Za touhle navíc stojí Neill Blomkamp, tvůrce Districtu 9, tedy díla, které před čtyřmi lety nadchlo většinu příznivců žánru, ale i dost z těch, kteří upřednostňují něco jiného, než mimozemšťany. Sci-fi patří mezi moje tři nejoblíbenější žánry, ale přesto mě Blomkampův debut zaštiťovaný Peterem Jacksonem rozhodně neuhranul, neboť jsem jej považoval a stále považuju za obyčejnou vykrádačku všeho možného, známého i méně známého, od Terminátora přes Vetřelce až po kdovícoještě. Netvrdím ale, že se v něm nenajde několik velice zajímavých momentů.

Přesně to, a podle mého názoru, ve větší míře platí i pro Elysium, ze kterého lze také vyčíst nepřiznanou insipraci jinde (mj. Total Recall), ale není to tak extrémní jako v případě zmíněného režisérova debutu. O co jde tentokrát? V roce 2154, tedy ve stejné době, kdy Jake Sully cestoval za Neytiri na Pandoru v Avataru (našli bychom drobné podobnosti, naznačující, že se oba filmy odehrávají ve stejném universu), Země opravdu není tím, čím bývala. Pokud jste bohatí, můžete si pískat, protože budete s největší pravděpodobností bydlet na Elysiu – vesmírné kolonii, která svou malebností připomíná Beverly Hills či Malibu. Na pořádek tu, vlastně tak jako na Zemi, dohlížejí „Robocopové“, protože sem tam se tu i přes zákaz vylodí lidé ze země, aby využili jistých místních výhod.

Pokud jste ale nemajetní, jako hlavní hrdina Max, kterého vychovávali jeptišky na místě, kde se také setkal a spřátelil s dívkou jménem Frey, můžete jen přemýšlet o tom, jaké to asi je. Na rozdíl od ní se nestal dobrým člověkem, nýbrž zločincem, který se zná s nechvalně proslulým kápem Spiderem. Při nehodě v práci nemá Max jinou možnost, než se stůj co stůj dostat na Elysium. Jeho kámoš na to má prostředky, ale bude chtít protislužbičku – unést jednoho z boháčů a futuristickým způsobem z něho získat důležité informace. To však netuší, že občan John Carlyle, kterého Max určí jako cíl pro Spiderovu akci a který byl jeho nadřízený v továrně na výrobu robotů, kuje pikle s elysijskou ministryní obrany.

Zatímco Avatar nesl kromě průkopnického 3D provedení a CGI efektů také environmentální poselství, Elysium se snaží pro změnu o sociální přesah a vcelku to funguje, akorát místy jako by na to režisér pro samou starost s akčními scénami v hollywoodském stylu pozapomínal a až později to začal zmiňovat, aby se o filmu více mluvilo. Což by se mluvilo i tak, protože jednak prvně vytvořil uvedený District 9, a druhak sci-fi podle původního námětu je v dnešní době vzácnost. A když už se objeví, většinou ani pořádně nestojí za zhlédnutí. To platí jak pro Po zániku Země, tak pro Nevědomí, tak pro Loopera, na kterého jsem si párkrát u Elysia vzpomněl a musel jsem uznat, že tento počin Riana Johnsona je opravdu směšný.

Stejně jako District 9, ani Elysium nemá po technické stránce vůbec chybu. Samotná kolonie vypadá opravdu nádherně realisticky, stejně tak jako kterýkoliv létající objekt. To se příznivci sci-fi musí skutečně tetelit radostí. Film je opravdu precizně zpracovaný a díky využití chladnějších barev i správně syrový. Kromě akce a sociálního podtextu se režisér a scenárista v jedné osobě snaží hrát i na serióznější notu. Tím si ovšem naházel klacky pod nohy, protože své hrdiny tak několikrát během psaní dostal do jednosměrné ulice, odkud pak volil jednu z nejjednodušších, a proto ne zrovna ideálních či smysluplných cest. Jako třeba po přepadení Carlyla a útoku agentů nebo jak to teda vlastně přesně je na Elysiu s gravitací?

Sci-fi filmy, ve kterých hrál Matt Damon by se daly v pohodě spočítat na prstech jedné ruky. Vlastně se do nich začal pouštět teprve v posledních letech. Jedná se o výborného herce, což dobře ví i Neill Blomkamp, a tak tentokrát nabídl svému kamarádovi a bývalému spolužákovi Sharlto Copleymu vedlejší roli odpadlického agenta Krugera, což je vcelku tuctový záporák jak z nějakého méně zdařilého komiksového bijáku. Copley znovu mluví s extrémně iritujícím přízvukem, kterým mě vytáčel už v Districtu 9. Především tou větou, kdy místo „We are here“ neustále říkal cosi jako „Vy a je“. Tohohle agenta Kurgera v podstatě řídí upjatá, vypočítavá ministryně elysijské obrany Jodie Foster, představitelka jediné ženské postavy v tomto filmu, která se tváří býti v jistém smyslu soběstačnou. Ostatní ženské postavy, včetně té, kterou ztvárňuje Alice Braga, jsou možná až příliš závislé na chlápcích okolo, tak jako ženy v akčňácích z 80. let. Významnější postavy pak doplňuje Wagner Moura, známý z přeceňovaných brazilských Elitních jednotek, u jehož role Spidera je dobré, že dlouho nevíme, čí zájmy vlastně sleduje.

Elysium samotné proti tomu sleduje jednu z možných vizí, jakými se může lidstvo ubírat. Velké sociální rozdíly tu byly, jsou a určitě i budou. Ti bohatší jistě budou mít vždy tendenci se, třeba i nevědomky, předvádět v tom, co všechno si mohou dovolit. Vždyť už v současné době se najdou tací, kteří si koupili letenku do vesmíru. Na rozdíl od exoskeletonu, který vypadá vcelku věrohodně, lze vzhledem k tomu, že vesmírné projekty v posledních letech spíše stagnují, znovu zpochybňovat to, jestli budeme za těch necelých 150 let schopní zkonstruovat objekt typu Elysia. Možná ano, nebo možná ne. Ale to už jsou spíše jen takové obecnější teoretické úvahy a dohady.