Film
Lincoln není pokračováním „hororu“
Abraham Lincoln: Lovec upírů a málo společného by měl
![](http://img.fdb.cz/magazin_pic/images/kino/lincoln%2CI.jpg)
mít také s dramatem
Saving Lincoln. Klidně by ale mohl být prequelem k vynikajícímu
Konspirátorovi. Zatímco loňská skvělá podívaná
Timura Bekmambetova přinesla prvotřídní zábavu,
Lincoln režiséra
Stevena Spielberga spoléhá na několikrát ověřená fakta, díky čemuž by se mohl o cenu Akademie filmového umění a věd ucházet (s malinkou trochou nadsázky) spíše v kategorii Nejlepší hraný dokument. Ale protože taková neexistuje, … (druhou část věty si zkuste doplnit po svém). Po jeho zhlédnutí se mi chce věřit tomu, že verze s upíry je historicky věrohodnější, protože tahle naznačuje, že všechno tehdy bylo především o zdlouhavých diskuzích a debatách, nikoliv o činech.
Pro mě osobně patřil
Lincoln k nejočekávanějším titulům letošního roku. Ne proto, že se mi velice
![](http://img.fdb.cz/magazin_pic/images/kino/lincoln III.jpg)
zamlouval zmiňovaný
Lovec upírů, ale jednoduše kvůli tomu, jaký má toto jméno věhlas všude ve světě, a to, co šestnáctý prezident USA dokázal, prostě zaslouží obdiv. Navíc nosil parádní kloubouk :-) . Těšil jsem se, že uvidím výpravný film s úžasnými dekoracemi, strhujícími bitvami, atmosférou natolik přesvědčivou, že si skutečně budu připadat jako v 60. letech předminulého století, přičemž vše bude podobně velkolepé jako
Válečný kůň. Navíc spolupráce
Stevena Spielberga s
Danielem Day-Lewisem, jenž Abrahama Lincolna bezmezně obdivuje, slibovala nezapomenutelný filmový zážitek. Říkal jsem si, že v seriózně míněném dramatu prostě nemůže hrát tuto roli nikdo jiný, než tento brilantní herec a nemohl jsem se dočkat jeho dalšího fenomenálního výkonu. Nicméně asi už tušíte, že všechno dopadlo docela jinak.
Ve filmu sledujeme pouze závěrečné čtyři měsíce (soustředíme se především na leden 1965)
![](http://img.fdb.cz/magazin_pic/images/kino/lincoln%2CIII.jpg)
Lincolnova prezidentování, které skončilo, jak víme, ve Fordově divadle. Sledujeme jeho snahu o prosazení 13. dodatku k Ústavě Spojených států amerických, protože tento ruší otroctví. Zároveň chce co nejrychleji ukončit občanskou válku, a proto tajně jedná s předními představiteli Konfederace o míru. Ví, že obojí se dá přirovnat k pohybu na tenkém ledě a do toho všeho řeší spory se svou ženou Mary Todd Lincolnovou (
Sally Field) a se svým nejstarším synem Robertem (
Joseph Gordon-Levitt), který chce do války. Jeho primární cíl, tedy vytvořit z USA lepší místo podle vlastních ušlechtilých představ zůstává neměnný a je ochotný uchýlit se i k nekalým praktikám, aby ho dosáhl. Rozhodující slovo však stejně bude mít Sněmovna reprezentantů …
Scénář k filmu
Lincoln adaptoval podle knihy Doris Kearns Goodwinové „Team of Rivals: The
![](http://img.fdb.cz/magazin_pic/images/kino/lincoln II.jpg)
Political Genius of Lincoln“ jistý
Tony Kushner, držitel Pulitzerovy ceny za divadelní hru „Andělé v Americe“. Tenhle pán spolupracoval se
Spielbergem už na filmu
Mnichov, kde měl ovšem v určitém slova smyslu oponenta v osobě
Erica Rotha (mj.
Forrest Gump,
Podivuhodný případ Benjamina Buttona,
Kauza CIA,
Ali). Jak vidno, tenhle scenárista už má něco napsáno a klidně bych se vsadil, že zatímco
Kushner dosazoval fakta kvůli autentičnosti (včetně některých dialogů), Roth si vzal na paškál dramatizaci, nezbytnou pro potřeby audiovisuálního díla. Tentokrát psal scénář sám, a i proto by z
Lincolna mohla klidně vzniknout mimořádně úspěšná divadelní hra.
I přesto, že po nějaké dramatizaci ani vidu, ani slechu. Jeho hlavním cílem zkrátka bylo, aby film
![](http://img.fdb.cz/magazin_pic/images/kino/lincoln VII.jpg)
ukazoval veškeré události co možná nejpřesněji. A to vůbec nebyl dobrý nápad. Ve filmu se opravdu hodně povídá a většinu času strávíme zavření v místnostech různých budov, což tedy rozhodně není ten nejlepší způsob, jak nasát atmosféru 19. století. Z tohoto pohledu takový
Nespoutaný Django, odehrávající se přibližně ve stejné době (rozdíl pouze nějakých 7 let), jednoznačně vítězí. Ale dál, v
Lincolnovi jsou přibližně tři dlouhé dialogové pasáže, ve kterých se mluví o politice. Jistě jste i vy někdy viděli nějaký z takových těch diskuzně-politických televizních pořadů a 75 % (nebo i více) času jste neměli vůbec ponětí, o čem to tam ti pánové vlastně mluví. A teď dávejte dobrý pozor!
V
Lincolnovi trvají tyto pasáže snad kolem osmi minut, přičemž to nejpodstatnější, abyste pochopili,
o čemž přesně se jedná, je v podstatě řečeno v jedné jediné větě! Tu někdo pronese třeba už po dvou minutách! Další věcí je, že by bylo záhodno, abyste znali alespoň částečně americké dějiny té doby. Na druhou stranu, pokud si přečtete o Abrahamu Lincolnovi třeba na WIKIPEDII, může to být dosti kontraproduktivní, protože pak už se asi nevyplatí na tento film vyrazit. Na rozdíl od
Abrahama Lincolna: Lovce upírů, kde bylo zajímavé a zábavné sledovat, jakým způsobem scenárista a autor knížní předlohy
Seth Grahame-Smith odůvodňuje, co konkrétně vedlo k nejdůležitějším momentům z prezidentovy biografie. Co z toho všeho vyplývá? Že když získáte Pulitzerovu cenu, ještě to neznamená, že jste dobrý scenárista.
Pokud se sejde spousta takto talentovaných lidí – od režiséra
Stevena Spielberga a herce
Daniela Day-Lewise přes architekta
Ricka Cartera a kostymérku
Joannu Johnston až po kameramana
Janusze Kaminskiho a producentku
Kathleen Kennedy - měl by vzniknout výjimečný počin. Sledovat jejich
![](http://img.fdb.cz/magazin_pic/images/kino/lincoln I.jpg)
práci při zevrubném mapování doby, kdy by se nevyhýbali ani skutečnostem kontroverznějším, než jen „kupování“ hlasů (jev aktuální dodnes, ovšem určitě ne „vynalezený“ Abrahamem Lincolnem ani jeho poradci), a kdyby představitel hlavní postavy téměř neslezl z plátna, tak jako tomu bylo v případě
Až na krev, zařadil by se
Lincoln s největší pravděpodobností mezi vůbec nejlepší filmy všech dob.
Kushner o těchto skutečnostech ve scénáři chtěl vyprávět, ale způsobem dosti prapodivným. Neboť si od všeho podstatného film udržuje velký odstup. A razí strategii: „O tom všem, co jste slyšeli, si udělejte obrázek sami.“ Zajímají ho především diskuze a chce do nich zapojit pokud možno co největší množství postav, kvůli čemuž nedává prostor
Danieli Day-Lewisovi naplno zazářit. Trestuhodné!
Samozřejmě, že i tak je radost sledovat, co předvádí (navíc řekne i pár skvěle vypointovaných vtipů).
![](http://img.fdb.cz/magazin_pic/images/kino/lincoln VIII.jpg)
Ale mohla a měla být větší, kdyby byl ve filmu častěji. Protože si své filmové projekty vybírá pečlivě, ale do role se pak, i díky poctivé přípravě, naplno ponoří, je každá jeho účast na stříbrném plátně svátkem. Navíc je jedním z mála herců, kteří dokážou do svého hereckého projevu zapojit neobyčejným způsobem svůj hlas. Nezapomenutelným, sebevědomým tónem promluvil coby Daniel Plainview (český dabing filmu
Až na krev osobně považuju za vůbec nejstrašidelnější ze všech českých dabingů), výrazný přízvuk měl jako Guido Contini v muzikálu
Nine, a tentokrát to vypadá, že Abrahama Lincolna někdy sám potkal. Ačkoliv: „Když jsem o té roli přemýšlel, ten hlas se prostě najdenou objevil. A když mě něco takového napadne, věřím, že je to vždycky z nějakého dobrého důvodu. Nevím, jestli Lincoln mluvil přímo takhle, ale vy to také nevíte, že ano,“ prozradil padesátiletý rodák z Londýna. Po Zlatém glóbu ho s největším pravděpodobností nemine ani Oscar, ale v předchozích dvou případech byl jeho výkon díky většímu prostoru působivější.
Režisér
Steven Spielberg, dá se říci, dosud vyprávěl snad ve všech svých filmech spíše obrazem než
![](http://img.fdb.cz/magazin_pic/images/kino/lincoln.jpg)
dialogem. V případě
Lincolna je tomu přesně naopak, což muselo ovlivnit i přístup jeho dlouholetých spolupracovníků – kameramana
Janusze Kaminskiho, střihače
Michaela Kahna a skladatele
Johna Williamse. Kaminského přáce zůstává tentokrát kvůli konceptu upozaděna, protože tento film nemá být o úchvatných záběrech a vytříbených kompozicích. Ke Kahnově práci v podstatě není, co napsat, protože i tentokrát odvádí svůj výrazně nadprůměrný standard. Jen ty dialogové scény by se daly pokrátit.
Williams za svou kariéru sesbíral celkem neuvěřitelných 48 nominací na Oscara, z nichž 5 proměnil ve vítězství. V tomto případě však jeho hudba nedokresluje ideálně obraz, ale naopak se dá říci, že s ním je v kontrastu, což působí dost rušivě. Až na použití
hlavního motivu …
Lincoln je především výživnou dějepisnou lekcí, nikoliv zábavou. Pokus o jiný pohled na dodnes nejoblíbenějšího prezidenta USA zůstal za očekáváním. Netvrdím ovšem, že se mezi vámi nenajdou tací, kterým se bude velmi líbit, ale sám nejsem příznivcem takovýchto doslovných interpretací, kdy si říkáte, že by mělo stejný efekt přečíst si o stejné věci dva tři odstavce v nějaké encyklopedii. A pak je tu samozřejmě ještě také fakt, že už od začátku víme, jak hlasování dopadne. Díky
Spielbergově schopnosti úžasně natočit emotivní scény nevyšumí naštěstí vše tak nějak do ztracena. Největší ponaučení z tohoto filmu plyne takové, že „můžete i uplácet, ale pouze pokud do toho jdete s dobrými úmysly a bojujete za správnou věc“. Je symbolické, že Lincoln jde do našich kin právě v době, kdy u nás sami volíme prezidenta. Ten z kandidátů, který bude zvolen, by si tento film určitě neměl nechat ujít.