Dostat se na tu nejlepší úroveň lze v jakémkoliv sportu různými způsoby. Britovi Jamesi Huntovi k tomu pomohlo jeho sebevědomí a schopnost přesvědčit ostatní o svém talentu. Rád se napil, sem tam provokoval soupeře, klátil holky, a prostě ho velmi bavilo jen tak si užívat. Rakušan Niki Lauda si vzal půjčku a svým způsobem se tak stal sponzorem týmu, za který jezdil. Na trati i mimo ni byl vždy profesionálem každým coulem. S Huntem se nemuseli už od prvního závodu, ještě ve Formuli 3. A tak, když se oba posunuli do F1, neměli příznivci tohoto sportu o nouzi o zajímavé podívané. Mnozí (i z řad odborníků) dokonce tvrdí, že tehdy dosáhla svého vrcholu.

Natáčet film, kór dobový, z prostředí Formule 1 se zrovna dvakrát nenosí. Jednak se může jednat o dosti náročnou produkci a jednak je celkem obtížné vymyslet takový příběh, který by nezaváněl kupříkladu kýčem. Doposud se o to de facto výrazněji pokusil pouze Sylvester Stallone, který napsal scénář k filmu Rennyho Harlina s názvem Formule!. Ten si to však pěkně slíznul jak od kritiků, tak od většiny ostatních diváků. Jistě, najdeme tu vyloženě hloupé momenty, dialogy občas svou infantilností tahají za uši a nechybí ani patetické výjevy, typické pro několik Stalloneho filmů, ať už vznikly podle jeho scénáře či nikoliv. Nicméně díky této kombinaci se podařilo vyrobit jeden z těch případů, kdy je počin tak stupidní, až je vlastně dobrý a zábavný, zvláště pak scéna, ve které se ve formulích jezdí normálně po městě je správně absurdní. Mám-li vybrat svojí oblíbenou scénu z Rivalů, pak jednoznačně volím tu, ve které dva Italové zastaví Nikimu a Marlene a ti se s nimi následně svezou, resp. je svezou.  

V Rivalech ovšem jinak nejde o zábavu, nýbrž o pokud možno co nejvěrnější zachycení skutečnosti. Jde o to přiblížit divákům, kteří tu slavnou sezonu 1976 sami nepamatují, co se tehdy událo a připomenout ji těm, kteří ji pamatují. Ačkoliv je pravda, že se už vyrojilo několik článků, ve kterých právě přímí pamětníci upozorňují na fakt, že v některých důležitých momentech si tvůrci něco přimysleli. A to i přesto, že se nejedná o ryze hollywoodský film. Avšak klíčová událost z Nürburgringu, jak nám v úvodu její aktér prozradí, jedna ze dvou věcí, kvůli které si ho lidé budou pamatovat, je podle všeho natočena velmi věrohodně. Ale pro Rivaly platí, že závodní scény nejsou zrovna nejlépe sestříhány. V tom by asi film dua Stallone/Harlin zvítězil. Howardovo dílo však záměrně stojí na scénách, které se odehrávají mimo okruhy.

Potvrzují totiž zároveň závěrečná slova, že ta rivalita mezi Huntem a Laudou v podstatě nebyla až tak urputná, naopak šlo spíše jen o takové vzájemné sportovní hecování (pravda, někdy trochu vyhrocenější). Rivalové jsou také filmem o hereckých výkonech. Na Brühlovi (Lauda) je znát obrovská soustředěnost a, řekl bych, taková ta proslulá německá preciznost a pečlivost, kterou zdědil po otci, díky čemuž dbá na každičký detail a říká si tím o významné ceny. U Chrise Hemswortha se nic takového neobjevuje, protože to charakter jeho postavy nevyžaduje. Hunta ovšem ztvárňuje výborně a troufám si tvrdit, že zahrát si tuto osobnost pro něho bylo doposud největší hereckou výzvou. Oba dva pak více než vhodně doplňují jejich ženské protější – Alexandra Maria Lara a Olivia Wilde, ze které prostě nelze spustit oči.

Rivalové zůstali za očekáváním. I proto, že jsou odvyprávěni až příliš obyčejně. Ron Howard určitě natočil lepší filmy, ačkoliv se musí nechat, že atmosféra 70. let byla zachycena dokonale. Dokonce natolik, až je to místy znepokojující. Třeba když si uvědomíme, že některé technologie ještě tenkrát nebyly tak vyspělé. Myslím, že ve světě sportu bychom ale našli některé poutavější příběhy pro zfilmování, ať už by šlo o boxery, golfisty, hokejisty či fotbalisty. Jinými slovy si troufám tvrdit, že tento film Formuli 1 mnoho nových příznivců nepřihraje.