Události z New Yorku byly pro Tonyho v mnoha ohledech náročnější, než souboje s Obadiahem Stanem a Ivanem Vankem. Od té doby začal být posedlý svými ironmanským oblekem, a proto mu sestrojil několik bratříčků, kteří se dají ovládat na velké vzdálenosti. Možná, že mu tato vychytávka přijde vhod, protože se proti němu chystá další nebezpečný padouch – Mandarin. Jelikož si Tony, i díky svému postavení ve společnosti, vždycky bez obav mohl dovolit říct přesně to, co si myslí, učiní tak i tentokrát. Jenže už Mandarinem rozesílaná videa měla být varováním, že s tímto člověkem, či lépe řečeno monstrem, si není radno zahrávat. Okamžitě totiž zaútočí, a navíc tím ohrozí i Pepper Pottsovou. No to si přece Iron Man nemůže nechat líbit!

Jak už bylo uvedeno, Iron Man 3 bere v potaz i Avengery. Takže je Tony překvapen, že jako Iron Man není jediným superhrdinou. Proto se ale zároveň nabízí otázka, proč alespoň někdo z těch ostatních nepřispěchal na pomoc, když nad ním měl protivník převahu?!? Ty důvody samozřejmě nespočívají v tom, že by se jim nechtělo, ale v marvelovské strategii, kdy po společném dobrodružství dostane zase každý ze superhrdinů samostatný film. To zřejmě stále platí i pro Scarlett Johansson a její Natashu Romanoff, protože v Iron Manovi 3 se nevyskytuje … a hned to z něj dělá oproti nepovedené dvojce mnohem, mnohem, mnohem lepší film. Na druhou stranu chybí i Samuel L. Jackson coby Nick Fury (skutečně tu nemá ani pověstné cameo, ale to neznamená, že by za závěrečnými titulky nebyla jedna vskutku povedená scéna!), přičemž se ovšem musí nechat, že v případě tohoto filmu by byl také v podstatě pouze navíc.

Ale ona trojka nepůjde pořádně srovnat ani s vynikající jedničkou (hodnotil bych 100%), protože tvůrci zvolili naprosto unikátní přístup. Mnozí rozhodně nebyli nadšení z rozhodnutí Jona Favreaua tentokrát nerežírovat, nýbrž pouze hrát Happyho (a výkonného producenta), jako v předchozích dílech. Za sebe musím říct, že tento jeho krok stále nechápu. Režírovat velkolepou komiksovou podívanou – to přece musí být pocta pro každého ctižádostivého tvůrce. Jistě, je to náročné a vyžaduje to spoustu energie, ale třeba v podání jeho nástupce Shanea Blacka to vypadá, že ujmout se otěží u takovéhoto obrovského projektu je ta nejjednodušší věc na světě.

A to měl předtím na kontě pouze přeplácanou, slátanou a nepochopitelnou „komedii“ s několika málo dobrými momenty Kiss Kiss Bang Bang. Myslím, že za faktem, že se mu Iron Man 3 jakožto druhý celovečerák ohromně povedl, stojí především tyto 3 důvody: Zaprvé, Robert Downey Jr. v tom Blackově debutu hrál, takže se už dlouho znají (herec se dokonce po Favreauově odstoupení u vedení studia za Blacka přimlouval) a nepochybně si proto důvěřují, neboť díky tomu vznikla ukázková spolupráce, přičemž bych se klidně vsadil, že Robert Downey Jr. dostal patřičnou volnost a zahrál tu roli hodně po svém. Přeci jen už ji hraje počtvrté, takže kdo jiný by jí měl rozumět více?

No, jeden člověk by se možná našel. A s tím vlastně souvisí důvod číslo 2: Shane Black si psal scénář sám. Tedy, přesněji řečeno, je jeho spoluautorem. Tím druhým je Drew Pearce. To je poměrně zajímavé, protože Black už má na kontě několik solidních akčních kousků (včetně role Hawkinse v kultovním Predátorovi), zatímco Pearce je v podstatě začátečník, který se ovšem podílel na vzniku scénáře i v případě dalšího očekávaného titulu letošního roku s názvem Pacific Rim – Útok na Zemi. Pro zajímavost dodejme, že relativně zkušený Black si připadal dotčený – jako by scénář nedokázal napsat sám! Jenže nakonec se toto rozhodnutí studia ukázalo býti více než skvělým.

Podle všeho to totiž byl právě Pearce, kdo přišel s naprosto geniálním nápadem, ve světě komiksových spektáklů nevídaným. Ještě jsem si ověřoval, jestli to náhodou nebyla původní myšlenka Stana Lee, který je právě tou osobou, která by Iron Mana, mohla znát úplně nejlépe. Pochopitelně, že i tentokrát se tu objevuje v malém cameu, přičemž jeho vypozorování se stalo mezi příznivci samotných komiksů i jejich filmových adaptací velmi oblíbenou disciplínou. Ale pozor! Tentokrát bude asi složitější ho ve filmu najít. Nicméně Pearce se zásadním způsobem zasloužil o vytvoření záporáka tak unikátního, že až Iron Mana 3 uvidí Christopher Nolan, bude se dost možná mlátit do hlavy nebo minimálně zpytovat svědomí, že na to se svým týmem nepřišel sám. Tedy, oni ty záporáci jsou v tomto blockbusteru de facto dva, ale ten druhý už je o poznání tradičnější a se svými kámoši a kámoškami silně připomíná T-1000 z Terminátora 2.

Třetí důvod je pak ten, že Shane Black je obrovským příznivcem komiksů o Iron Manovi, takže do svého nového filmu jistě vtěsnal i několik malých, ale fandovsky vděčných drobností, což se ovšem u nás příliš neocení. Dále se mohl sám realizovat v tom, že jakožto znalec upravil kromě charakteru záporáka také některé další momenty tak, aby více vyhovovaly potřebám hollywoodského popcornového blockbusteru, jehož prvnotním účelem pochopitelně není nic jiného, než aby se divák výborně bavil. Díky parodování některých klišé a okamžiků z předchozích dílů série (takový přístup byl k vidění třeba v předloňské Mission Impossible IV), množství povedených hlášek a sarkastických poznámek (opravdu složité vybrat jednu jedinou), výraznému povolení uzdy fantaziii při tvorbě visuálních efektů (nejen útok na Tonyho sídlo), perfektnímu začlenění nových postav (včetně malého chlapce Harleyho a Aldricha Killiana), luxusnímu hereckému projevu Bena Kingsleyho a mistrovskému herectví Roberta Downey Jr. (spočívajícím mimo jiné v dokonalém timingu), přibylo v Iron Manovi 3 mnohem více vtipu, který mu rozhodně maximálně svědčí.

Iron Man 3 dělá z dvojky opravdu velmi chudého příbuzného a v něčem je lepší i než jednička. U té je to ale dáno tím, že mimo Severní Ameriku byla spousta potencionálních diváků, kteří o této postavě prakticky nic nevěděli, takže si tvůrci nemohli dovolit experimentovat. To ve trojce sehraje v jinak docela zdlouhavém finále (závěrečný monolog také není tak úderný, jak měl být) skutečně výzamnou roli i přítelkyně hlavního hrdiny, tedy Pepper Pottsová s tváří Gwyneth Paltrow, což rozhodně v marvelovském universu nebývá zrovna obvyklé. Zvykem naopak je posílat tyto filmy do kin s dabingem. Ten je v případě předchozído dílu dost strašidelný, a protože i trojku měl z tohoto pohledu na starosti stejný režisér, můžeme jásat a poděkovat distributorovi, že nabízí také variantu origináního znění s titulky, byť jejich autor mohl odvést lepší práci a někdy zmizí tak rychle, že nestihnete vše přečíst. Anglickou verzi můžete vidět otitulkovanou i ve 3D, ale to by bylo poměrně zbytečné, protože ten třetí rozměr je stejně málo znatelný (postprodukční konverze je holt postprodukční konverze) a obraz je kvůli němu akorát tmavší. Ale možná, že se přeci jen rozhodnete vykoušet různé varianty. Iron Man 3 totiž patří k těm filmům, na které se chodí do kina více než jednou.