestu po všech městech, do kterých se chtěla podívat, uhradili veškeré výdaje, a pak ji spolu s omluvným dopisem posadili do první třídy v letadle směřujícím zpět do Los Angeles. Ve filmu se to tak samozřejmě neodehraje, a proto si ve finále můžeme upřímně oddychnout, když ji Bryan skutečně zachrání (to není spoiler, vzhledem k tomu, že je oba uvidíme i ve dvojce).

Také Besson a Kamen byli, co se jejich spolupráce týče, zjevně v nejlepší formě. O divácky vděčných postavách a velmi originálním příběhu už řeč byla. Ovšem tihle dva do něj přidali několik parádních nápadů. Tak třeba samotnou scénu únosu Kim a Amandy zařadili mnozí fandové i kritici mezi TOP 10 filmových momentů roku 2008. Následná práce s diktafonem a neustálé přehrávání „Good Luck“ možná může přinést nějaké pochybovače, protože se asi nechce úplně věřit, že by jen podle toho únosce Marka poznal. Nicméně film je jinak tak kvalitní, že mu tuto drobnost rádi odpustíme. A zároveň musíme dodat, že v ostatních bijácích, které Besson vyprodukoval po 96 hodinách, se objevují ještě šílenější okamžiky.

Tak, a teď si představte, že všechny uvedené přednosti jedničky, které fanoušci logicky očekávali znovu, v Odplatě bohužel nenajdeme! Tedy s výjimkou solidních hereckých představení. Famke Janssen získala více prostoru, ale bohužel poslušně plní pouze úlohu jakési hadrové panenky. Maggie Grace se tentokrát naplno zúčastní akce, ale nakonec není osobou, která by v ní dominovala. Film znovu ukradl pro sebe Liam Neeson. A to je jedině dobře, protože se obávám, že jinak by stál tak maximálně za 20%. Místy je sice znát, že už není nejmladší, ale co postrádá třeba na rychlosti, bohatě nahrazuje charismatem, nezaměnitelným hlasem, a samozřejmě vytříbeným hereckým uměním a zkušenostmi. 

Ty totiž setsakramentsky potřebujete, když spolupracujete s někým, kdo se jmenuje Olivier Megaton. Možná si hodně, hodně matně vybavíte, že ve své recenzi na tuto věc jsem napsal, že „z pokračování 96 hodin se může při kombinaci Bessona (a zřejmě i Kamena) z formy a nijakého režijního stylu Oliviera Megatona vyklubat pěkný průšvih místo cool akčního nářezu.“ Musím říct, že jsem tomu ani tehdy, ani těsně před zhlédnutím tohoto filmu sám nechtěl tak docela věřit a pořád jsem doufal, že se stane takový malý zázrak a Odplata naváže na vynikající jedničku. Velice hodně jsem se pak (slušně řečeno) zlobil, protože můj původní odhad byl správný.

Pan Besson si přece musel být vědom toho, že by bylo dobré to po megaúspěchu jedničky nepodělat. Proč ale nepovolal zpět „do zbraně“ Pierra Morela, který po nemastném neslaném Bez soucitu další nabídku na režii celovečeráku zatím překvapivě nedostal? Proč nechat „tvořit“ člověka jako je Megatron, promiňte Megaton? Možná, že je to příliš troufalé, ale proč se Besson třeba nezkusil ujmout režie sám? Určitě by bylo pro jeho kariéru dobré, kdyby si připsal další neproducentský hit. Pravda je však taková, že jediní, kdo ví, proč Besson nechal režírovat Megatona, jsou Besson a Megaton.

Zase ale musíme spravedlivě poznamenat, že všechna vina by neměla jít pouze na vrub režiséra, ačkoliv nejen za totální absenci emotivních momentů si může sám. Situaci mu dost zkomplikovali už sami scenáristé svým prapodivným výtvorem. Přitom měli čtyři roky. Čtyři roky (!) na to, aby vytvořili perfektní scénář. Jenže tím, který se realizoval, jakoby se do jisté míry vysmívali všem fandům, kteří se na toto pokračování celou dobu těšili. Zatímco v případě takové Colombiany se jakž takž povedlo převést na plátno jejich záměr, aby byl film spíše syrovější, než čistě zábavný, v případě 96 hodin: Odplaty by mělo jít nepochybně především právě o zábavu. Ano, samozřejmě by neměly chybět i nějaké ty morální hodnoty jako láska k dceři apod. No, zábava to sice je, ale v jiném smyslu, než tvůrci zamýšleli.

Zábavné je totiž především sledovat, jak naivní a klišoidní události (sice vás už máme, ale nezabijeme vás hned) a naneštěstí i hloupé repliky (pravda, ve finále se jedna o synech opravdu hodně povedla) a jiné „mluvící“ nedostatky (Albánci mluví výborně anglicky, ale zdraví se pěkně Salam alejkum) se nám střídají před očima/ušima. A to v o dost větší míře, než v Colombianě. Dobré nápady jako komínek s párou či dělání kružnic na mapě (byť vytvářených pomocí pofidérního odpalování granátů), zůstaly „pro změnu“ i tentokrát trestuhodně nevyužity. Protože by bylo jistě z dramatického hlediska dobré, aby Kim kupříkladu šla nejprve na nesprávné místo, jelikož kružnice se protnou ve dvou bodech. Jenže to by znamenalo delší stopáž a více peněz, na což asi už produkce (možná taky kvůli natáčení v Istanbulu) neměla. Čili tato skutečnost nemá s proslulou přímočarostí první části vůbec nic společného. Ono to vůbec celkově chtělo nosný a hlavně snadno zdůvodnitelný námět, o čem by měl tento sequel být. A nápad se mstou otce jednoho z gangsterů z Paříže skutečně takový byl. Ale, jak už to tak bývá, holt nepodařilo se jej naplno využít.

Jo, a co by měl obsahovat každý zdařilý akčňák? Pokud hádáte, že výborné akční scény, pak hádáte správně a můžete se pochválit. Ale jaké jsou akční scény v 96 hodinách: Odplatě? Inu, v podstatě nijaké, neb režisér z nich znovu uvařil kašičku. Za čestnou výjimku lze považovat honičku, vrcholící legračním telefonátem na dvoře americké ambasády. Jinými slovy, neuvidíte v nich téměř nic, protože jsou skutečně velmi, velmi nepřehledné. Proto také ty neakční jako příprava na zkoušky v autoškole, samotné zkoušky v autoškole, grilování na zahradě s kámošema (jako v prvním dílu), povídání s Kim/Lenor (která už logicky s Bryanem vychází, když jim zachránil dceru ze spárů syčáků) a závěrečná scéna v restauraci u moře (či spíše nad mořem) fungují mnohem lépe. Ale, a to je třeba zopakovat, vzhledem k žánru filmu to pro tvůrce není příliš dobrá vizitka.

96 hodin: Odplata de facto navazuje na Útěk z MS-1, který měl též slušný potenciál, ale skončilo to u lehkého nadprůměru. Teď už se fakt nemůžu ubránit dojmu, že se Luc Besson snaží hrát si na Hollywood, jenže to jde z Paříže dost obtížně. Jednak má evidentně k dispozici velmi málo talentovaných tvůrců a ve srovnání s „továrnou na sny“ pracuje s o dost skromnějšími rozpočty (třebaže na Evropu více než solidními). Sám si to však zřejmě neuvědomuje, a než si to uvědomí, bude divákům nadále servírovat další rádoby spektakulární akční podívané, které by ovšem diváky doopravdy ohromily tak možná někdy v 60./70. letech. Párkrát už ale dokázal, že je schopný svým způsobem ohromit stále. Jenže to byly skutečně spíše jen výjimky potvrzující pravidlo. Ohlas na 96 hodin: Odplatu, který jistě nikde nebude nijak extrovní, by pro něj mohl být tím klíčovým impulsem, který by mu měl pomoci se znovu rozpomenout na ty opravdu povedené tituly společnosti EuropaCorp., jimiž by se bez obav mohl pro příště nechat inspirovat.