UPOZORNĚNÍ NA ÚVOD: Hru jsem hrál jen párkrát a už je to nějakou dobu. Podle toho také k této recenzi přistupuju. A opět věřím, že to může být alespoň pro některé (taky nezaujaté) z vás zajímavý pohled.

Týpek jménem Tobey je na první pohled normální. Má autodílnu, která však neprosperuje. Aby ji zachránil, a s tím i své kámoše-příživníky, svolí k uzavření paktu. Ne přímo s dáblem, ale s někým, kdo se s ním dost možná zná. S Dinem Brewsterem měl už v minulosti jenom samé „voplejtačky“, přesto souhlasí, že dá do kupy káru, kterou přiveze. Když tak učiní, objeví se na scéně jistá Julia, která ji chce opravenou koupit, a pak se vydat na nějaký tajný závod kamsi do Kalifornie, nebo něco v tom smyslu. Ještě předtím ale dostane Tobey, Dino a jejich nezkušený kámoš Pete nápad proletět se v opravdu nadupaných žihadlech (pohříchu v podstatě jediných v tomto filmu). Situace se ale vymkne z rukou a Tobey jde sedět.

„To by bylo docela fajn, kdyby zůstal za mřížema celej film,“ řeknou si určitě po prvním dějství (tedy expozici) mnozí diváci. Jenže hlavního protagonistu po dvou letech pustí, takže může jet ten závod. A Julia pojede s ním. „To by bylo docela fajn, kdyby s ním nejela,“ řeknou si jistě hned po tomto rozhodnutí mnozí diváci. Ona ale sakra jede, ať Tobey chce nebo nechce, takže budeme muset sledovat, kterak se tihle dva přesouvají z jednoho pobřeží USA na druhé, přičemž cestou si mezi sebou vytvoří extrémně bizarní vztah (dá-li se to vůbec nazvat vztahem), udělají spoustu stupidních pitomostí a hovadin (mírně řečeno) a povedou spolu dialogy tak infantilní, že jim v tomto směru může konkurovat snad jen jeden jiný film – český Labyrint.

Opravdu, kdyby měl jeho tvůrce Tomáš Houška k dispozici prakticky neomezený rozpočet a rozhodl se natočit film o autech, s největší pravděpodobností by vypadal právě takhle. Need for Speed fakticky není dobrý počin. Což o to, nějaké hloupoučké otázky občas slyšíme i v jiných bijácích, nicméně tam povětšinou zůstanou bez odezvy. To tady se na ně odpovídá způsobem tak absurdním, že to nemá obdoby. A to samé platí i pro některé scény. V jedné se třeba úplně nepochopitelně tankuje za jízdy, v další se zase ťulpas (samozřejmě se jedná o Tobeyho kamaráda) zcela svlékne, a pak pochoduje po kanceláři, kde pracuje celkem dost lidí. Ale je mu to málo, a tak vyjde ven na ulici. A na takové buranství se máme koukat přes dvě hodiny!

Jsem přesvědčený o tom, že i když je scénář takhle pitomoučký, tj. předvídatelný a tuctový, ledacos mohlo zachránit kvalitní obsazení. To se ale také nekoná. Dva nejznámnější herci, které v tomhle uvidíme, tedy Michael Keaton a Dominic Cooper, buď nechutně přehrávají (Keaton) nebo jsou poněkud z formy (Cooper). A ti ostatní? Darmo mluvit. Tak mizerné herecké výkony se jen tak nevidí. Imogen Poots je v roli Julie extrémně nesympatická a stejně jako všichni ostatní protagonisté, i ona působí dojmem, že uprchla z nějakého ústavu (možná přímo toho na Prokletém ostrově). Kupříkladu ve scéně na benzínce zahlédne policajta, načež si ihned dřepne, aby se schovala za regál. Policajt ji samozřemě uvidí, ona udělá další kravinu a on ji začne pronásledovat až do prvního patra, odkud seskočí a chytí ji Tobey jako ten největší a nejdrsnější týpek, protože dorazil právě včas. Jasně, sice se jedná o jeden ze dvou vtipných momentů v tomhle divném filmu (dalším by mohlo být střídání leteckých dopravních prostředků Tobeyho též podivínského kámoše), ale stejně ani tehdy nepřestanete nevěřícně kroutit hlavou nad tím, což že to za mořem tentokrát vyprodukovali za nesmysl. Velká škoda, že si Poots neprohodila roli s Dakotou Johnson, protože její postava nemá prakticky vůbec žádný prostor a je dosti zbytečná.

Z recenze je tedy doufám zřejmé, že Need for Speed, byť to tak možná kvůli těm kárám může vypadat, nelze v žádném případě nijak srovnávat s díly kultovní série Rychle a zběsile!!! I když, pár spojitostí (kvůli nemožně napsanému scénáři není snadné určit, jestli chtěných nebo nechtěných) bychom tu našli. Například to příjmení Brewster - Jordana Brewster je přece herečka, která ve zmíněné sérii hraje Miu Torretovou. Navíc tam najdeme holky, které opravdu rozumí autům, což má být překvápko i u Julie. A v Need for Speed jsou taky postavy v příbuzenském vztahu. A takhle bychom tu mohli vysledovat ještě pár podobných drobností. Dokonce i s tak kultovním bijákem, jakým je Vanishing Point. Opravdu drobností, protože celkově vzato ty filmy fakt nemohou být rozdílnější.

Závodní scény a honičky jsou v Need for Speed bez té správné dynamiky, za což může kromě střihače a kameramana také režisér Scott Waugh. Pro něj je Need for Speed druhým celovečerákem. Ten první nese název Act of Valor a patrně tím jediným důvodem, proč by mohlo být dobré jej vidět, je skutečnost, že členy týmu SEALs, který v něm má hlavní roli, hrají skuteční SEALs. Waugh býval kaskadérem, takže není divu, že se snažil o to, aby diváky uchvátily především ty bouračky a podobné kousky (de facto všechny už jsou ale v traileru), jako když auto najede na jakousi rampu a přeskočí vše, co jenom přeskočit jde, nebo když vrtulník zachytí auto a táhne jej nad hlubokým kaňonem. Akce, během které budete dvě hlavní postavy v tom autě sedící znovu takřka nenávidět. Režisér se pokusil udělat vše co možná nejrealističtější, což bohužel v jeho případě znamená hodně nezajímavý.

Need for Speed prostě není dobrý film. Dobrý by byl pouze v případě, že by se jednalo o parodii. Jenže všechno nasvědčuje spíše tomu, že celé tohle dílo je myšleno zcela seriózně. A pokud to parodie skutečně být měla, pak si scenáristé a režisér ukrojili příliš velké sousto. Takhle se to využití ukázky automobilové honičky z Bullitova případu, která je dodnes dávána za příklad toho, jak by měly tyto situace ve filmech vypadat, jeví téměř jako svatokrádež a rouhání. Navíc se hodně obávám toho, že by si z těch pitomostí, které se tu v autech provádějí (včetně rádoby vtipného závodění nejen s  policajty, driftování na ulici ve městě či jízdy v protisměru) a které jsou možná i ve hrách, ale tam určitě slouží čistě jen zábavě, mohli vzít příklad nějací cvoci s čerstvým řidičákem a mohli by je začít napodobovat! (Jen doufejme, že o bezcharakterním jednání všech postav to snad platit nebude.) To se v případě Rychle a zběsile stát nemůže, protože tam jsou ty scény v autech de facto všechny schválně správně nadsazené. Proto doufejme, že si tahle slátanina nevyslouží pokračování tím, že by se k jejímu zhlédnutí nechala zlákat spousta lidí, kteří milují tu počítačovou sérii her.